Deník ctihodné prostitutky
Spasitel
Potkala jsem Sicílii
S chutí jsem sáhla po cestopise, který čtenáře zavádí do Sicílie. Jako malá jsem milovala seriály Chobotnice a Černý stín Vesuvu, navíc mám cestopisy ráda, takže jsem neváhala a využila příležitost přečíst si zápisky Marie Třešňákové „Potkala jsem Sicílii“.
Kniha mě zaujala na první pohled. Bílá a zároveň tak barevná. Lesklý papír se spoustou barevných obrázků a kreseb, které povídání příjemně doplňují. Díky nim a své fantazii jsem si připadala, že si o Sicílii nejen čtu, ale vlastně tam jsem. Příjemným překvapením byla předmluva oblíbeného herce Jaroslava Duška, který s autorkou Sicílii navštívil a také si ji zamiloval.
Hned v první kapitole autorka líčí, proč má Sicílii tak ráda, i když je to tzv. „prdel světa“. 🙂 Sicilané, stejně jako další jižanské národy, milují svou pohodičku a klid. Piano a domani – to jsou dvě slova, která tam člověk uslyší nejčastěji. Pomalu a zítra – říká český překlad, je tedy jasné, že v Itálii mají na všechno moře času. Řekne-li se na Sicílii ihned, znamená to za chvíli. Naše „za chvíli“ je po sicilsku zhruba „za hodinu“. No a domani nebo-li zítra? Někdy. S těmito časovými úseky se musela autorka popasovat, když potřebovala na svých cestách nějakou službu.
Další kapitoly tohoto barvitého cestopisu přibližují kulturu tohoto temperamentního národu. Nejdůležitější je rodina. Uvnitř vládne pevnou rukou žena, matka rodu. Na veřejnosti má navrch muž. Zatímco se ženy starají o teplo rodinného krbu, muži se druží, popíjejí a hrají karty. Jakmile Sicilan uzavře sňatek, je pro něj manželství posvátné. A co flirt, který se tolik hodí k žhavému sicilskému počasí? Mladí muži rádi flirtují, ale jen tehdy, když ví, že jim slušná žena řekne ne.
Italové si potrpí na oslavy, největším svátkem jsou pro ně Velikonoce, které pojímají s velkou pompézností.
Druhou část knihy lze považovat za průvodce po Sicílii. Autorka velmi barvitě líčí krásy místních měst a městeček, doporučuje památky a zajímavá místa, která stojí za shlédnutí. Díky fotkám má čtenář širší představu o půvabu tohoto ostrova.
Cestopis jsem přečetla za jeden večer. Zatímco u nás panovalo spíše podzimní sychravé počasí, já jsem se aspoň na chvíli přenesla na horký jih Evropy a strávila jsem příjemné chvíle při čtení.
(Recenze pro nakladatelství FRAGMENT)
Kouzlo dvojsmyslů
„Paní XXXX, máte ráda lehčí četbu?“
„Jak lehčí? Jako že ji unesu?“
(Samozřejmě, že paní věděla jak to myslím, byla to jen taková hra se slovíčky pro zpříjemnění dne.)
Když jsme se nasmály, říká mi, že chodí na knížky ještě na naši další pobočku.
Já na to, že tam chodím taky, ale asi budu muset přestat, protože tam vždycky něco vezmu, i když mám doma stoh knih.
„Takže ukradnete, jo?“ :D:D:D:D
Polibek nesmrtelnosti
První díl ze série Krvavá romance od autorky Alice Moon Polibek nesmrtelnosti čtenáře zavádí do malého městečka, kde žije studentka Sára. Před rokem se sem přistěhovala s matkou po smrti otce. Sára nemá příliš mnoho přátel, je samotářská, navíc se trápí, protože nebyla u toho, když její tatínek umíral. Její jedinou opravdovou kamarádkou je spolužačka May. Začíná první den nového školního roku, studenti čekají na projev ředitele a nové spolužáky, kteří k nim nastupují. Jedním z nich je Dustin. Když Sára Dustina poprvé uvidí, cítí, že mezi nimi přeskočila jiskra. Nový kluk ji něčím přitahuje, při každém jejich setkání má Sára pocit, že k sobě patří. Dívka je zmatená, Dustin se jí totiž snaží vyhýbat, nejlepší kamarádka před ní něco tají. Co se děje? Opravdu pro ni Dustin znamená velké nebezpečí, jak Sáře tvrdí May? Navíc se kolem Sáry točí její spolužák Jonathan, který o ni má velký zájem. Sára se snaží zjistit, co se s Dustinem děje a má podezření, že ji May něco tají. Vše vyvrcholí na večírku, kde Sára přistihne Dustina jak saje krev z ruky zraněné spolužačky. Tvrdí, že jí jen zastavoval krvácející ránu, ale je to pravda? Následují další podivná setkání Sáry a Dustina. Sára už tuší, co se s Dustinem děje. Příběh končí v tom nejnapínavějším, takže je jasné, že nás čeká pokračování. Já osobně jsem dost napjatá a na další díl se těším, MUSÍM přece vědět jak to se Sárou a Dustinem dopadne.
I když mi už dávno není náct, mám ráda knihy s upíří tématikou a tzv. YA literaturu vůbec. V dobách mého mládí tyto knihy na našem trhu chyběly, takže si to vynahrazuji teď. :-). Chvílemi mi děj připomínal mé oblíbené Stmívání, především prostředím, ve kterém se odehrává – malé městečko a střední škola. Román Polibek nesmrtelnosti jsem doslova zhltla. Příběh introvertky Sáry, která je mi svou povahou velmi blízká, můžu ke čtení doporučit, na své si přijdou milovníci tajemna, milostných romancí a knih s upíří tématikou.
(Recenze pro nakladatelství FRAGMENT)
Dokonalá nevěsta
Moje oblíbená Sophie Kinsella přišla opět s oddechovkou, které nechybí humor ani lehká romantika. Milly má těsně před svatbou s milým, laskavým a nechutně bohatým Simonem. Plánují nákladnou svatbu, která musí být tip top do nejmenšího detailu. No..plánují…velká svatba je snem Millyiny matky, která se do příprav pustila s velkou vervou. Milly se připravuje na velké focení a právě fotograf je ten, který odhalí její velké tajemství, které by nejraději pohřbila hluboko do země. Milly už totiž jednou vdaná byla. Vlastně vdaná pořád JE. Když jí bylo osmnáct, pomohla jednomu sympatickému Američanovi narychlo spíchnutým sňatkem k pobytu v Británii. A právě fotograf, který je tehdy zvěčnil, Milly po letech fotografuje. Co s tím, čtyři dny před svatbou? Začíná tak kolotoč leckdy humorných situací. Nevěsta hledá svého stále ještě manžela, její snoubenec je nešťastný, protože jej jeho otec trumfuje nákladnými dary novomanželům, Milliyna matka si hraje na snobku, kterou vůbec není a pohřbívá své manželství, sestra Isobel je těhotná a nikomu to nechce říct…
Jak to všechno dopadne? Samozřejmě, že dobře, detaily prozrazovat nebudu, ale je to jasné, protože Sophie Kinsella jinak ani nepíše. Román jsem měla přelouskaný za večer, až mi to bylo líto, protože jsem si čtení opravdu užívala. Nemluvě o krásné obálce, na kterou jsem pořád musela koukat. 🙂
Když promluví zkušení :-)
Říkám holou pravdu – Inspektor Kojak.
To je ale síla! – Newton.
Na to se musí jít od lesa – Robin Hood.
Hlavně nešlápnout vedle – Neil Armstrong.
Nenechat se doběhnout – Zátopek.
To je tvrdý oříšek – Popelka.
Nemá to cenu – Nobel.
To není Ono. – John Lennon
Volání ptáka kivi
Hodně jsem se těšila na třetí díl ságy z Nového Zélandu. První dva díly V zemi bílého oblaku a Maročina píseň se mi líbily hodně, mám ráda historické rodinné ságy z Anglie, Irska nebo Austrálie. Na Nový Zéland jsem byla taky moc zvědavá, přečetla jsem pár cestopisů z této krásné země, viděla Pána prstenů. Na knihu Volání ptáka kivi jsem čekala dlouho. A bylo to znát, protože se mi pletly rodinné vazby hlavních hrdinů. Po přečtení knihy jsem zjistila, že na konci je malý rodokmen, díky kterému jsem si mohla vše ujasnit. 🙂 Já na něj přišla pozdě, ostatní čtenáři si ho snad najdou dřív.
Děj třetího dílu je hodně barvitý, odehrává se nejen na Novém Zélandě, ale také v Austrálii, Anglii i na širém moři…
Hlavní hrdinkou jsou sestřenice Lilian a Gloria. Lilian je dcerou Elaine, která v druhém díle soupeřila s Kurou o lásku Williama Martyna. Gloria je dcerou Kury, která se za Williama provdala. Odjeli spolu do Evropy, kde Kura vystupuje jako zpěvačka maorských písní a William je její manažer. Gloria zatím vyrůstá na rodinné farmě v péči prababičky Gwyneiry. Jednoho dne si Kura s Williamem usmyslí, že je na čase, aby se Gloria naučila vybraným způsobům a domluví jí studium na internátní škole v Anglii. Gloria tam jet nechce, je šťastná na farmě. Gwyneiru tedy napadne, že by s ní mohla do školy jet Lilian. Obě dívky doprovází Gloriina domácí učitelka Sarah, která má ve farnosti, kde se škola nachází, snoubence.
Lilian se brzy rychle adaptuje, nemá se školou problém, Gloria je nešťastná, uzavřená do sebe, s nikým nekomunikuje. Nenávidí rodiče, že ji do této situace uvrhli a obviňuje všechny, že ji nepomůžou. Vymyslí tedy plán, díky němuž se může dostat domů na Nový Zéland. V přestrojení za plavčíka nastupuje na loď, která ji má dovézt domů..Ale nic není zadarmo a Gloria musí zaplatit cenu, která ji připraví o její důstojnost i čest.
Mezitím se domů vrací Lilian a je velmi překvapená, když se z její lásky, kterou potkala během studií v Anglii, vyklube syn konkurentů jejich rodinné firmy. Ale lásce se nedá poručit a Lilian si vydupe tu svou, i když musí utéct na druhý konec Nového Zélandu…
Glorie se po strastiplné cestě vrací domů, ale nic není jak bylo. Nerozumí si s babičkou a tak se snaží vrátit ke svým maorským kořenům..
Krásný barvitý příběh, jak jsem řekla, chvíli se mi pletli hlavní hrdinové, to však neubíralo na čtenářském zážitku, který byl hluboký. Co takhle čtvrtý díl, paní Larková? 😉
Eleonora ze Schwarzenbergu – Skutečná upíří princezna
Zajímavý román, který formou zpovědi hlavní hrdinky zpracovává příběh Eleonory ze Schwarzenbergu. Poznáváme ji prostřednictvím Marie Markéty z Chudenic, mladičké šlechtičny, která byla k Eleonoře vyslána jako společnice. Markéta, která žila po smrti matky v osamění, vítá tuto změnu a těší se na nové zážitky. Po příjezdu na zámek v Českém Krumlově zjišťuje, že kolem její hostitelky panuje zvláštní atmosféra, kterou ještě umocňují povídačky a pověry kolující mezi prostým lidem v podzámčí. Proč je hraběnka stále krásná, i když jí léta přibývají? Proč u zámku neustále vyjí vlci? A kam se ztrácejí sloužící? Markéta jim moc nevěří, i když malé pochyby v ní kolují. Spoléhá na svůj vlastní rozum a úsudek. Na zámku pobývá také další mladá šlechtična Jana Marie Valdštejnová, která se stává Markétinou přítelkyní. Jenže jednoho dne musí odjet za nemocným otcem a Markéta zůstává na zámku sama spolu s tajuplnými služebnými a stále více se rozšiřujícími povídačkami. Po nějaké době se Jana Marie vrací a spolu s ní přijíždí i její bratr. S Markétou se do sebe zamilují a plánují svatbu. Eleanora se nabídne, že jim vše zařídí.
Štěstí novomanželů netrvá dlouho, po svatbě Markétin muž Jan Albrecht umírá na následky tragické nehody. Markéta se uzavírá do sebe, po nějaké době zjišťuje, že čeká dítě. Znovu se uchýlí pod ochranná křídla hraběnky Eleanory na krumlovský zámek. Zde žije v poklidu i s dcerou několik let, dokud nevyslyší nabídku Otmara, dalšího hraběnčina hosta, který Markétu provází od začátku jejího krumlovského pobytu. Plánují svatbu, ze které má největší radost Eleanora…Na svatební hostině si Markéta všimne, že pije jiné víno než ostatní svatebčané a díky tomu poznává hrůznou pravdu. Povídačky poddaných o upírech nelhaly, Markéta prožívá nejhorší muka svého života..Zděšená prchá ze svatby pryč..
Autorka dokázala výborně nastínit atmosféru, která na zámku panovala, při čtení jsem měla pocit jako bych tam opravdu byla. Trnula jsem hrůzou, i když jsem už tušila rozuzlení. Markéta mi přišla trošku naivní, já už věděla jak to je s hraběnkou, Markétinou dcerou i snoubencem Otmarem, zatímco ona pořád nevěřila :-).
Každopádně se mi román líbil, prý má vyjít i pokračování, na které jsem tedy hodně zvědavá.







