11. stránka

Pojízdné knihkupectví šťastných konců

Rebecca Raisin si u českých příznivců romantické literatury získala pozornost několika romány. Měla jsem možnost přečíst si knížky Kouzelná Paříž. Obchůdek s knihami a Pojízdná čajovna splněných snů. Pokud si z posleldní uvedené knížky pamatujete Ariu, která jezdila s dodávkou plnou knížek, romantičku truchlící po zemřelém manželovi, máte možnost seznámit se s jejím životem – Pojízdné knihkupectví šťastných konců je právě o ní.

Aria a Rose brázdí cesty se svými dodávkami, aktuálně je čeká Francie, kde chtějí prožít rušné léto. Arii je moc dobře s knížkami a o muže nemá zájem, pořád jí chybí milovaný manžel. Ale když potká Jonathana, jako by se v jejím srdci pootevřela dvířka, i když ona sama si to nechce připustit. Může člověk milovat podruhé, přestože o svou velkou lásku přišel?

Rebecca Raisin napsala nádherný, romantický příběh plný knížek a slunné Francie. Zabývá se v něm otázkou, jestli máme právo zamilovat se po smrti partnera znovu. Není to vůči němu nefér? Nezradíme tím fakt, že byl naší spřízněnou duší? Právě tyto myšlenky létají introvertní Arie celou dobu hlavou a bojí se navazovat vztahy. Její linka je hlavním tahounem děje, nepřijdeme však ani o její kamarády Rose a Maxe, kteří nyní tvoří pár, na ně také čekají zajímavé zážitky. Téma kočování v dodávkách je zajímavé a atraktivní pro všechny, kteří milují neotřelý způsob cestování.

Kromě romantiky se setkáme s úžasnými a sugestivními popisy krajiny i dobrého jídla, které autorka čtenářům servíruje sice jen virtuálně, za to však barvitě a lákavě.

Pojízdné knihkupectví šťastných konců patří mezi oddechové letní čtení, kterých u nás vychází poměrně mnoho, takže musíme pečlivě vybírat. A já knížku můžu doporučit romantičkám všeho věku, protože se naštěstí nejedná o plytkou romanci. Příběh Arii má hluboký přesah, který dodá naději všem, jenž hledají lásku, ale bojí se znovu zamilovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tommyknockeři

„Nad ránem a o noc dřív, Tommyknockeři, Tommyknockeři, zaťukali u dveří“… Nového vydání se dočkal román Stephena Kinga, jehož originál vyšel poprvé v roce 1987. Kdo jsou vlastně Tommyknockeři? Pojďte támhle za Bobbi, zrovna něco našla…

Bobbi je spisovatelka westernů, samotářka, která žije na odlehlé farmě. Když jednou v lese zakopne o nějaký kus kovu, zvědavost jí nedá a Bobbi začne kopat, aby zjistila, co její nohu vlastně potkalo. Je vám jasné, že od té doby nebude nic jako dřív, a to nejen pro ni, ale také pro všechny obyvatele městečka Haven, poblíž kterého Bobbi bydlí.

Tommyknockeři ani po letech neztrácejí na atraktivitě, byť je to dílo poměrně obsáhlé a – nebudeme si lhát – ukecané tak, jak jsme u Kinga zvyklí. Na férovku přiznám, trvalo mi, než jsem se začetla, ale od chvíle, kdy Tommyknockeři ovládli Haven, to chytilo grády a spád a byla jsem lapená.

Tahle bichlička je zajímavou sondou do chování lidí, kteří jsou podrobeni změnám ve svých životech. Aniž si to uvědomují, vymýšlejí zlepšováky, jsou plní energie, ale také podléhají děsivým následkům těchto nezvyklých jevů (máte ještě všechny zuby?). King je velkolepým pozorovatelem lidského chování a jednání, každá z postav je osobitá a jedinečná, k zulíbání, i na ránu pěstí. Práce s emocemi postav je dokonalá, všechno to s nimi prožíváte, byť reálně byste v Havenu být nechtěli.

Román brousí do žánru sci-fi, je hodně sugestivní, s atmosférou, jež vám nedá spát. Přestože se děj místy trochu táhne a je zdlouhavý – známe Kingovy „odbočky a vedlejší dějové cestičky“, nechybí v něm zvraty, má spád a je doslova nabitý elektřinou.

Někde jsem četla, že Tommyknockery psal King ve svém temném období závislostí. Jestli je to tak, pak můžeme jen smeknout. Nějaké to škrtání by knížce prospělo, ale i přes výše zmíněné odbíhání od dějové linky je tento román nadčasovým a znepokojivým počinem s tísnivou náladou, která ke Kingovkám neodmyslitelně patří. A nové vydání s obálkou Jiřího Dvorského, to je přímo lahůdka.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Co sova ví

Sovy fascinují člověka od nepaměti. Působí tajemně, jejich houkání podněcuje fantazii, jsou prostě uhrančivé. Symbol noci i moudrosti. Jak to vidíte vy?

Jennifer Ackermanová už více než třicet let píše o vědě, přírodě i biologii člověka. Na svém kontě má také knihy, které mapují ptačí svět. Nejnovějším přírůstkem je titul Co sova ví. Pojďte se podívat mezi sovy, stojí to za to.

V devíti kapitolách autorka přináší spoustu informací, poznatků a faktů o sovách. Dozvíme se, že sovy jsou důležitou součástí mnoha kultur. Někde je považují za křížence mezi skutečnými a nadpozemskými ptáky, prostě jsou napůl ptáci a napůl duchové. Svým vzhledem k tomu sovy doslova svádí. Tak co, věříte tomu? 🙂

Sovy dokážou přelstít nejzkušenější lovce, jsou na sebe navázané a vždy ví, kde se během společného lovu nachází druhý z páru. A jejich typické houkání? Jeho pomocí si vyznačují své teritorium.

S autorkou jsme svědky mnoha vědeckých i záchranných výprav za sovami, dozvíme se, jakým způsobem loví, že jejich mozek je sice velikosti vlašského ořechu, ale nemůžeme tím měřit jejich inteligenci. Netrvá jim dlouho něco se naučit, ale přemýšlejí jinak než ostatní zvířata.

Text je sice plný fakt a informací, není však nudný ani suchopárný. Čtenářovu pozornost si autorka udrží snadno, její styl je čtivý. Vyprávění prokládá přímou řečí, jíž promlouvají její kolegové vědci, díky čemuž se před vámi odvíjí přírodopisný dokument v tištěné formě.

Publikace obsahuje vedle malých černobílých snímků i barevnou přílohu s fotografiemi, kterých by mohlo být klidně víc, sovy jsou opravdu fascinující a každá fotka s nimi stojí za to, ať už jsou zachycené v klidném rozjímání, rychlém letu nebo lovu.

Pokud vás soví svět zajímá, určitě si knížku Co sova ví nenechte ujít, vezme vás na výpravu, ze které se vám nebude chtít odejít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Emička a její přátelé

Znáte včelku Emičku? Že ne? Tak to musíte napravit! Jako první vyšly před dvěma lety Příhody včeličky Emičky, v nichž Lenka Jakešová malým zvídavcům představuje úchvatný včelí svět. A teď je Emička zpátky v knížce Emička a její přátelé. Co na ni čeká tentokrát?

Emičku čeká první let do přírody a moc se na něj těší. Bude létat z kytičky na kytičku a sbírat nektar pro přípravu medu. Bude se jí to líbit? Seznámí se s třešní, která jí poví, jak jsou včelky pro stromy důležité. Víte, kdo jsou to krasci? Já to taky nevěděla, ale kapitola, v níž Emička letí k pampelišce, aby nasbírala její nektar, vám to vysvětlí. Spolu s Emičkou také zjistíte, jak se z housenky stane krásný motýl Vavřinec. Příhod je spousta, ve všech Emička poznává něco nového, učí se a spolu s ní se hravou formou učí také malí čtenáři.

Stejně jako v předchozí knize se o veselé obrázky postarala Nikola Hauptigová. Každou kapitolu uzavírají tři shrnující otázky, které tak dětem pomohou snáze si zapamatovat nově nabyté poznatky. A pokud malí čtenáři nebo posluchači už ztrácejí pozornost, jsou tady pro ně veselé básničky a pohybové aktivity, při nichž se mohou protáhnout.

Půvabnou publikaci Emička a její přátelé opět mohou díky interaktivní formě využít i školky, školy a družiny jako doplňkový materiál k výuce. Emiččin včelí svět je fascinující, pestrý a hlavně nepostradatelný.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, na jejchž webových stránkách si knížku můžete pořídit.

Největší přání

Jaké je vaše největší přání? Mít hodně peněz, velký dům, prožít pravou lásku, nebo je to něco jiného? Také osmiletá Helenka, která žije v dětském domově, má jedno velké přání. Každé ráno a večer ho musí zašeptat do kouzelného hrníčku. Co myslíte, splní se jí?

Lenka Jakešová je známou a ostřílenou autorkou knížek pro děti. Největší přání se řadí k těm, které ve čtenáři vyvolají dojetí a emoce. Děj se odehrává v adventním čase, kdy je rodina pohromadě, čas trochu zpomalí a všichni se těší na Vánoce. Ale co když právě toto prožívat nemůžete?

Spisovatelce se podařilo proniknout do dětské dušičky, která prožívá velké trápení. Zároveň je to čtení laskavé a milé, v němž jsou nenásilnou formou dětem vštěpovány základní informace o adventních tradicích a zvycích.

Největší přání si větší děti mohou číst samy, menším určitě pomůžou rodiče. Za čtení s rodiči bych se možná přimlouvala i u starších čtenářů, protože tento příběh přímo vybízí k otázkám a povídání, a to nejen o vánočních tradicích.

O obrázky, které jsou pestré, barevné a zimní atmosféra z nich dýchá na každé stránce, se postarala Irena Lachoutová. Výrazy vztahující se k adventu, jsou rozlišeny různými barvami i písmem, takže si děti vše snáze zapamatují.

Advent a Vánoce jsou nejkouzelnější období v roce, kdy se plní i ta nejtajnější přání. Pojďte se podívat do jednoho dětského domova, kde se teta Běta snaží svým malým svěřencům připravit krásné svátky, pojďte pozdravit Helenku a držet jí palce, aby se splnění svého snu dočkala.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, na jejíchž webových stránkách si knížku můžete pořídit.

Překvapení ve Skotsku

Sophii táhne na třicet a její náročná práce ji pomalu, ale jistě vyčerpává. Každý pohár trpělivosti ale jednoho dne přeteče. Když se to stalo v případě Sophie, ze dne na den v práci skončila. Ale co teď? Nedávno zemřelá babička pro ni zakoupila obchod a odkázala jí porcelánové čajové soupravy, které obě milovaly. Co byste udělali vy? Vydali byste se stejně jako Sophie novou, neprobádanou cestou, a obchod s porcelánem si otevřeli? V malebném skotském městečku Briar Glen se mají na co těšit!

Sophie za pomoci rodiny a nově získaných přátel rozjíždí svůj podnik. Jednoho dne jí neznámá žena do obchůdku donese čajový servis, s nímž už nechce mít nic společného. Sophie rozjede pátrání po jeho původu i osudu za pomoci Xandera Northa, odborníka na porcelán, který je fešák, ale zároveň i nesnesitelný morous. Podaří se Sophii rozehřát jeho ledové srdce?

Román Překvapení ve Skotsku je milou a hřejivou záležitostí, která potěší čtenářky dychtící po příjemné romantice. Nečeká vás nic náročného, ale zároveň ani nic bezduchého. Briar Glen je půvabné skotské městečko, se starosvětskou atmosférou, která na vás dýchá z každé stránky.

Dějová zápletka je poměrně typická a vsadím svůj nejoblíbenější hrnek na čaj, že jste její nesčetné variace četli a číst budete ještě mnohkrát. Sophii vstoupil do cesty nejen „darcyovský“ Xander, ale také veselý a lehkomyslný malíř, jehož obraz si do obchůdku koupila. Co myslíte, jak to dopadne?

I přes toto vztahové klišé je Překvapení ve Skotsku moc hezký a pohodový příběh, v jehož hlavní roli se objevuje porcelán. Po všech možných knihkupectvích, parfumeriích a hotýlcích je obchod s čajovými soupravami svěží prvek v žánru těchto romanticky laděných knih a věřím, že si malebné hrnečky a konvice budete užívat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ptačí hotel

Irene neměla a nemá na růžích ustláno. Poměrně nestabilní dětství s bohémskou matkou střídá chvilkové štěstí. Po tragické ztrátě však Irene čelí samotě a smutku. Ocitá se v nádherném městečku La Esperanza v Latinské Americe, v hotelu La Llorona. Kdo tam přijede, nedostane to, co chce, ale to, co potřebuje. A stejné je to i s Irene. Mladá výtvarnice v hotelu na úbočí sopky nakonec zůstane, Ptačí hotel se stane jejím novým domovem a srdcovou záležitostí.

Vypravěčkou je sama Irene, kterou do Ptačího hotelu přivedla náhoda. Postupně se seznamujeme nejen s jejím dojemným příběhem, ale i s těmi, jenž prožívají hoteloví hosté a obyvatelé La Esperanzy. Ptačí hotel, to je vynikající koktejl emocí a pocitů, které rezonují s duší každého vnímavého čtenáře. Pestrá paleta lidí a jejich osudů vyvolává dojetí i úsměv na tváři, latinskoamerický temperament doplňuje klid a vnímavost hlavní hrdinky. Knížka je natolik sugestivní, že atmosféra malého, přesto velmi živého (i živelného) městečka na vás dýchá z každé stránky.

Jestli jste si zamilovali například román Kočovný biograf pana Saita, máte rádi netuctové hlavní postavy a hledáte knížku, která by vás chytila za srdce a dlouho ve vás rezonovala, Ptačí hotel můžu jen a jen doporučit. Vlastně je zbytečné psát cokoliv dalšího, tohle čtení by vás minout nemělo, prožít čas v La Esperanze stojí za to.

Joyce Maynardová rozehrála výjimečný, emotivní příběh, jehož křehkost a krása zanechá po přečtení stopu ve vašem srdci a mysli. Hotel La Llorona, neboli „Ptačí hotel“ je místo s magickou atmosférou, srdečnými lidmi a hojivými schopnostmi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

V jediném okamžiku

AI a já máme rezervovaný vztah. Příčí se mi myšlenka, že by za mě měla dělat práci, ale beru, že dokáže pomoct a poradit, byť ne vždy jsou informace správné. Beru, že dokáže být účinná ve vědeckých oborech, baví mě, jak oživuje staré umění, ale tím to pro mě stačí. A tak jsem byla zvědavá na tento román, který je na spolupráci AI s člověkem založen.

Jo Callaghanová stvořila příběh, který může takovým skeptikům jako já (po)otevřít mysl. Setkáváme se s Kat Frankovou, zkušenou policistkou, která se vzpamatovává z osobní tragédie. Dostala neotřelou nabídku – vést pilotní projekt, v němž by se umělá inteligence spojila s lidským faktorem. Testovat se bude na odložených případech zmizelých lidí. Kat je vůči AI poměrně nedůvěřivá. Jak dopadne setkání, kdy jí parťákem bude sympatický, šarmantní, inteligentní, chytrý… prvek umělé inteligence, AI detektiv Lock? Můžete mi věřit, že tohle spojení vás bude hodně bavit.

V jediném okamžiku je čtivý, poměrně napínavý thriller, v němž se střídají dvě dějové linky. První je soustředěná na Kat, její vyšetřovací tým a případ, který ve spolupráci s charismatickým Lockem (ano, je to v podstatě hologram, ale nesmírně sympatický) řeší. Tato část je proložená pasážemi, v nichž sledujeme jistou oběť zločinu.

Celkově se jedná o povedenou záležitost, která vám čtivou formou nastíní fungování umělé inteligence v praxi. Situace jsou mnohdy i humorné a vtipné, jindy poukazují na to, že AI postrádá to nejdůležitější – emoce, oplývá však geniální myslí a logikou.

Vedle Kat dostávají prostor i členové jejího vyšetřovacího týmu, kteří také rozehrávají své příběhy – zatím jen v náznacích, pokud by se jednalo o sérii, určitě se dočkáme bližších a konkrétnějších indicií.

Pokud jste zvědaví na AI v pracovním procesu a máte rádi thrillery, V jediném okamžiku by vám mohlo padnout do oka, zjistíte, že umělá inteligence, to je dobrý sluha, ale zlý pán, měla by nám pomáhat, ale nikdy nás nepřemoci.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Milovala jsem Picassa

Jméno Pablo Picasso je asi známo všem. I kdybyste ho měli jen letmo zaslechnout, tak určitě tušíte, že se jedná o významného umělce. Uhrančivé oči španělského malíře a sochaře oslnily nemálo žen. A právě o těchto láskách vypráví Jeanne Mackinová ve svém románu Milovala jsem Picassa.

Příběh rozdělila do dvou časových linií, které mezi sebou dělí jen pár desítek let. Začínající redaktorka Alana se snaží prorazit v branži. Její nadřízený chce, aby napsala článek o Picassovi, ale opravdu dobrý a hlavně autentický, což znamená, že by se za ním měla vydat a osobně si s ním promluvit. Alana nemá tolik peněz a navíc na ni tlačí její snoubenec, aby si ho vzala a tím mu pomohla v kariérním postupu. Píší se padesátá léta minulého století, takže je jasné, jak to ženy měly, co se profesního života týče, složité. A co teprve ten osobní! Alaně se podaří promluvit se Sarou Murphyovou, která Picassa znala. Mladá novinářka za její pomoci odhaluje umělcův pikantní život a dozvídá se i mnoho nového o sobě a své rodině.

Jenna Mackinová se netají tím, že její počin je sice biograficky laděný, ale také plný fikce, která však neruší a dotváří příběh tak, aby zaujal čtenáře. Díky Alaninu pátrání ožívají osudové ženy Picassa a vyprávějí vlastní příběhy lásky, v níž vždy jeden dával víc, než ten druhý a věřte, že charismatický Španěl to nebyl. Poznáme sebevědomou malířku Irène Lagutovou, která jako jediná odmítla umělcovu žádost o ruku. Zjistíme, jak těžké bylo pro Picassovu manželku Olgu sledovat Picassa, který si automaticky přivlastňoval těla i duše svých múz. Číst o tomto egoistickém muži bylo fascinující, ať už v kladném či záporném slova smyslu.

Autorka napsala poutavý příběh, který splétá osudy mnoha postav do vztahových propletenců. Barvité vyprávění o lásce a umění, v němž obratně splétá skutečnost s vlastní fantazií je dalším z řady životopisných počinů, po jejichž přečtení máte chuť hledat další informace o postavách a žít s nimi jejich životy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Starosta

Eva a Radek Novotní jsou docela obyčejný manželský pár. Žijí v rodinném domku na malém městě, mají jednu dceru a běžné starosti všedních dní. Radek je úředník, který se jednoho dne dostane na kandidátku ve volbách, která ho dovede až k postu starosty. Do té doby vcelku poklidné manželství zažívá otřes. Radek si „čichne k moci“ a to se mu docela líbí, přestože původně měl být jen loutkou v rukách mocnějších. Eva, doposud novinářka bulvárně zaměřených novin, chce psát do seriózního tisku, a také zjišťuje, že by chtěla ve svém osobním životě změnu. A co jejich dcera Pavlína, čtrnáctiletá puberťačka? Ta řeší ekologické problémy planety a upozorňuje na sebe způsobem, který hází stín na Radkovu pozici.

Novela Starosta je psána er-formou, střídavě z pohledu na Radka a jeho ženu Evu. Sledujeme proměnu manželského páru, v němž oba, Radka i Eva, chtějí hrát prim, svou vlastní hlavní roli.

Autorka píše věcně, bez kudrlinek a nadbytečných popisných pasáží a dokáže pohlédnout svým hrdinům do hloubi duše a rozebrat jejich niterné pocity. Bylo zajímavé sledovat, jak kariérní postup hlavy rodiny během pár měsíců rozklížil vztahy, změnil, nebo lépe řečeno odhalil pravé charaktery postav a posunul všechny novým směrem. Jestli dobrým a správným, to už záleží na úhlu pohledu. Jediná věc, která mě zarazila, byl benevolentní, poměrně stoický vztah Novotných k sexuálnímu životu jejich dcery Pavlíny, které bylo teprve čtrnáct let, takže byla tzv. „pod zákonem“.

Alžběta Bublanová nepíše sáhodlouhé příběhy, její knihy mívají do dvou set stran, přesto nechávají po přečtení v člověku něco k přemýšlení. Stejné je to i v případě novely Starosta. Tak co, jak byste se v nové funkci chovali vy? Změnila by váš život, pohled na svět i dosavadní způsob myšlení a chování?

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Alžbětě Bublanové, knížku můžete pořídit na eshopu Knižního klubu.