Svěží, humorný, smutný i veselý..Takový je román Nebe může počkat. Setkáváme se v něm s Lucy, která se má vdávat za milovaného Dana, zdá se, že už nic nemůže být lepší. Den před svatbou ale Lucy umírá, když spadne ze žebříku. Chtěla totiž Danovi připravit svatební dárek, který měla na půdě… Dostává se na místo mezi nebem a zemí a musí se rozhodnout, jestli půjde přímo do nebe, kde už na ni čekají její rodiče nebo zůstane jako duch se svým snoubencem. V tom případě musí Lucy splnit úkol a najít lásku pro jednoho „ajťáka“. Lucy si vybírá druhou možnost a tím začíná její „druhý život“. Má tři týdny na splnění úkolu, po celou dobu pobývá s dalšími „dočasně živými“. Lucy zjistí, že když se snaží zkontaktovat někoho ze své minulosti, ten ji nepozná, neslyší ji a ani nedokáže přečíst její písmo. Zjišťuje tak, že být duchem a zůstat se svou láskou není tak jednoduché, jak si myslela…
Tenhle znáte?
Mladá žena v knihovně:
„Prosím vás, kde najdu knihu o manželském štěstí?“
„Zkuste oddělení pohádek.“
Případ trhače jahod

Výborný psychologický román z pera německé autorky, do které se mi zprvu moc nechtělo, německou literaturu nijak nevyhledávám. Jana, Monika a Karolína jsou tři studentky, které spolu bydlí v bytě. Těší se na prázdniny, doufají, že konečně poznají pravou lásku až za hrob… Je parné léto, sběrači sbírají jahody a mezi nimi se skrývá vrah několika dívek, které byly nalezeny ubodané. Životy dívek i vraha se protnou a pro jednu z nich je to setkání přímo osudové. Román je vyprávěn ze třech pohledů, poznáváme pocity vraha, proč má nutkání zabíjet. Musím říct, že jsem už dlouho nečetla tak výbornou knihu, dostala mě.
Hypnotizér
Román švédské manželské dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Kepler, byl napjatě očekáván na knižním trhu. Všichni si kladli otázku, jestli bude stejně úspěšný, ne-li lepší než trilogie Milénium. Hlavním hrdinou je doktor Erik Maria Bark, který kdysi vedl terapeutickou skupinu pacientů a snažil se jim pomoct pomocí hypnózy. Vymklo se mu to z rukou a zařekl se, že už nikdy nikoho hypnotizovat nebude. Po deseti letech jej kontaktuje policejní komisař, který vyšetřuje případ vyvražděné rodiny. Na místě činu je nalezen chlapec v bezvědomí, policisté potřebují zjistit, co se vlastně stalo. Erik jej tedy uvede do hypnotického stavu, to co se dozví, je naprosto šokující a nečekané. On sám i jeho rodina jsou v přímém ohrožení. Erik je nucen postavit se minulosti, jedině tak může zachránit život svého syna i manželství, které se pod vlivem událostí hroutí. Musím říct, že jsem byla překvapená, výborně vykreslený příběh, napínavý děj, četlo se to samo :).
Byl jednou jeden…..
„Mami, můžu si nahrát film Mizerové?“
Prokletý osud
Ta, která se dívá
Vítejte v Czech readpublic!
Guerriláci jdou s dobou. Po první sérii knihovnických placek přicházejí s novinkou. Placky pro české čtenáře a české knihovnice. Slogany nemají chybu. Samotné placky taky ne.
U mě vede ta, kterou bychom měly s kolegyňkami povinně nosit 😉
Samozřejmě i ty další stojí za to:
Abych to shrnula: nevidím, neslyším, nemluvím, protože čtu, žiju v Czech readpublic a patřím mezi horních 10 tisíc. Co vy? 😉
Krásné a voňavé Vánoce!!!! ;-)
Habermannův mlýn
Byla jsem hodně zvědavá na nový film proslulého Juraje Herze. Už kvůli Karlovi Rodenovi, který je mým oblíbeným hercem. Všechny postavy, které hraje, mu věřím ;-).
Snímek Habermannův mlýn mě nezklamal. Téma, kterým se zabývá, je velmi citlivé, dosud nepříliš zpracovávané – odsun sudetských Němců po druhé světové válce. Četla jsem dvě knihy s tímto tématem – Dědictví a Třešňovou alejí od Evy Tvrdé, mimochodem vřele doporučuju.
Hlavním hrdinou tohoto filmu je bohatý podnikatel August Habermann, Němec, který bez jakýkoliv předsudků zaměstnával jak Němce tak Čechy. Jeho žena je Češka. Přátelí se s hajným Březinou, který si naopak vzal Němku. Doba si žádala, aby se lidé přiklonili „svůj k svému“, ale oni dva nadále zůstávají stejní. Augustův mladší bratr sympatizuje s Němci a dává se k nacistům. Zlo v obci navíc rozdmýchává esesák Koslowski, každý se bojí, nakonec dochází k tragickému vyústění příběhu.
Musím říct, že mě film dostal, hodně dlouho jsem o něm přemýšlela. V recenzích a kritikách mu bylo mnoho vytčeno, možná zaslouženě, možná ne, nejsem až tak velký znalec, abych to dokázala posoudit. Mně se Habermannův film líbil hodně a zanechal ve mě hluboký dojem.







