MLADÁ FRONTA – 2. stránka

Deník muže ve středních letech

Deník muže ve středních letech je osobitou výpovědí….. muže ve středních letech :-).

Tak jako Michal Viewegh, jehož deníky jsem četla oba dva, i Petr Kukal nechá čtenáře nahlédnout do svého života a nebojí se popsat i ty nejosobnější zážitky a pocity. Žije ve spokojeném manželství, má dva syny. Ale stejně má pocit, že už je toho někdy až moc, vlastně jako v životě každého z nás. Už proto je tento deník velmi sympatický, když si člověk může říct, že u souseda ta tráva zelenější stejně není. ;-).

Autorův humor, místy lehce cynický, se mi hodně líbí. Za den a nějaké drobné jsem deník měla přečtený a říkala jsem si, proč má rok jen 365 dní. (Vlastně 366, on to byl rok přestupný) 🙂

Doufám, že se Petr Kukal, stejně jako MV, za pár let k deníkovým záznamům vrátí a napíše pokračování.

A taková to byla láska

Známá francouzská spisovatelka v tomto románu rozvíjí příběh Chloe, vdané matky dvou malých dcerušek, která se musí vyrovnat s manželovou nevěrou. Tuto zradu se snaží rozdýchat v jiném prostředí, odjíždí i s holčičkami na venkov. Doprovází ji tchán, který si o Chloe dělá obavy. Čeká-li čtenář pikantní milostný románek mezi nimi, mýlí se. Oba mají šrámy na duši, prostřednictvím vzájemných rozhovorů si poskytují útěchu ve smutku nad nedořešenými milostnými vztahy. Chloe bilancuje svůj vztah s manželem, tchán otevírá třináctou komnatu svého života. Během manželství potkal ženu, se kterou prožil vášnivý milostný vztah a považoval ji za svou osudovou lásku. Během pobytu se snaše svěří se svým životním příběhem, Chloe zjišťuje, že pod slupkou chladného a přísného muže se skrývá někdo úplně jiný. Rozhovory a úvahy, které spolu vedou, přispívají k ozdravení jejich duší. Autorka dokázala na několika málo stránkách rozvinout silný příběh a vcítit se do pocitů svých hrdinů, lehce ironické Chloe a zprvu rozpačitého tchána, jejichž dialogy srší sarkasmem, jsou stručné, ale přesto velmi výstižné. Román čtenář přečte jedním dechem, dojem z něj přetrvává však velmi dlouho a nutí k zamyšlení.

Krvavé jahody

Jednou ze zajímavých knih, které jsem za poslední dobu přečetla, byly Krvavé jahody J. S. Kupky.

Autor zaznamenal skutečný příběh čtrnáctileté dívky Věry a její sestry Nadi, které byly na úplném konci války spolu se svou matkou zavlečeny do sovětských gulagů, a to jen proto, že jejich matka byla Ruska, která žila většinu života v Čechách.

Dívky v lágrech prožily neuvěřitelných dvacet let, matka zahynula.

Vyprávění, nad kterým tuhne krev v žilách hrůzou i vztekem nad tím, co je možné spáchat na nevinných lidech, jak jim zničit život.

Nebudu líčit hrůzy, které obě dívky zažily, to se snad ani nedá :(. Po letech se jim naštěstí podařilo dostat domů, ale i zde na ně čekaly útrapy. Byly brány jako vyvrhelky, pracovaly v JZD za více než minimální mzdu.

I pro ně naštěstí osud připravil hezký život, obě se šťastně vdaly, Naďa dokonce do zahraničí.

Knížka je hodně drsná, ale stojí za to číst ji. Nemohla jsem se odtrhnout, natož uvěřit, že je něco takového možné. Bohužel ano :(.

Obchodník

Dnes ráno jsem dočetla skvělý psychothriller irského spisovatele Josepha O´Connora Obchodník. Je psán formou dopisu, který píše hlavní hrdina Billy Sweeney své dceři Maeve, která leží v dublinské nemocnici v komatu po brutálním útoku party zlodějů. Billy je bývalý učitel, alkoholismus ho zničil natolik, že se mu rozpadlo manželství, přišel o možnost učit a živí se jako prodejce satelitního zařízení. V dopise popisuje své mládí, seznámení s budoucí ženou i následující život až po Maeveinu tragédii. Postupně v něm narůstá zlost vůči tomu, že jeden z obžalovaných utekl z vazby a zdá se mu, že policie k tomu přistupuje s lhostejností. Rozhodne se, že vezme spravedlnost do svých rukou a útočníka potrestá sám. Jenže vše končí jinak než si to Billy naplánoval…. Román je velmi čtivý. Když jsem po něm sahala v knihovně, odradil mě nejprve styl, kterým je napsán, nemám moc ráda experimenty v žánrech, ale milované Irsko zvítězilo. Udělala jsem dobře, nemohla jsem se odtrhnout a přestat číst. To, že je román psán formou dopisu není rušivým prvkem, naopak. Román Obchodník doporučuju všem milovníkům irských reálií a psychothillerů. Tento opravdu stojí za to.

Hitlerova dcera

Útlounkou knihu pro děti od australské spisovatelky Jackie French jsem si přečetla díky jedné recenzi. Autorka knížku napsala v roce 1999 a ta se v odborné soutěži stala knihou roku pro mladší čtenáře. Z názvu knížky je patrné, o čem je. Na začátku se seznamujeme s několika australskými školáky, kteří každé ráno čekají na zastávce na školní autobus. Tyto chvíle si krátí Hrou – vyprávěním historek o různých postavách a hrdinech, které si vymýšlejí. Jednoho dne vypráví Anna příběh o Heidi – Hitlerově dceři. Děti se dozvídají, že Heidi měla na tváři nehezké znaménko, proto ji její otec skrýval v ústraní. Každý den Anna poodhaluje kousek z Heidina života. Příběh nejvíce zasáhne Marka, který se zamýšlí nad tím, jestli mohou děti zdědit povahu svých rodičů. Klade otázky rodičům i učiteli. Anna pokračuje ve vyprávění, atmosféra je umocněna dlouhým deštěm, který sužuje vesnici. Sledujeme Heidiny osudy, musí se spolu se svou vychovatelkou schovávat, nakonec zůstává sama. Konec je zajímavý, musím říct, že jsem ho čekala, ale to bude asi tím, že jsem dospělá. Docela by mě zajímalo, jestli ho uhádli i dětští čtenáři :-). Knížka se mi líbila, přelouskala jsem ji za jeden večer a myslím, že by si ji měli přečíst nejen děti, ale i dospělí.

Cesta

Jedním dechem jsem přečetla více než šestisetstránkovou autobiografii hraběnky Cecilie Sternbergové. Ve své knize autorka líčí svůj život po boku manžela Leopolda a dcery Diany. Po skončení II. světové války byli nuceni z politických důvodů opustit tehdejší Československo. Nejprve odcestovali do Paříže, posléze se dostali do vysněných Spojených států amerických. Cecilie Sternbergová barvitě líčí veškeré peripetie, které je potkávaly a neskrývá ani osobní a intimní detaily ze svého života.

Sternbergovi nějakou dobu žili v New Yorku, posléze v Kalifornii, kde naletěli českému emigrantovi, který výtvarně nadané Cecilii slíbil práci. Díky pomoci blízkého člena rodiny nakonec zakotvili na Jamajce, kde žili až do Leopoldovy smrti.
Biografie je velmi čtivě napsaná, obdivuji C. Sternbergovou, že dokázala zveřejnit informace, které se ve většině rodin schovávají tzv. „pod zástěru“.
Cecilie Sternbergová žila v letech 1908 – 1983. Narodila se v Anglii, dětství a mládí prožila v Německu a Rakousku.Vdala se za českého šlechtice, se kterým obývala rodové panství v Častolovicích. Poválečné Čechy nepřály šlechtickým rodům, proto museli Sternbergovi emigrovat. Po manželově smrti se Cecilie z Jamajky vrátila zpět do rodné Anglie, kde sepsala své paměti a později také zemřela.