Štítek: HOST

Zatímco policista Joona Linna trčí ve vězení, venku se dějí věci. Kdo uslyší v telefonu dětskou říkanku o deseti malých králíčcích, může si být jistý, že mu moc života už nezbývá.
Největší průšvih nastane, když je nalezen mrtvý švédský ministr zahraničí. Ale ministr není jedinou obětí záhadného vraha, mrtvol je víc a Joona dostává propustku právě proto, aby problém vyřešil.

Keplerovci se vrací po delší odmlce, kterou vyplnili mysteriózním thrillerem Playground. Někteří čtenáři jim toto dílo zazlívají, jiní, třeba já :-), jsou nadšení. Tím spíš jsme se všichni těšili na další díl ze série krimi příběhů s Joonou Linnou. Už jsme se báli, že detektivky budou pokračovat bez něj, naštěstí se do děje se vrátil s plnou parádou. S kolegyní Sagou má co do činění s vynalézavým vrahem.
Do děje se zaplétá i kuchař Rex, který řeší osobní problémy. Láhev alkoholu je mu bližší než všechno kolem. Jenže se musí postarat o pubertálního syna, jenž mu připravuje jedno překvapení za druhým. Možná si říkáte, co má nějaký kuchař společného s nekonvenčním vrahem, jehož poznávacím znamením je dětská říkanka o králíčcích. Jak už to v dobře propleteném příběhu chodí, budeme často lapat po dechu.

Geniální Keplerovci /já jim ani jinak říkat neumím/ vás do děje vtáhnou hned od počátku. Akce, napětí, a všudypřítomný strach dotvářejí autentickou atmosféru knihy. Joona se pořádně zapotí, protože vrah své oběti kosí obzvláště brutálním způsobem, navíc zpočátku jeho činy nemají logiku. Některé scény jsou obzvláště výživné, i otrlí mají co dělat, aby je skousli. 
Když už si myslíte, že jste spolu s charismatickým detektivem zločinu na stopě, nastává obrat o sto osmdesát stupňů, a vy stojíte zase na začátku.  

Kromě závažného zločinu se román zaobírá i osobním životem Joony. Nemusíte mít strach, pokud neznáte předchozí díly. Jak už to v sériích bývá, základní informace jsou shrnuty, aby se od nich odvíjely další osudy hrdinů. 

Setkala jsem se s názory, že se jedná o poměrně slabý díl série, já s tímto tvrzením nesouhlasím. Lovce králíků jsem četla se zatajeným dechem a jen těžko se od knížky odtrhávala. Máte rádi otevřené konce? Nesou naději, že se bude pokračovat. Lovec králíků právě takhle končí a já doufám, že jsou to přiotevřená vrátka k dalším případům, které na Joonu čekají. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Francouzka Lilie vyrůstala bez otce, což ji do budoucna velmi poznamenalo. Když jako studentka odjela do Německa na studijní pobyt, velmi přilnula k otci své nové kamarádky Hany. A tak není divu, že za nimi okamžitě jede, jakmile se dozví, že je Hermann nevyléčitelně nemocný. Sebou veze obraz, který se jí jen těsně před odjezdem někdo pokusil ukrást a Lilie vůbec netuší proč. V obraze je ukrytý dopis, jehož autorkou je budoucí malířka Georgette Aguttová. 

V Německu se Lilie spolu se svými přáteli pouští do pátrání po osudu Georgette. Pro každého z nich má mise svůj význam. Hana chce vytěžit téma pro novinový článek, Hermann touží zapomenout na nemoc a Lilie doufá, že se dozví něco víc o Georgette, která byla její předkyní a zároveň zjistí, kdo a proč jí chtěl zcizit obraz.
Pátrání dobrodruhy zavádí do Francie i Švýcarska, a začíná tak neotřelá road movie zaměřená na umění,

Děj knihy tvoří dvě linie. Současnost patří Lilii, Hermannovi a Haně, minulost přibližuje životní osudy Georgette, která žila na přelomu 19. a 20. století, v době, kdy uměleckému světu vládl impresionismus.

Autorka románovou formou vylíčila životní osudy této vcelku neznámé malířky. Já jsem o ní doposud neslyšela a docela bych dovedla představit jejich zpracování v samostatném románu. Její život byl natolik zajímavý, že by si to zasloužil.

I když se jedná o román, autorka popisuje bohémský svět francouzských umělců, zejména malířů. Poukazuje na to, že role ženy v tomto prostředí nebyla vždy chápána tak, jak by si to představitelky něžného pohlaví přály. 

Taky dějová linka věnována Lilii je hodně zajímavá. Zaujalo mě vylíčení vztahů mezi ní a rodinou Hany. Téměř idylické, člověk by ani nevěřil, že by v reálném životě bylo něco takového možné. 

Celkově je román příjemným čtením, které potěší milovníky spletitých rodinných příběhů i příznivce umění.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Vera a Anna. Dvě ženy, které kromě rodinných pout nespojuje téměř nic. Vera je rázná postarší lékařka žijící ve starém venkovském domě.
Její neteř Anna se rozešla s partnerem, a se svým malým synem hledá útěchu u někoho, kdo ji nebude vyčítat zpackaný život. Teta, kterou téměř nezná, se jeví jako ideální. 

Kdo je Vera? V roce 1945 jí bylo teprve pět let, když se svou matkou utekla z východního Pruska do Německa. Azyl najdou ve starém vesnickém domě, který obývá zahořklá Ida Eckhoffová a její syn Karl. 
Spletité nitky osudu způsobí, že Vera bude s domem, ke kterému nijak extra nepřilnula, srostlá. Byť nemusela, obětovala mu celý život. A teď, na jeho sklonku, pod svou střechou přivítá Annu. Zprvu jsou si cizí, ale později zjistí, že mají leccos společného. 

Autorka ve svém vyprávění sleduje obě hrdinky, zároveň dává prostor i dalším postavám, které se v příběhu objevují a doplňují tak barvitý pohled na venkovský život. Ať už to jsou starousedlíci, zocelení tvrdou prací nebo lidé z města, jenž na vesnici hledají romantiku. 

Jak se na venkově vlastně žije? Záleží na tom, kdo jste. Takový život není pro každého. Toho, kdo neumí chodit v holinách po kluzkém blátě, bez milosti semele. Možná jste i vy plánovali koupi starého domu, těšili se na rekonstrukci, abyste ve finále zjistili, že to není pro vás. Nebo si s úsměvem na rtu každý večer čistíte zablácené boty a na město si ani nevzpomenete?

Tak či tak, Starý kraj je knížka, která si vás podmaní, stejně jako to dokázala se čtenáři v Německu, kde se setkala s mimořádným úspěchem. Není divu. Je to příběh, v němž si nikdo na nic nehraje. Dörte Hansenová taky ne. Píše věcně, střízlivě, přesto v knížce najdete i místa, kdy se zasmějete.

Hledáte-li příběh, který je čtivý, ale nechcete nic tuctového, komorní Starý kraj je skvělou volbou. Za zmínku stojí i grafické zpracování s nádhernou, téměř snovou obálkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host)

Taky jste po zaklapnutí poslední stránky, která ukončila Larssonovo vyprávění o investigativním novináři Michaelu Blomkvistovi a drsné hackerce Lisbeth Salanderové, měli pocit, že už nic lepšího ke čtení nebude? 
Ano, Stieg Larsson už opravdu nic nenapíše, ale trilogie Milénium je natolik atraktivní a čtivá, že si pokračování zaslouží.
Dočkali jsme se ho letos, autorem je opět Švéd – uznávaný spisovatel David Lagercrantz.
Hned se nabízí otázka, jak se tohoto počinu zhostil? Píše stejně jako Larsson? Nebo snad lépe? Hůř? Nechme dohadů a spekulací, obrázek si udělá ten, kdo si Dívku v pavoučí síti přečte. Stejně jako já.

Michaela Blomkvista zastihujeme v těžké situaci. Má sice nový kávovar, ale co se práce týče, jde to do kopru. Milénium vlastní noví majitelé, kterým se stará koncepce časopisu včetně Michaela nezamlouvá. Pro ostříleného novináře je to znamení, že je možná čas změnit lokál. Rozhodování hatí vražda vědce Franse Baldera, který si chtěl s Michaelem domluvit schůzku a sdělit mu dost podstatné informace. Než se tak stane, Baldera někdo zabije.  Na(ne)štěstí u toho byl i vědcův autistický syn, který vše viděl. Včetně vraha. 
Malý August je savant a dokáže na chlup přesně namalovat vše co vidí.  Tím se stává nepohodlným pro vrahy svého otce a je třeba jej ochránit.

Čekáte napjatě na Lisbeth? Bude drsná jako dřív? Stejně jako v sérii Milénium i v Pavoučí dívce je Lisbeth machrem přes počítače. Dokáže se nabourat kamkoliv a její vzkaz „Kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi budou šmírovat jeho,“ hovoří za vše.
Michael a Lisbeth se setkávají ve chvíli, kdy je Frans Balder zabit a jeho synovi hrozí velké nebezpečí. Navážou tam, kde před lety skončili? 

Román jsem začala číst s velkým nadšením a byla jsem zvědavá, jak se autor s výzvou napsat pokračování jedné z nejslavnějších sérií popasoval.
Předně – netroufám si hodnotit, jak moc se podobá nebo odlišuje od Stiega Larssona. Je to prostě David Lagercrantz a tak jsem to brala. A možná právě proto ani Michael ani Lisbeth nejsou úplně stejní jak v Miléniu. Jakoby jim trochu obrousil hrany.

I když jsem některým věcem až tak nerozuměla (ano, hackerský svět jde totálně mimo mě), čtení pro mě bylo skvělou adrenalinovou jízdou. Lagercrantz zabrousil i do hlubokých vod Lisbethina dětství a vytáhl ještě většího strašáka než byl její vlastní otec. Koho? Nechte se překvapit. Tato postava nám slibuje, že není všem dnům konec a Milénium by se mohlo dočkat ještě minimálně jednoho dílu.

Dívka v pavoučí síti není Milénium v té podobě jak ji známe od Stiega Larssona. Nový příběh vystavěný na poctivých základech je i přesto zárukou, že si přečteme kvalitní thriller. 

Nesrovnávejte, nesuďte. Čtěte a pak možná smeknete pomyslný klobouk před někým, kdo je stejně neodbytný jako Michael Blomkvist a stejně drzý jako Lisbeth Salander, díky čemuž mohla světlo světa spatřit Dívka v pavoučí síti.
Já už to udělala.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Hotýlek za městem na svých pevných základech stojí od dob první republiky až do současnosti. Jeho věhlas proslavili manželé Leopold a Majka Mánesovi. 

Do popředí rodiny vystupuje Václav Mánes. Narodil se v roce 1942, v den, kdy byly vypáleny Lidice. Jeho otec zahynul, když běžel pro porodní bábu. Tato nešťastná tragická událost navždy poznamenala Václavův vztah k vlastním narozeninám.
I když mladé vdově při výchově syna pomáhali prarodiče Mánesovi, věděla, že otce mu nic nenahradí. Po manželově smrti se vdala ještě dvakrát, až to poslední manželství bylo šťastné a Václav kromě hodného otčíma získal i nevlastní sourozence.
Václav nikdy nejevil známky podnikatelského ducha, raději sportoval a opravoval auta.  Se svým nevlastním bratrem Oldřichem tvořil nerozlučnou dvojku. Jenže jak už to bývá, když se mezi kamarády postaví ženy a k tomu se přidá nějaké to nedorozumění, je po dobrých vztazích. Jisté události přímo osudově ovlivní osudy obou mužů a poznamenají je na celý život.

Kromě Mánesových v knize potkáváme i spoustu dalších lidí, kteří nějakým způsobem zasáhli rodině do života. Román je nejen barvitou freskou, plnou rozmanitých charakterů, ale také výpovědí o dobách, které náš národ poznamenaly a jichž je Mánesovic hotýlek němým svědkem.

Pokud máte rádi rodinné ságy, které mají široký časový záběr, bude se vám líbit i Hotýlek. Aleně Mornštajnové tento typ psaní sedí, o čemž jsem se přesvědčila už v první knize Slepá mapa. Autorčin styl se mi líbí, píše věcně, i když je v knize větší množství postav, dá se v ní lehce orientovat. 

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Bylo nebylo….
Žil byl….
Za devatero horami, devatero řekami…
Mohla bych začít pohádkově. Mohla bych vám říct pravdu a mohla bych vám taky lhát…
Co si vyberete? Je to na vás.

Rodina Sinclairových má domeček, v tom domečku stoleček…prostě jsou tak bohatí, že vlastní ostrov a na něm honosný letní dům, kde tráví každý rok letní prázdniny. Všichni Sinclairovi jsou jedním slovem úžasní, bez sebemenší chybičky.
Taková je i Cadence, nejstarší vnučka starého pána, jenž celé impérium vybudoval.
Má patnáct, je zamilovaná a nemůže se dočkat léta.
Rodiče se sice rozvedli, ale co… prázdniny se blíží, to bude zážitků. Na ostrov kromě bratranců a sestřenice přijede rodinný přítel Gat a Cadence se těší, že bude pokračovat v milostném románku, který mezi nimi započal minulé léto…

O dva roky později má Cadence v hlavě zmatek. Když přijede na ostrov, vůbec ho nepoznává. Všechno je jinak. Dokonalí Sinclairovi jsou jiní. A všichni mlží.
Cadence musí rozmotat nitky spletitého příběhu a zjistit, co se tehdy v létě stalo. A stalo se vůbec něco nebo jen Cadence dospěla a nechce si to připustit?

Příběh je nám podán z pohledu hlavní hrdinky, může nám tudíž lhát, ale také nemusí. Stejně tak je to se mnou. Buď vám říkám pravdu a nebo je celá knížka úplně o něčem jiném. Můžu vám jen prozradit, že v určité části příběhu mi doslova spadla čelist. Já, která mám načteno na padesát let dopředu, já na tu pointu nepřišla. 

Ať už je pravda jakákoli, autorce se podařilo napsat román v žánru young adult, který vás doslova přibije k židli (posteli, koberci – záleží, kde si právě čtete).
A je jedno, jestli máte patnáct, dvacet nebo čtyřicet. Mistrně podaný příběh se zápletkou, kterou jen tak neodhalíte, přelouskáte za odpoledne. Ale připravte se, že vám po přečtení asi praskne hlava, autorka vás nenechá ani na chvíli vydechnout, budete chtít zjistit, kde je vlastně pravda lež.

Jak praví anotace –  přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

(Za recenzní e-book děkuji nakladelství Host)