Štítek: ROSIER

Zdálo by se, že lidé, kteří poskytují terapeutickou pomoc, by měli mít všechno ťip ťop. Vztah, práci, prostě všechno. Ale v životě to tak nebývá, o tom ví své terapeutka Eva. Práce je sice v pohodě, ale co se partnerských vztahů týče, Eva prožila velké zklamání. Manžel ji opustil pro jinou a ona začíná znovu od nuly. Do rukou se jí dostává motivační kniha 21 pilířů, která slibuje nevídané a neslýchané: pokud ji přečtete a během týdne splníte 21 úkolů, budete jiný člověk. Eva do toho jde a knížku doporučuje svým známým i náhodným lidem. Bude to fungovat? A co s tím má společného všechno to, co se kolem Evy najednou děje? Tajemné výhrůžky, nový kolega, s nímž si až neuvěřitelně dobře rozumí… Co všechno na Evu spolu s novým způsobem myšlení a jednání čeká?

Počin Blázen: Životní restart začíná na straně jedna byl pro mě příjemným překvapením. Kristýna Lysáková píše velice čtivě, má lehkou ruku a styl, který nenudí. Možná přijdete na to, co nebo spíše kdo, Evě dělá problémy, stejně rychle jako já, ale vůbec to nevadí. Autorka umně kličkuje mezi postavami, které nejsou všechny hned čitelné, občas jsem měla pochyby i o těch kladných.

Myslela jsem, že to bude celé o tom, jaké to je řídit se motivační literaturou, co vám může nabídnout, jak inspirovat. Sama ji nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že budu mít díky knížce vhled do tematiky. O tom to bylo jen částečně, ve finále se z toho vyklubal psychologicky laděný příběh, z jehož vyústění a z toho, co se dělo, trochu mrazí. Nakonec zjistíte, že pokud se chcete měnit, musíte začít přímo u sebe.

Vyhledáváte nové české autory a jejich tvorbu? Zkoušíte rádi něco nového? Baví vás tematika mezilidských vztahů? V tom případě je příběh terapeutky Evy napsán přímo pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

David Vronský je už přes dvacet let šťastně zadaný. Svou ženu i děti miluje celým srdcem a rodině dává vše. Ale jednoho dne osud do života sehrané rodiny hodí vidle. Davidova manželka Helena sedí v letadle, které havaruje nad Pacifikem. Helena je nezvěstná a Davidovi i dětem zůstává spousta otázek a špetka naděje, že by snad…

Vojtěch Bernatský má na svém kontě několik knížek, které se od počinu Když kvete wiliwili hodně odlišují. Ve své novince upustil od dosavadních žánrů a napsal křehký příběh o lásce.

Nebojte se, nejedná se o křečovitou červenou knihovnu, ale o citlivé vyprávění o láskyplném vztahu. Přestože byl podroben těžké zkoušce, je to čtení povzbuzující, v dnešním světě instatních rychlovztahů působí počin Vojtěcha Bernatského jako zjevení a oslava dlouhodobých pevných partnerských svazků.

Když kvete wiliwili je příběh, který se nečte úplně snadno. Autor nevyužívá přímou řeč, tu si musíte odvodit sami, ale trvá to jen pár stránek, než způsobu psaní přijdete na chuť i na kloub. „Specialitou“ je také střídání časových rovin, které nejsou řazeny chronologicky, ale podle toho, kam směřuje děj. Dočkáme se také trošky exotiky, protože příběh se částečně odehrává na Havaji.

Přestože je počin útlounký, je vřelý a plný emocí. Možná jsou některé scény a události trochu překombinované, ale ve finále dávají smysl a činí příběh čtivým a svým způsobem pozoruhodným. Je vidět, že autor sám je milující otec a manžel, což s citem otiskl i do své knihy, nabízí tak netradičně pojaté vyprávění o velké lásce.

Pokud jste v jádru romantici, potrpíte si na osudovou lásku a pevné vztahy, Když kvete wiliwili je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ludmila a Zora Babkovy. Říká vám to něco? Co takhle Lída Baarová a Zorka Janů? Dvě sestry, herečky, z nichž jedna zazářila krátce jako kometa a ta druhá si nesla hodně drsný cejch až do konce života, to už asi víte, o kom tahle knížka bude. Jmenuje se Seznam Evelíny B. a to proto, že vypravěčkou je sestřenice obou hereček, Evelína Babková, která s dívkami v podstatě vyrůstala. Společně si sepisovaly různé nápady a úkoly a věřily, že dobudou svět.

Eva Střihavková je autorkou několika románů. Na lehkou humornou notu drnkají Můj grónský rok a Opička na gumě, osudy skutečných osobností zpracovávají Dýchej za mě a aktuální Seznam Evelíny B. A můžu říct, že právě tento „vážnější“ žánr autorce sluší a svědčí.

V románu, který se odehrává v druhé polovině minulého století, od konce druhé světové války, najdeme spoustu zajímavých informací nejen o sestrách Babkových, jejichž reálný svět autorka umně vpletla do Evelínina vyprávění, ale také o životě lidí v padesátých a šedesátých letech. Evelína a její příbuzní si nesou cejch kvůli Lídě, veřejnost je nenávidí, Zorka nemůže hrát milované divadlo, což má fatální vliv na její osud. Evelína žije ve vile strýce a tety Babkových a je jim velkou oporou, stává se pilířem celé rodiny. Ale také ona má právo na svůj život, na lásku a na štěstí.

Eva Střihavková se inspirovala skutečným životem rodiny Babkových a napsala čtivé svědectví o nedávné minulosti, nelehké době plné strachu. Symbolem úpadku a rozkladu původní společenské prestiže Babkových je jejich vila. Na první pohled honosná stavba, která však uvnitř chátrá, plesniví a rozpadá se. Jak dopadla Lída, Zorka i jejich maminka, je z historie známo. Dokáže se Evelína vymanit z područí nepřejícího osudu a vyšlapat si vlastní cestu?

Román Evy Střihavkové je mimořádně čtivým svědectvím o drsné minulosti, tíhách osudu, křivd i těžkého údělu, kteý si člověk dobrovolně nevybral. To vše dokáže jednoho nejen srazit na zem, ale také posílit, aby životem kráčel dál se vztyčenou hlavou, stejně jako Evelína Babková.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jarmila Stráníková má za sebou už jednu knihu, román Ve stínu války, který se odehrává za třicetileté války. Její druhý počin je úplně z jiného ranku, mysteriózní psychologicky laděný příběh nazvaný Balada pro Emily slibuje zápletku inspirovanou skutečnými událostmi a také atmosféru, na kterou jen tak nezapomenete.

Kamila slíbila své matce, že se postará o vyklizení a prodej domu, v němž kdysi dávno žily, poté zůstal dlouhá léta neobydlený. Dezolátní stav nemovitosti však není všechno, co Kamilu děsí, horší je, že dívka svým příjezdem probudila duchy minulosti. V domě, který se nachází v sudetské pohraniční vesničce, se dějí věci. Kdysi se v něm odehrálo něco, co se nyní Kamile připomíná. A nic dobrého to není. Co má Kamila dělat, co se od ní očekává? Může napravit staré křivdy? A co se kdysi vlastně stalo?

Jarmila Stráníková napsala příběh, který nadchne fanoušky spisovatelky Darcy Coates. Možná se stejně jako já nebudete bát, ale oceníte mrazivou atmosféru, kterou příběh má. Děj je rozdělen do tří časových rovin, linka ze současnosti se týká Kamily a její „mise“, zbylé dvě se odehrávají v minulosti, jedna těsně po skončení války, druhá přibližuje pobyt Kamily a její matky v domě. Všechny se vzájemně prolínají a dávají prostor napínavému dramatu s nádechem tajemna a mysteriózna.

Autorka se dotýká citlivého tématu, poválečného vztahu Čechů a Němců, jenž byl citelně pošramocen a jen těžko se zaceloval. Zakomponovala jej do čtivého příběhu, v němž není nouze o akci a scény, které jsou velmi barvitě vylíčeny – máte-li bujnou fantazii a rádi si při čtení knih představujete děj, přijdete si na své. Jak už jsem napsala, nebála jsem se, to se mi stává opravdu jen málokdy, ale užila jsem si tísnivou náladu příběhu, mrazivost a syrovost některých scén.

Celkovou atmosféru příběhu doplňují ilustrace, které vytvořil Jiří Dvorský. Jsou působivé a kolorují děj knížky. Balada pro Emily je ve svém žánru povedeným počinem, zaujme čtivostí a propracovanými popisy, které podněcují čtenářovu představivost.

Jste-li fanoušky Darcy Coates, máte rádi tajemno a lehkou duchařinu Barbary Erskinové, sáhněte po Baladě pro Emily, určitě vás překvapí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knihu pořídíte na eshopu.

Dvě sestry, jeden velký talent a rodinné pouto, které jen tak někdo nepřetrhne… Eva Střihavková se po počinech Vzácná návštěva, Můj grónský rok a Opička na gumě představuje s životopisně laděným románem Dýchej za mě, v němž přiblížila krátkou, leč intenzivní životní pouť české malířky Augusty Nekolové.

O Augustině životě se dozvídáme prostřednictvím její sestry Milady, s níž ji pojilo velmi silné pouto. Milada, ač mladší, byla Gustě vždy andělem strážným a držela nad ní ochrannou ruku, přestože sama chtěla žít podle svého.

Spolu se sestrami Nekolovými jsme svědky začátku první světové války, která přinesla spoustu bolesti i trápení. Sledujeme pracovní i osobní život, v němž se odrážela nelehká doba i dobové konvence, které ženám neustále házely klacky pod nohy, což pocítila Gusta jako malířka i Milada, která pracovala nejprve jako sekretářka a později svůj profesní život zasvětila učitelství.

Emotivní román Dýchej za mě má velkou výpovědní hodnotu. Augusta Nekolová široké veřejnosti příliš známá není, o to víc stojí její životní příběh za zaznamenání, protože je čtivou kronikou našich dějin z období první světové války. Autorka zachytila proměnu společenského prostředí i postupné upadání životní úrovně, které obě sestry znatelně pocítily na vlastní kůži, zejména Gusta, která měla nesobeckou povahu a o poslední jídlo se dokázala nezištně podělit.

Přáním Milady Nekolové bylo, aby se na její sestru nezapomnělo. Díky tomuto příběhu, na jehož vzniku si autorka Eva Střihavková dala záležet, pracovala s dochovanou korespondencí sester, stejně jako s materiály, z nichž čerpala v rešerších a vytvořila tak plastický, osobitý portrét citlivé malířky, jejíž talent se nestihl plně rozvinout, přesto výrazně zazářil.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

„Na mém předměstí je biograf láska, půjdem tam, je biograf láska, patří k nám ty filmy o štěstí…“ Určitě se vám vybaví třeba tato část textu známé písničky Hany Zagorové při pohledu na tuto knihu. A právě na jejích písních je vystavěn muzikál Biograf láska, jejž osobitým způsobem do beletristické podoby převedla Uljana Donátová.

Příběh sleduje životy tří kamarádek, které spolu prožívají dobré i zlé. Hana, Alča a Eva. Hana žije sama s malou dcerkou, Alča je známá svými ostrými lokty a otrlostí, Eva žije na první pohled pohádkový život. Ale co nám řekne pohled druhý? Kamarádky se scházejí v Hanině vysněné kavárně Biograf láska, která příliš neprosperuje a osloví spíš milovníky retra, než mladé lidi. Hanka tam prodává kávu i zákusky a půjčí vám i romantický film, na nichž je závislá. Ale co opravdová romantika a láska, čeká na ni a její kamarádky?

Musím říct, že Biograf láska mě velmi mile překvapil. Netušila jsem, co přesně můžu čekat, nedokázala jsem si představit muzikál v románové podobě, ale tento počin se Uljaně Donátové povedl. Písničkami Hany Zagorové a muzikálem se inspirovala a napsala knížku, která má v sobě ještě mnohem víc.

Přátelství Hany a Alči sledujeme od jejich dětských střevíčků až po současnost. Když se k nim na prahu dospělosti přidá Eva, je trojka kamarádek kompletní. Jejich osudy jsou prošpikovány vším, láskou, zradou, smutkem i trápením, přesto neztrácejí naději a snaží se jít dál a věřit v šťastné zítřky.

Uljana Donátová je známou dramaturgyní a scénáristkou, věnuje se i psaní beletrie. Její styl je lehký, svižný a čtivý, zaujme především ženy, které už o životě něco ví. Biograf lásky je přesně takový. Čte se dobře, nechybí humor a nadhled, se kterým hrdinky bojují s nástrahami osudu. Ve finále se vše krásně propojí a vám zůstane lehký úsměv na tváři.

Biograf láska je milé, lehké čtení o nelehkých životních situacích, o lásce, rodinných i partnerských vztazích, prostě o všem, co vás může potkat. A záleží jen na vás, jak to všechno budete brát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.

Mladá herečka Lucie konečně zakotvila ve vztahu, stabilizovala svůj život a připravuje se na svatbu, její milovaný Kája ji totiž požádal o ruku! Idylka, souhlasíte? Lucie je šťastná, dokud se jí na plovárně nestane nehoda. Náraz do hlavy změní její myšlení – opravdu je připravená na tak vážný krok, jakým svatba bezesporu je? Co když definitivně přijde o svobodu, o pocit nezávislosti? Je jen nerozhodná, nebo sobecká? Karel je trpělivý a milující člověk, ale taky má své hranice. Lucie se musí rozhodnout a než ke konečnému názoru dospěje, stane se jí hromada ztřeštěných situací. Jakou roli v nich hraje koloušek? Nebo snad Koloušek?

Zatím třetí kniha z velmi volně provázané trilogie o mladé herečce Lucii a jejím osobním i profesním životě se dá číst samostatně, pokud jste s předchozími počiny Jak přežít svého muže a Coura ještě neměli tu čest. A pokud jste je již v rukou měli a Luciin příběh znáte, bude Koloušek dalším zářezem do sbírky někdy neuvěřitelných příhod mladé herečky a maminky malé holčičky Kiki, která jí dává občas pekelně zabrat.

Jana Bernášková píše velmi svérázným způsobem, který však nemusí oslovit všechny čtenáře. Je přímá, pro silnější slůvko nejde daleko, nebojí se naťukávat lechtivá témata, to vše zaobalí do „holčičího“ kabátku – víno, kamarádky, pokec. Ale přesto se v poslední části nevyhýbá ani vážnějším zamyšlením nad životem a dojímavým scénám, které vám život občas servíruje, ať už s radostí, či krutostí sobě vlastní.

Hlavní hrdinka Lucie působí vedle své ztřeštěnosti občas i naivně, přesto si troufám tvrdit, že se v ní občas každá čtenářka aspoň trochu najde, zejména maminky malých dětí. Věčný koloběh školka – rýma – domov se totiž nevyhýbá ani herečkám a Lucii často zkomplikuje profesní život.

Autorka si určitě nehraje na spisovatelku intelektuálních románů, její knížky cílí přesně tam, kam plánovala – na čtenářky hledající odpočinek od starostí, na milovnice nenáročné četby ze života. Pro mě jsou knížky Jany Bernáškové, jak se říká, „guilty pleasure“. Pobavím se, odreaguju, vyčistím hlavu. A tak to má být, ať už je vaše „tajné potěšení“ knížka, nebo krabička hříšně drahé čokolády.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, kde si můžete knížku pořídit.