Bludné kruhy

Rozsáhlý román amerického autora vypráví příběh jednovaječných dvojčat Dominika a Thomase. Dva bratři, tolik si podobní a přesto odlišní. Zatímco Dominic je zdravý muž, který se po rozvodu s první ženou chce usadit s novou partnerkou, Thomas trpí schizofrenií. Dominic slíbil nevyléčitelně nemocné matce, že se po její smrti o bratra postará. Splnění tohoto slibu je velmi těžké, péče o bratra zabírá Dominicovi veškerý čas. Celý život se Dominic potýká se zlostí i strachem a zároveň s láskou ke svému bratrovi, což se na jeho povaze výrazně projevuje výbušností a návaly vzteku. Také se musí potýkat se vztahem k nevlastnímu otci, vysloužilému námořníkovi, jehož neurvalé chování bratrům znepříjemňovalo dětství. Matka se snažila udržet teplo rodinného krbu, a proto otčímovy výchovné metody tolerovala. V dospělosti Dominic pátrá po svých rodinných kořenech, jeho matka mu dala zápisky svého otce, italského přistěhovalce, které by mohly leccos vysvětlit. Velkou pomocí je také rada zkušené psycholožky, která Dominicovi pomůže překonat pocity viny a nasměrovat jej k životu bez výčitek svědomí. Velmi čtivá sága zaujme čtenáře, kteří mají rádi rodinné příběhy a psychologické náměty.

Jestli zůstanu

Román americké novinářky vypráví příběh šestnáctileté Mii, cellistky s mimořádným hudebním talentem, která má celý život před sebou. Čeká ji studium na prestižní hudební škole, je šťastně zamilovaná do Adama, pro kterého je středem světa. Doma je taky všechno v pořádku. Milující rodiče, malý bratr, skvělá rodinná atmosféra. Prostě taková pohoda, že se Mii nechce nikam chodit s kamarády, ráda tráví svůj volný čas s rodinou. 

Tak je tomu i jednoho zimního rána, kdy městečko, kde Miina rodina žije, zasype sníh. Mia a její bratr nemusí do školy, tatínek učitel do práce, a maminka? Ta se rozhodne, že si vezme volno, aby mohli den strávit společně. Rozhodnou se, že se autem vydají na návštěvu k rodinným známým. Nedojedou. Během cesty do nich narazí náklaďák. Mia se probouzí a zjišťuje, že její rodiče jsou mrtví.Vidí je ležet vedle rozbitého auta..zároveň však vidí i sebe. Lékaři se ji snaží oživovat a vezou ji do nemocnice. Mia je v komatu, její tělo je dost zle pochroumáno. 

Mia se musí rozhodnout, jestli zůstane nebo odejde za svými rodiči a bratrem, který nehodu také nepřežil. Jenže je tady Adam a Miina nejlepší kamarádka, kteří se snaží  vrátit dívku do života. Mia má těžké rozhodování. Má odejít za svými nejbližšími nebo zůstat naživu a poprat se s životem, ve kterém jí bude něco chybět? Mia bloumá po chodbách nemocnice, pozoruje své tělo i okolí, zároveň vzpomíná na svůj život. Poznáváme její nekonvenční rodiče, Adama, nejlepší kamarádku, tak jak je vidí Mia.

Krásný, citlivý příběh, který se vešel na dvě stě stran jsem přečetla za jedno odpoledne. Pořád jsem nad Miou přemýšlela, taková hrdinka se jen tak nevidí. Teenagerka, které jsou bližší zážitky s rodiči než večírky s kamarády. Citlivá, milující, vnímavá dívka. Styl této knížky byl něčím uklidňující, i když se příběh zabývá takovým vážným tématem, jako je smrt. Nechal ve mně hluboký zážitek. Má vyjít i pokračování, doufám, že bude vydáno i u nás.

Temné stíny

Hodně, hodně moc jsem se těšila na nový film režiséra Tima Burtona, kteréhož tvorbu mám moc ráda. V hlavní roli Johnny Depp – to je záruka toho, že nebudu zklamaná. Recenze odborné i amatérské film tak trochu sepsuly, ale to mi vůbec nevadilo. 
Vydali jsme se tedy celá rodinka do multikina, abychom se v předsálí rozdělili. Mužská část rodiny si to namířila do sálu, kde promítali Avengers, já jsem šla najisto za svým Barnabasem Collinsem. Sama, jen s pytlíkem popcornu. Pro sebe jsem měla celou jednu řadu, jaký luxusní komfort. Nikdo mě nerušil, nešťouchal, nekašlal, prostě pohoda. :-).

Příběh Barnabase Collinse, který se svými rodiči zamířil z Anglie do „nového světa“ může začít. Rodina Collinsových v Americe nachází štěstí. Zakládají město Collinsport, daří se jim v podnikání, synek se taky vyvedl. Po několika letech je vládcem rodinného impéria, celé město, zejména ženy mu leží u nohou. Proč si tedy pořádně neužívat. Trochu lehkomyslný Barnabas zlomí srdce čarodějce Angelique. A to se trestá. Zhrzená milenka jej promění v upíra a upálí zaživa. 
Uplyne dvě stě let, do městečka Collinsport míří mladá dívka, která se uchází o místo guvernantky. Že neuhodnete kde? Ano, její mise je na panství Collinsových, kde žije Elizabeth Collinsová se svou pubertální dcerou Carolyn, Elizabethin bratr Roger se svým malým synem Davidem, který překonává trauma ze smrti matky. Docela divnou společnost ve stylu Addams family doplňuje psychoterapeutka Julie Hoffmannová, která má dost problémů sama se sebou a řeší je alkoholem. Nechybí podivný správce Loomis a stařičká hospodyně, u které člověk neví, jestli je živá nebo už někde umřela s prachovkou v ruce :). Celá rodina jen živoří, protože rodová kletba, která je provází, jim přinesla smůlu. Podnikání krachlo, dříve nádherné rodinné sídlo chátrá a všichni jsou takoví…no, hodně divní. Guvernantce Victorii na optimismu nepřidává ani duch mrtvé dívky, který se prohání domem a chce jí cosi naznačit…

Do této absurdní společnosti jednoho krásného dne vtrhne Barnabas Collins, který se nedopatřením dostal ze své hrobky. A nestačí se divit. Kde jsou koně? Zubní kartáček? Co s ním? A jak to, že mladá patnáctiletá  dívka ještě není provdána? Barnabas je mužem činu, rychle se srovná s pokrokem a slíbí Elizabeth, že jí pomůže navrátit slávu rodinnému podniku. Jenže to by jeho konkurentkou v byznysu nesměla být stále ještě zhrzená Angelique…

Film je naprosto úžasný, bylo v něm všechno, na co jsem u Tima Burtona zvyklá a co jsem čekala. Johnny Depp jako Barnabas..to by bylo na jeden dlouhatánský článek, víme :). Michelle Pfeiffer jako Elizabeth Collinsová mu zdárně sekundovala a Eva Green v roli Anguelique taky. Skvělá Helen Bonham Carter hrála alkoholem zmoženou doktorku Julii. Film dělá čest svému názvu, krajina je ponurá, až strašidelná, ale nechybí humor, tak typický Timu Burtonovi. Pro mě lahůdka se skvělou hudbou a bonusem v podobě zpěváka Alice Coopera. Co tam dělal? Neřeknu, běžte se kouknout sami 🙂

Rozhovor se čtenářem :)

„Chci se zeptat, mám příští měsíc platit poplatek, kolik to bude?“
„Mám u vás kategorii pracující, platí to stále nebo je nějaká změna?“
„Jsem důchodce.“
„Tak fajn, máte to tedy za 60 Kč“
„Aha…a předtím?“
„150 Kč“
„Jo, tak to nechte tak, těch pár korun, to nestojí za řeč….“
„Máte nárok na slevu, to byste se ošidil…to je 90 Kč“
„Těch pár korun…však jsou to tři piva :))))“


Jo, kdyby to tak brali všichni :)))))))

My se v práci fakt nenudíme :)

Přišly dvě blondýnky, jedna vrací knížku. Říkám jí, že si může jít půjčovat.
„Fakt můžu? Sama?“ :)))

Vysvětluju slečně, kde máme v Ka antikvariát. Je to ve Fryštátě v Městském informačním centru, na náměstí, jak je kašna, vedle bylo pekařství..Nad dveřmi mají zelené íčko. Vysvětluju složitě, protože mě v té chvíli nic jednoduššího nenapadá. Slečna přikyvuje, pak si to ještě ujasníme a ona: Jojo, už vím….náměstí…. a jak je orloj….:))))))

Dotaz dne: „Máte tady od nějakého Rusa Jeden den?“

‎“Romeo a Julie….slyšel jsem, že existuje zkrácená verze.“ „Tu nemáme, bohužel.“ „Aha, takže máte jen tu jako scénář.“

Hláška dne: „Prosím vás, já jsem si vždycky chtěla přečíst Čachtickou paní…máte něco takového?“


Perlička dne: Paní si bere knížky a říká mi: „Já myslela, že když je sobota, budete tu sama a budete mít leháro.“ :D:D:D:D:D


Kolegyně kopíruje a ptá se: „Chcete to okopírovat i z druhé strany?“ (Druhá strana byla popsána jen nějakými pokyny)
„Ano, chci, je to ze dvou stran, tak chci obě.“
„Jasně, já se jen ptám, protože někdo to chce jen z té jedné, hlavní strany.“
„Ale já nejsem někdo.“ :D:D:D

Výrok dne: „Prosím vás, kde bych našla knížku Smrt je mým koníčkem?“

Ukolébavka

Remy zrovna skončila střední školu a nemá nic jiného na práci než s kamarádkami lovit kluky, popíjet v barech, prostě bavit se. A sem tam se rozejít s aktuálním klukem, protože se to zrovna hodí. Rozchody jsou specialitou Remy, která nevěří na lásku. Proč taky, když se její matka vdává. Zase. Popáté. Remy nikdy nepoznala otce, její rodiče se rozešli před jejím narozením a otec, který se živil muzikou, pak zemřel. Nikdy ji neviděl, ale přesto na ni nezapomněl. Pro svou dceru složil píseň Ukolébavka, která se proslavila především mezi zamilovanými, kteří si ji nechávají hrát na svatbách. Remy tuto píseň bytostně nesnáší, připomíná jí o co v životě přišla. O otcovskou lásku, o možnost vidět své rodiče spolu a žít v harmonické rodině. Remyina matka je úspěšnou spisovatelkou romantických příběhů, ale naprosto nepraktickou osobou v reálném životě. Její předčasně vyspělá, cynická a trochu zahořklá dcera přebírá otěže domácnosti a organizuje co se dá. Ještěže starší bratr Chris, který v raném mládí balancoval na hraně zákona, zmoudřel a chystá se usadit se svou upjatou přítelkyní. Při plánování matčiny svatby Remy potkává muzikanta Dextera. I když mu dává najevo nezájem, on se nevzdává a Remy na něj všude neustále naráží. Mají šanci na lásku nebo ne? Remy je považována za chladnou ledovou královnu, která své trofeje odhazuje jako použité papírové kapesníky. Ale je to vážně tak?
Remy jsem si oblíbila, i když na pohled působila nepřístupně, je citlivá a to jak se chovala, bylo jen díky tomu, co v životě prožila. Lásky se bála, nechtěla dopadnout jako její matka, která se pokaždé vdávala z velké lásky, ale pak jí spadly klapky z očí a z lásky nezbylo nic. Remy kolem sebe vytvořila obranný štít. Jestli si s ním Dexter poradí, se dozvíme v této knížce. Četla se mi výborně, pro mě to byla oddechovka a zároveň návrat k četbě dívčích románků, které beru jako zpestření svého knižního repertoáru. Moc se mi líbila i obálka knihy, opravdu se povedla. 

Prokletí ohně

Novinka nakladatelství Metafora mě nalákala na podobnost autorčina stylu s mou oblíbenou spisovatelkou Barbarou Erskinovou, takže jsem se nemohla dočkat, až se začtu. Román vypráví příběh mladé ženy Cory, kterou zastihneme v okamžiku, kdy po násilném chování svého muže od něj odchází. Vrací se k otci do malého městečka, kde chce přemýšlet o tom, jak se svým životem naloží. Tady nastalo příjemné překvapení. Nejenže jsem do děje hravě vklouzla, příběh se navíc odehrává přímo v mé milované Anglii. Cora se pomalu vzpamatovává z brutálního zážitku, pomáhá otci v obchodě a srovnává si myšlenky. Zároveň potkává staré přátele a uvědomuje si, že díky manželově žárlivému a majetnickému chování byla od okolního světa dokonale izolována. Do Cořina života vstupuje nová láska. Tedy nová – jak se to vezme. Mladá žena se setkává s Williamem, se kterým chodila během studií na střední škole. Pomalu se sbližují, což se nelíbí Cořinu otci, který je ze staré školy – manželství je pro něj nadevše, Cora by i to své měla udržet za každou cenu. Takže jí nezbývá nic jiného, než otci lhát o tom, s kým tráví svůj volný čas. Ke všem problémům  a starostech, které Coru trápí, se přidávají i zvláštní věci – mladou ženu pronásledují zvláštní vize. Stává se jí, že z ničeho nic vidí výjev ze středověkého života, ve kterém hlavní roli hraje nešťastně provdaná lady Christabel. Cora má pocit, že se zbláznila, naštěstí je tady hodný William, který jí pomáhá rozluštit záhadu. Díky smutnému osudu lady Christabel dostává Cora odpovědi na své otázky a rozluští i jedno děsivé osudové znamení.
Byla jsem tímto románkem nadšená. Martina Wolfová mi opravdu připomněla knihy Barbary Erskinové, nejen námětem, stylem, ale především prostředím. Podle mého dokázala anglické reálie popsat opravdu velmi dobře. Měla jsem pocit, že nečtu knížku české autorky, ale anglické. I výrazy, které mezi sebou hrdinové používali, byly takové „staromilské“, na které jsem zvyklá z anglických knížek. Prostě jsem si čtení opravdu užívala, knížku jsem přečetla za jeden den – samozřejmě s nezbytně nutnými přestávkami na běžné pracovní i životní úkony :-). Můžu ji doporučit všem milovníkům románů, které mají nádech tajemna, řeší návraty do minulých životů a ve kterých nechybí kapka romantiky. 

(Recenze pro nakladatelství Metafora)

Lovkyně informací

Strhující thriller, který se ve světě stal bestsellerem, je nyní nabídnut i českým čtenářům. Hlavní hrdinka Vanessa Michael Munroeová (zrovna tohle je příklad jména, které by se nemělo v češtině přechylovat, au!!) vyrůstala v misionářské rodině v Jižní Americe. Vanessa – nebo spíše Michael – je jazykově nadaná. Kromě klasických světových jazyků ovládá také různá africká nářečí, což jí v dětství přinášelo problémy, místní ji totiž považovali za čarodějnici. Jazykového talentu, umění boje s nožem a také výrazné inteligence Michael využívá především v dospělosti, kdy se živí jako lovkyně informací. Právě její povahové vlastnosti a znalost reálií jí pomáhají získat to, oč usiluje ona nebo klienti, kteří si ji najímají. Jednoho dne Michael dostává zakázku – má najít pohřešovanou dceru amerického ropného magnáta Richarda Burbanka, která se v rovníkové Africe ztratila před několika lety. Michael nabídku přijímá a ocitá se tak v nebezpečném světě, který sama velmi dobře zná….Spolu s ní cestuje rodinný přítel rodiny Burbankových, který byl ztracené Emily velmi blízký a mohl by v pátrání být užitečný. Tak si to myslí on i Richard Burbank, Michael má názor opačný. Je zvyklá spoléhat se sama na sebe a Milese toleruje jen proto, že finanční částka, kterou má za nalezení Emily získat, je lákavá a dívku by dostala z problémů.
S falešnými pasy a vízy se oba vydávají na nebezpečnou africkou půdu. Už jsou téměř nadosah svému cíli, musí však překonat mnoho nástrah, které jsou jim do cesty kladeny. Michael, která si na této misi sáhne na samé dno a navíc je konfrontována s vlastní temnou minulostí, nemůže věřit nikomu jinému než sama sobě. Dokáže Emily vypátrat a jakou cenu za to zaplatí?
Napínavý román jsem přečetla jedním dechem. V zahraničí je Lovkyně informací považována za bestseller roku, myslím, že si tuto „nálepku“ vyslouží i u nás. Hlavní hrdinka Vanessa, která při své práci používá mužské jméno Michael, je v recenzích srovnávána s Lisbeth Salanderovou, kterou známe ze švédské detektivní série Milénium. Protože je Lisbeth mou oblíbenou hrdinkou, byla jsem na Lovkyni informací velmi zvědavá. Čím déle jsem četla, tím víc jsem si však místo Lisbeth představovala jinou literární postavu. Tou je Amélie Sachsová, která je známá z thrillerů Jefferyho Deavera. Amélie je špičková policistka, pravá ruka svého ochrnutého přítele, policisty Lincolna Rhymea. I ona absolvovala špičkový výcvik, je neohrožená, velmi inteligentní a chytrá žena. Podobu mezi Michael a Lisbeth Salanderovou shledávám spíše v povahové rovině. Navenek tvrdé, uvnitř citlivé.
Každopádně můžu Lovkyni informací doporučit všem, kteří mají rádi napínavé thrillery. Tento se navíc odehrává v atraktivním prostředí afrického kontinentu, což mu dodává na exotičnosti. O napínavé chvíle a momenty překvapení, které dokáží zvrátit děj, není nouze. Když už jsem měla dojem, že tuším jak to všechno je, dokázala autorka v jediné chvíli celý děj posunout někam úplně jinam kam jsem nečekala, a já musela a musela číst dál, protože to bylo nejen napínavé, ale taky moc dobře propracované.

(Recenze reading copy pro Knižní klub)

Design a site like this with WordPress.com
Začít