ČTENÍ DO UCHA

Spousta lidí v mém knižním světě poslouchá audio 🎧 a nemůže si to vynachválit, tak jsem to taky prubla. Už jsem to kdysi zkoušela s audioknihou Nebezpečné známosti, kterou jsem poslouchala při procházkách s kočárkem. Ale neměla jsem pak víc času aktivitu rozvíjet a tak mi zůstalo hodně předsudků.
❌ Nesoustředím se
❌ Nedokážu poslouchat a něco u toho dělat
❌ Není to čtení, ale poslech, tudíž si to nemůžu započítat do přečtených knih.
❌ Nemůžu poslouchat, když je kolem mě běžný rodinný ruch.
Audioknihy jako takové jsou mi hodně sympatické, v knihovně se dost půjčují a tak jsem do toho šla. A výsledek?
✔️ Soustředila jsem se
✔️ Poslouchala jsem a dokonce u toho uklidila knihovnu a vařila, poslouchala jsem i před spaním
✔️ Započítala jsem si ji do přečtených knih. Mám ji v mysli? Mám. Vím, o čem byla? Vím. Jen způsob čtení je prostě trochu jiný
✔️ Rodinný ruch mě vůbec nerozptyloval. Každý si dělal to své a šlo to úplně v pohodě.
🎧Audioknihy nebudou moje priorita, k životu potřebuju fyzické čtení, ale poslech zařadím jako doplněk a čas od času si něco fajnového přečtu ušima.
📚📚📚
Tentokrát to byla Emilka Ivany Fajnorové, kterou vydalo @nakladatelstvijota. Rodinná sága odehrávající se napříč dvacátým stoletím na Brněnsku. Osudy jedné rodiny velmi volně inspirované životem autorčiny babičky, líčí příběh Emilky a její rodiny, kterým osud uměl naložit, jen co je pravda. Příběh načetla Michaela Rykrová, jejíž hlas mi byl hodně příjemný a s dějem dokonale splynul.
Doporučuju.

Dlouho, dlouho jsem se bránila poslouchání audioknih. Zkoušela jsem to, ale nemohla se nikdy soustředit. Zatímco mně tenhle způsob čtení dělal problém, naši čtenáři si audioknihy nemohli vynachválit, a já jsem jenom koukala, jak moc se v knihovně půjčují.

Nedávno jsem na blogu Terezy z CooBoo četla její zkušenost s posloucháním audioknih a řekla si, že to znovu zkusím. Zaujala mě možnost „číst“ při procházkách s kočárkem, kterou si Tereza moc vychvalovala. To by pro mě bylo ideální, nic by mě u poslouchání nerozptylovalo.

Moje první volba padla na Nebezpečné známosti, proslulý román plný intrik od Choderlose de Laclose.
První poslech se konal na zahradě při houpání kočáru, druhý na procházce. A jak to dopadlo? Zatím mám „načtenou“ zhruba třetinu, záznamy jsou dost dlouhé, ale to vůbec nebrání tomu, abych už napsala svůj dojem. Nehodnotím totiž román jako takový, ale sluchový vjem, jenž můžu popsat více méně hned.

Nebezpečné známosti jako audioknihu načetli známí herci, které známe také z dabingu. Igor Bareš se zhostil role vypravěče s lehkostí, zní hodně pobaveně, což se mi líbí.
Jiří Dvořák – pro něj mám slabost už od doby, co jsem poprvé viděla Bouřlivé výšiny, kde daboval Ralpha Fiennese. Jeho hlas považuju za jeden z nejlepších. Jeho Valmont je výborně podaný, neskutečně cynický, přesně tak si ho představuju.
V roli komtesy de Merteuil exceluje Vilma Cibulková, která se k ní svým hlasem hodí. Dokázala z ní udělat opravdovou bestii a s barvou svého osobitého projevu si v tomto příběhu pěkně pohrává.
Klára Issová se zhostila mladé Cecilie Volangesové, a opravdu jí tu naivku uvěříte.
Překvapila mě Kristina Frejová jako paní de Tourveil, vůbec jsem si ji hlasově nedokázala přiřadit k jejímu obličeji, přitom ji jako herečku znám. Líbil se mi plačtivý tón jejího hlasu. Nakonec mladý rytíř Danceny v podání Jana Meduny. Toho jsem slyšela poprvé, a myslím, že svým známějším kolegům zdatně sekunduje.
Celkově tahle šestice lahodí mému uchu, podle mě skvělá volba, co se týče typologie hlavních postav.Nahrávka je doplněna dobovou hudbou, která děj podkresluje a dodává mu typickou atmosféru.

Ještě mě čeká velký kus k poslechu, a už teď se na další intriky Valmonta a markýzy těším.