KAZDA – 2. stránka

Vidlák bůůk

Nakladatelství Kazda pomáhá Nele Kyselové šířit její knihu mezi čtenáře. A je to dobře, protože humorných a pohodových knížek není nikdy dost. A taky, přiznejme si, baví nás sledovat, jak se ti odvážnější rozhodli změnit životní styl a otočit dosavadní standard o sto osmdesát stupňů. Nela Kyselová má venkov v malíku, jako malá si uživala vesnický život u babičky a dědy a na dospělácká kolena se k němu zase vrátila. Své zážitky zpracovala v knížce Vidlák bůůk.

Že je Nela Kyselová veselá kopa, zjistíte, jakmile se začtete do jejích místy rozverných řádků. Píše vtipným stylem, její humor je poměrně neotřelý, obsahuje novotvary, které si autorka sama vymýšlí, např. pípavci, králictvo, rohatci, kuřáci a ušáci – to jsou výrazy pro její zvířenu.

Knížka je rozdělená na dvě základní části. První – „Písmenka vidlácká“ pojednává o všem, co se týká vidláctví, seznamuje nás se způsobem, jak Nela a její rodina žije, včetně nekonečného koloběhu, co se péče o statek a zvířenu týče. V té druhé, nazvané „Písmenka zvěření“, jsou v hlavní roli, jak jinak, zvířata.

Vidlácké příběhy baví, když autorčin způsob vyjadřování přijmete za svůj. S enormní dávkou humoru Nela Kyselová líčí, jaké to je, když se rozhodnete, že budete na venkově žít se vším všudy. Toho vtipu na mě bylo někdy až moc, ubrala bych, bodré a žoviální vyjadřování moc nemusím. Zvykala jsem si i na výše zmíněné novotvary, ale to je můj subjektivní pocit, pokud to budete mít jinak a knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak, je to v pořádku.

Co se stane, když jdete v deštivém počasí doprovodit syna na školní autobus? Ano, přinesete si kvanta hub, s nimiž jste nepočítali. Užijete si vidlácký podzim, budete smutnit za králíky, které vyhubil mor a naopak, zasmějete se, když s Nelou zjistíte, že má zaprané kozy. Ty mektavé, samozřejmě, na co jste hned mysleli? :)))) Když totiž napadne sníh, i ta nejbělejší srst vypadá zašedle.

Chystáte se v létě na dovolenou strávenou na venkově? Nebo tam žijete celý rok a chcete si své zážitky porovnat s někým jiným? Milujete pohodlí městského života a o opačném protipólu si raději jen čtete? Tak v každém případě zkuste otevřít Vidlák bůůk. Nelu Kyselovou můžete také sledovat na Facebooku, kde má svůj Vidlákblog.

Za recenzní výtisk děkuji Nele Kyselové a nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si ho můžete pořídit.

Srdce včely má pět komor

Helen se blíží třicítka, což je věk, kdy už by člověk měl být v životě ukotvený. Helen má dost nestálého pracovního šrumu a chce se usadit v Oxfordu a trošku zvolnit tempo. Ale pořád jí k vytyčenému cíli něco chybí. Včely. Nápad ji nadchne, protože její kamarád včely má a Helen ho častokrát při práci sledovala. Definitivně se rozhodne, když jí kamarádi darují včelky k Vánocům. Než si bude moci nové kamarádky odvézt a přesídlit do úlu, studuje potřebnou literaturu, aby věděla, na co má být připravená.

Helen Jukes v knize Srdce včely má pět komor zpracovala zážitky ze svého prvního a zásadního roku vlastního včelaření. Projdeme s ní všechny zásadní body, od výběru úlu až po výsledné stáčení zlatavého sladkého produktu. Není to žádné akční čtení, Helen trvá zhruba sto stran, než se definitivně rozhodne, že do toho půjde. A tak nás čeká náhled do historie včelaření, fascinující a mnohdy neznámé informace o včelách – věděli jste, že včely poznají, když jste si užili bujarý, lechtivý večer? Dají vám to pak patřičně poznat. 🙂 Zajímavým faktem je i to, že v anglických městech najdete včelstva naprosto běžně, ať už na zahradách rodinných domů nebo na balkonech bytů. Pokud máte ze včel trochu strach a chováte k nim respekt, takže je raději sledujete zpovzdálí, je tato kniha správnou četbou.

Tempo Helenina vyprávění není závratné, takže si ho užijí čtenáři, kteří mají pomalejší styl vyprávění rádi. Ich-forma přispívá k větší autentičnosti a pochopení autorčina životního stylu, v němž se objevuje spousta přátel a také jeden – možná – osudový muž.

Pokud máte rádi skutečné příběhy lidí, kteří se nebojí životních změn a nových výzev, biograficky laděný počin Srdce včely má pět komor by se vám mohl líbit. Hřejivé, poklidné vyprávění o včelách, bez nichž by na Zemi nefungoval život, vás možná nepřivede k samotnému včelaření, ale dozvíte se spoustu fascinujících faktů a také zjistíte, že změnit život byť jen o maličko, je někdy osvěžující.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Po stezkách

Ray a Moth Winnovi jsou zpátky na značkách. Co začala Pobřežní cesta a v čem pokračovalo Bouřlivé ticho, zakončí neméně čtivý a podnětný počin nazvaný Po stezkách. V něm se manželé vydají na cesty potřetí. Moth, bojující s nevyléčitelným degenerativním neurologickým onemocněním, je den ode dne horší. Poté, co se usadili v Cornwallu a starají se o dům a divokou zahradu, Ray se smutkem pozoruje, jak se Ray trápí a někdy není schopný ani nejlehčích úkonů. A tak se rozhodnou, že znovu obují pohorky a vyrazí do terénu, tentokrát to bude stezka Cape Wrath zahrnující odlehlé skotské hory a jezera a také jihozápadní pobřežní stezky od Northumberlandu k yorkshirským vřesovištím, od Walesu k jihozápadu. Zdálo by se, že jsou po předchozích výpravách poučeni a ví, jak si trasu rozvrhnout, co si vzít s sebou a co naopak nechat doma, ale pak si Ray vezme úplně nové boty, které ještě nemá pořádně vychozené, navíc všude řádí covid. To je tedy dobrodružství, jak se patří, co myslíte?

Také ve třetím, závěrečném pokračování se Ray Winnová zabývá procesem plánování výpravy, popisuje strach a obavy, které měli, než se na Cape Wrath vydali. Tentokrát byla opatrnější Ray, pro Motha byla cesta velkou výzvou. Putování je zastihlo v době covidu, takže se na cestách setkali se zvláštní pohostinností – nemohli v restauracích dovnitř, ale jídlo jim nosili ven. Na cestách potkali spoustu různých lidí, od příjemných, kteří bez nároku na odměnu podali pomocnou ruku, až po ty, kteří je poznávají, protože četli předchozí knihy.

Raynor píše velmi upřímně, nebojí se popsat strach, vztek i frustraci, některé scény jsou dojemné a uvědomíte si, jak je zdraví křehké. Před Mothem nelze než smeknout, jeho čin – zdolat více než 1000 mil s onemocněním, které vás dokáže paralyzovat v nejméně vhodných chvílích a způsobit mnoho bolesti, je hodný obdivu a respektu.

Ray a Moth jsou jako jing a jan, jedno tělo, jedna duše, srostlí jeden s druhým, jejich emotivní vyprávění, které Raynor čtenářům zprostředkovává už potřetí, stojí za přečtení. Nejen kvůli nezdolné odvaze a síle, kterou oba projevili, ale také kvůli nádherné a divoké krajině, cílem jejich putování.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, kde si můžete knížku pořídit.

Léčivá síla zvířat

Máte rádi zvířata? A máte pocit, že vás kontakt s nimi svým způsobem uklidňuje? Teď nemyslím setkání s pavoukem, který se šplhá po stěně koupelny, nebo s otravným komárem. Ale takový pes, kočka, kůň, i mnoho dalších, dokážou kladným způsobem ovlivnit naše zdraví a psychiku.

Nakladatelství Kazda vydává literaturu, která vás obohatí znalostmi a novými poznatky, výjimkou není ani kniha Léčivá síla zvířat. Stojí za ni dvojice německých autorů, jedním z nich je dr. Rainer Wohlfarth, psychoterapeut se zaměřením na behaviorální terapii a neuropsychologii, spolu s ním se na knize podílela Bettina Mutschlerová, specialistka na terapii pomoci zvířat. Společně nám ukážou, jak důležitý je kontakt s domácími mazlíčky, kteří nás uklidňují a pomáhají léčit.

Určitě nevynechejte předmluvu, v níž autoři zmiňují, co je vedlo k sepsání počinu. Zabývají se otázkou, jak využívat zvířata jako pomocníky při terapiích. Určitě znáte canisterapii (speciálně cvičení psi), či hipoterapii, kdy je pomocným terapeutem kůň.

Kniha je rozdělena do osmi kapitol a seznámí nás s různými formami zvířecí pomoci. Autoři si všímají toho, jak současná doba ovlivňuje lidi, že děti chodí málo do přírody, mají minimální kontakt se zvířaty, což by se mělo napravit, už z toho důvodu, že pobyt v přírodě má relaxační účinky.

V jedné z kapitol autoři srovnávají vliv nejznámějších terapeutických zvířat – psa, kočky a koně, je známo, že psi mají na lidské zdraví velmi pozitivní vliv. V jiné nás seznámí s příběhem autisty Martina, který zvířata nesnášel a kontakt s nimi byl pro něj nepříjemný, vyvolával záchvaty. Jednoho dne ho ošetřovatelé přemluvili, aby se zúčastnil zvířecí terapie a nestačili se divit. Z prvotního ostychu a neochoty Martina jakkoli se zvířaty komunikovat, se stalo něco nevídaného, ledy roztály, když se seznámil s malým poníkem.

Není třeba bát se, že byste nerozuměli textu. Je psán tak, aby ho pochopila laická veřejnost, autoři vás nebudou bombardovat odbornými názvy, ale čtivou formou představí to, na čem spolupracovali.

Autoři nabízejí fascinující náhled do světa, v němž zvířata pomáhají překonávat překážky, traumata a stávají se součástí léčebného procesu. Samozřejmě, že zázraky nedovedou a mnohé nemoci nevyléčí, přesto mají významné místo při terapiích. Pokud máte psa, nebo jiného zvířecího mazlíka, asi sami cítíte, jak je jeho přítomnost příjemná a napomáhá vám k lepší náladě. A to je někdy k nezaplacení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku najdete na eshopu.

Bouřlivé ticho

Pokud jste četli autobiograficky laděný počin Raynor Winnové Pobřežní cesta, v němž popisovala cestu dlouhou více než tisíc kilometrů podél anglického pobřeží, již absolvovala s nemocným manželem, určitě vás zaujalo i pokračování jejich osudů nazvané Bouřlivé ticho. A jestli se k vám knížky dosud nedostaly, vy jste milovníci pěších túr a Anglie, směle po nich sáhněte.

Bouřlivé ticho napsala Raynor Winnová poté, co se s Mothem usadili v Cornwallu. Ray má fobii z lidí a strach z budoucnosti, její muž studuje na univerzitě a oba cítí, že to prostě není ono. Mothovi se dokonce jeho nemoc zhoršuje. Možná by pomohl nový impuls? Jako dar z nebe zapůsobí nabídka člověka, kterému učaroval jejich příběh, aby se ujali dlouho neobývaného statku a vtiskli mu nový život. Winnovi o tomto muži nic neví, je to sázka do loterie. Čeká je nová výzva, nový start, vyjde to?

I tentokrát šla Raynor Winnová do hloubky a zpracovala osobní zážitky do počinu plného zamyšlení i lyrických popisů přírody. Seznámila čtenáře s aktuální situací, již s Mothem prožívali, nebála se zmínit ani zápory – strach, který ji sužoval a symptomy zhoršujícího se stavu jejího muže. Popsala, jak vznikla Pobřežní cesta, i putování knížky k nakladateli a ke čtenářům. Původně byla totiž psána jen jako dárek Mothovi.

V textu se Raynor upíná k minulosti, popisuje své dětství i náročné umírání matky, s níž strávila poslední chvíle. I v těch nejtěžších situacích neztrácela naději, jejím hnacím motorem byla vždy láska k manželovi a k přírodě, která oběma dodává tolik potřebné síly jít dál.

Raynor Winnová je upřímná, netají před čtenářem nic, odkrývá intimní myšlenky a nechává nahlédnout hluboko do soukromí. Podmanivé popisy divokého Cornwallu vás nalákají na výlet, když už ne skutečný, tak alespoň virtuální.

Máte-li rádi autobiograficky laděné počiny o lidech s neotřelými osudy, Bouřlivé ticho i Pobřežní cestu můžu doporučit. Osobitost jim dodává překlad Lucie Mikolajkové, která umí dokonale vystihnout podstatu textu a zachovat malebnost autorčina stylu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku zakoupíte na eshopu.

Láska ve špičce italské boty

Hledáte prázdninovou destinaci? Lehké čtení k vodě? Jste milovníky Itálie a potřebujete svou pravidelnou dávku slunce, těstovin a jižanského temperamentu? Je tady Láska ve špičce italské boty, ideální adept pro všechny, kteří si chtějí užít pohodový příběh plný lásky, emocí a úžasné Kalábrie, která vás okouzlí na první pohled, respektive začtení.

Autorkou a zároveň stěžejní postavou knihy je rozhlasová redaktorka Blanka Malá, pro niž je Itálie odjakživa oblíbenou a vysněnou destinací. Lásku k ní netají, nechala si malou mapku Itálie vytetovat na ruku, a to jen tak někdo neudělá! :). Po třetím nevydařeném manželství se rozhodla strávit dovolenou v Kalábrii a pomalu vydýchat neúspěchy a připravit se na novou životní etapu. Když v místním malém kostelíku napíše jedno konkrétní přání na papír, netuší, co všechno se stane a jak se od základu změní její život.

Tohle příjemné povídání plné vřelých citů k temperamentní zemi mě natolik pohltilo, že jsem ho přečetla za jeden den. Blanka Malá nejenže skvěle vypadá, ona i skvěle píše. Umí zaujmout na první dobrou, do Itálie se díky jejímu nadšení zamilujete i vy. Lákavé popisy krajiny, chutných jídel i podmanivá atmosféra horké jihoitalské Kalábrie přispívají k touze navštívit tento region a strávit tam dovolenou.

V knize vás autorka provede důležitými okamžiky svého života, od dětství v milující rodině po bohužel nevydařené partnerské vztahy, z nichž vzešly tři úžasné děti. Dvě z nich žijí vlastní životy, poslední, dcera Anna, čerstvě na prahu puberty, bydlí s matkou a není zrovna nakloněná Blančinu životnímu restartu. Ano, dočkáme se i milostné linie, na první pohled banální a tuctové, jakých se během letních dovolených odehrají desítky, ale počkejte si, ta Blančina vás velmi mile překvapí a stane se silným leitmotivem knížky.

Blanka Malá je úžasná vypravěčka, máte pocit, že je to vaše kamarádka, s níž probíráte život u kávy a dortíku. Ve svém povídání je upřímná, nevyhýbá se ani svému soukromí. Vše líčí s otevřeností, nebojí se nakousnout citlivá témata jako je stárnutí, vztahové problémy, trápení s dětmi nebo věkový rozdíl mezi partnery.

Láska ve špičce italské boty je ideálním čtením na léto, ale sáhnout po ní můžete vlastně kdykoli. Třeba četba této knížky pomůže nejistým lidem, aby se konečně rozhodli a nebáli se změnit směr životní cesty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Pobřežní cesta

Někdy vám osud naloží tak, že nevíte, jestli brečet, nebo se tomu hystericky smát. Raynor a Moth jsou manželé, mají dvě děti na studiích a farmu a která je živí. Tedy živila, aktuálně se o ni neúspěšně soudí s kamarádem (teď už bývalým, samozřejmě). O dům definitivně přijdou a do toho se dozví, že Moth je nevyléčitelně nemocný. Bez střechy nad hlavou, práce a peněz se vydávají na cestu dlouhou tisíc kilometrů, která vede podél anglického pobřeží od Somersetu, přes Devon, Cornwall až do Dorsetu. Destinace, které touži vidět asi každý milovník anglických reálií. Pro Winnovy to však nebude procházka růžovou zahradou, tím, že přišli o domov, je to jediný způsob, jak přežít za minimum peněz. Co na ně během „mise“ čeká?

Pobřežní cesta je autobiografie a cestopis v jednom. „Na svědomí“ ho má Raynor Winnová, dálková chodkyně a spisovatelka. Sugestivně v něm popisuje své zážitky z nevšedního cestování po boku těžce nemocného manžela. Jakkoliv zní představa cestování s milovanou osobou, jen se základní výbavou a skromným finančním obnosem romanticky, skutečnost je jiná. Moth trpí bolestivým a nevyléčitelným degenerativním onemocněním, denně přespávají ve skrovném stanu a živí se nejlevnějšími jídly, která nemají kvalitní výživovou hodnotu.

Raynor popisuje vše a nebojí se zacházet i do osobní sféry. Občas bojuje s pocitem méněcennosti a marnosti, musí se ujistit, že ji manžel i nadále miluje a smířit se s faktem, že to bude zřejmě ona, kdo bude později kráčet životem sama… Teď jsou ale spolu, na cestě půvabnými místy, které známe z filmů a knih a musí se potýkat s nástrahami všeho druhu. Na svých cestách potkávají různé typy lidí, od těch, kteří jejich bezdomovectvím pohrdají, nebo se ho bojí, až po ty, jenž neváhají podat pomocnou ruku.

Občas jsem sice nechápala způsob, jakým Winnovi hospodařili s penězi. Místo aby si pořídili kvalitnější potraviny, podléhali mlsání a regionálním dobrotám, které si kupovali často za poslední drobné cinkající v peněžence.

Pobřežní cesta je především cestopis, dočkáte se tedy i barvitých popisů anglické krajiny. Raynor je vnímavá pozorovatelka, zprostředkuje nevšední zážitek z míst drsných i romantických, přičemž popisuje pestrý kolorit lidí, místních i turistů, které na cestě potkali.

Tak jak dopadne cestování Raynor a Motha? Přečkají zimu bez větších nesnází? A kam bude směřovat jejich další cesta? Otázek je mnoho. Jedna etapa života končí optimisticky, jak to s nimi bude dál, vypráví pokračování nazvané Bouřlivé ticho, na které se už těším.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Les, čtyři otázky, život a já

Nakladatelství Kazda má na své kontě řadu populárně naučných publikací pro dospělé i děti. Akutálně mezi ně přibyla drobná a na první pohled nenápadná knížka nazvaná Les, čtyři otázky, život a já.

Hlavní hrdinka je vdaná, má dvě malé děti, velký dům s ještě větší zahradou a náročnou práci. Není s podivem, že skloubit všechno dohromady dá jednomu pořádně zabrat. Když se jednoho dne prochází parkem a uvědomuje si, že jí v životě chybí energie i pocit, že je šťastná, potkává tajemnou starou dámu, s níž se dá do řeči. Dozví se od ní, že existují čtyři základní otázky, které mohou jedinci pomoci změnit život. Zdá se to jednoduché? Prvním krokem je otázku si položit, odpovědět si na ni a pak konat. Mladá žena tomu zpočátku moc nevěří, ale zkusí to a zjistí, že to funguje, i když poslední otázku není snadné zodpovědět.

Přiznám se, nejsem až tak příznivcem motivačních knih, u většiny mám pocit, že mě do něčeho nutí, ale v případě tohoto počinu to neplatilo. Nenásilnou formou vám říká, že nikdy není pozdě měnit svůj dosavadní životní styl, ale do ničeho vás netlačí. Zjistíte, že otázky, které v knížce zazní, vlastně znáte, ale nikdy vás nenapadlo si je položit.

Tahle po grafické stránce příjemná knižní záležitost je napsaná jako příběh, bez poučného podtónu, dobře se čte. Nemá mnoho stránek, přečtete ji za pár hodin, ale v tomto případě je škoda spěchat. Pozvolné dávkování a pečlivé vnímání textu nabízí příležitost zamyslet se nad vlastním životem. Možná ho nezměníte zgruntu jako to udělala hlavní hrdinka, ale alespoň o tom popřemýšlíte a to se počítá.

Tak co, zkusíte zpomalit hektické tempo? Najdete odpovědi na otázky? Co je pro vás důležité, materiální věci nebo chvíle s blízkými? Uděláte první krok ke změně a přečtete si tuhle knížku?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knihu pořídíte na eshopu.

Kavárna na konci ulice

Žijete hekticky a zběsilé tempo je vaše druhé jméno? Co takhle zpomalit, ubrat a popřemýšlet, kam máte se svým životem namířeno. John Strelecky to udělal a nelituje.

Když se John, který pracoval jako reklamní manažer vydal na dovolenou, aby se vzpamatoval z náročného pracovního období plného faktur a účtů, vůbec netušil, jak se mu změní život. Potřeboval se vymotat z dálnice a cesta ho zavedla do podivné kavárny. Na jídelním lístku se totiž znenadání objevily tři záludné otázky – Proč jste tady? Bojíte se smrti? Cítíte se naplnění? John už delší dobu pociťoval pochybnosti o svém životě, nebyl spokojený v práci, ale ruku na srdce, kdo se sám od sebe odváží jít do zásadních změn? U jídla si mladý muž povídá se servírkou i majitelem kavárny a zabývá se položenými otázkami, na něž hledá odpověď.

Kavárna na konci města je útlounká, drobná knížka, doslova knížečka, která však klame tělem. Buď ji zhltnete jako muffin ke kávě, nebo si ji vychutnáte a spolu s Johnem budete hledat odpovědi na otázky i přemýšlet o smyslu života. Toho vašeho, samozřejmě. 🙂

John Strelecky píše stručně, jasně, zbytečně se nezamotává do svých myšlenek. Možná si řeknete, že neobjevil nic převratného, o životě přece přemýšlí každý. Ale kdo ho doopravdy změnil a šel vstříc svým snům? Většina z nás je založená prakticky. Chodíme do práce, vyděláváme peníze, platíme účty. Ale děláme to tak, jak opravdu chceme?

Počin Johna Streleckého není přesným návodem na to, jak správně uchopit život a změnit jej. Nemusíte překopávat svůj život od základů, už jen to, že o změnách začnete přemýšlet, se počítá, stejně jako každý malý krůček vpřed.

Čtení je to milé, prostředí neotřelé kavárny zaujme, vsadím se, že budete mít stejně jako já chuť na opulentní snídani, kterou tam John dostal. 🙂

Pokud nevíte, jak se životem naložit, jestli máte podniknout změny, můžete se Johnovým příběhem inspirovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Od semínka v prach

Máte pocit, že je váš život hektický? Potřebujete (se) trochu zklidnit/uklidnit/zvolnit/zpomalit? Prostě se hodit do klidu? Zkuste to s knížkou Marca Hamera nesoucí příznačný název Od semínka v prach.

Autor nás seznámí s jednou úžasnou zahradou. Není jeho, přesto na ní sází, stříhá, opečovává ji, sklízí plody, seká trávu… Zahrada patří jedné staré paní, velmi noblesní dámě, s níž Marka pojí vztah vystavěný na vzájemné úctě a respektu. Mark má zahradu na starost, udržuje ji, jako by byla jeho vlastní, pracuje v ní rád v souladu s „jízdním řádem“ přírody. Stejně tak jsou vystavěny kapitoly knihy, od ledna do prosince. Jeden rok v životě zahradníka a spisovatele, jeden rok v prostoru plném květin a stromů.

V textu se střídají úvahy o životě, vzpomínky Marca na nelehké dětství a mládí, autor se přiznává k bohémské etapě života, jež přešla v aktuálně poklidné žití s milovanou manželkou. Sledujeme střípky všedních dnů, kdy Marc každé ráno přichází do zahrady připravený věnovat jí maximální péči. Popisuje každý úkon, který ho čeká, v podstatě nám nenásilnou formou podává informace o tom, jak kterou rostlinu zastřihávat, co v konkrétním ročním období dělat a jak při údržbě zahrady postupovat. Někdy se jeho postřehy vymykají zavedeným radám zkušených zahradníků, přesto to funguje.

Marc Hamer je svérázný člověk se zajímavými názory. Má dar podat své myšlenky poutavým způsobem, stejně tak píše o zahradě. Umí si hrát se slovy, jeho styl je poetický a oduševnělý, je radost číst takový text, k jehož kvalitě přispěl také překladatel Vojtěch Ettler, který knihu Marca Hamera mistrně přeložil do češtiny.

S knihou plnou poetických popisů i filozofických zamyšlení nesáhnete vedle, pokud hledáte způsob, jak si zpříjemnit náročnější životní období, nebo toužíte zkusit číst něco jiného než romány. Marcovy úvahy jsou trefné, moc se mi líbilo, jak popisoval svá setkání se zaměstnavatelkou, která si v zahradě ráda četla noviny, nevměšovala se do zahradnických prací a nechala svého zahradníka pracovat podle jeho představ.

Přestože jsem zahradník na baterky a máloco se mi podaří vypěstovat, počin Marca Hamera jsem si užila. Našla jsem v něm i spoustu rad a tipů, jak pečovat o rostliny a doufám, že se mi s jejich pomocí začne dařit. V případě knihy Od semínka v prach se jedná o čtení, které se nehltá jedním dechem, měli byste si ho vychutnávat stejně, jako oblíbené jídlo či pití – pozvolna, důkladně vnímat všemi smysly a nechat se unášet atmosférou zahrady, která se mění v souladu s ročními obdobími jednoho roku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.