Bílá jako sníh, rudá jako krev


Leovi je šestnáct, chodí na střední školu a jeho jedinými zájmy jsou fotbal, muzika a jízda na mopedu. Učení Lea až tak nezajímá, a tak když na školu nastoupí nový profesor dějepisu, snaží se ho ignorovat.  Mladý učitel své žáky zaujme nevšedními přednáškami, ve kterých je nabádá, aby se nebáli jít za svým snem. Na svou stranu si pomalu a nenápadně získá i cynického Lea, který jeden takový sen má. Rád by se sblížil se spolužačkou Beatrice, do které se zamiloval. Rudovlasá Beatrice je ztělesněním Leových představ o pravé lásce. 
Ne vždy je osud k zamilovaným vstřícný. To už víme od Romea a Julie nebo Petra a Lucie :-). Křehký cit, které Leo chová ke své vyvolené nemá čas plně se rozvinout, Beatrice onemocní leukémií.
Leo se i přes nepřízeň osudu snaží k Beatrice dostat, posílá jí zamilované sms, dokonce pro ni daruje krev.

Zápas láska vs nemoc se v knižním světě hraje už od nepaměti. Slzy prolévaly naše maminky, když bohatý student Oliver přišel o svou životní lásku Jenny právě kvůli zákeřné leukémii v knize Příběh lásky. Většina lidí si hned asi vybaví film Love story, kde ústřední dvojici nezapomenutelným způsobem ztvárnili kudrnatý Ryan O´Neal a krásná Ali MacGraw. Další knihou podobného ražení je román Zemřít mladý (opět asi každému naskočí filmové zpracování s Julií Roberts v roli ošetřovatelky Hillary). A co teprve současný hit Hvězdy nám nepřály.
Mě vždycky dojímal a dojímat bude román P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern. Když jsem jej četla poprvé, za vlast padly nejméně dva balíčky kapesníčků. :-). Filmové zpracování raději nezmiňuji, protože to, co filmaři knížce udělali, to je na kriminál, fuj!!!

Abych se vrátila ke knížce Bílá jako sníh, rudá jako krev – chtěla jsem si ji přečíst, protože jsem už dlouho nic podobného nečetla. Ne, že bych byla masochista a tyhle srdceryvné příběhy cíleně vyhledávala. 🙂
Líbila se mi obálka a četla jsem i nadšené recenze jiných bloggerů. A nakonec mě zaujal i autor, národností Ital, profesí učitel. Italské literatury zase tak moc nevychází.
Napsal krásný příběh o křehkosti rodící se lásky. Sledujeme jej očima hlavního hrdiny Lea.
Jak už je výše řečeno, Leo je ztělesněním typického teenagera. Hlavu má plnou muziky a fotbalu, neuznává autority – tou je pro ostatní studenty zmiňovaný nový učitel dějepisu, který netradičním stylem výuky dokáže strhnout všechny kolem. Dokonce i Lea, který je zprvu na profesorovu adresu plný cynických a urážlivých poznámek.

Co se hrdinů knihy týče, je to právě Leo, kdo mě hodně štval. Už dlouho se mi nestalo, že bych některého z knižních hrdinů měla chuť přinejmenším přizabít. Lezl mi na nervy tím, jak se pořád snažil dostat k Beatrice a zdůrazňoval to, že jí daroval krev.
Mé sympatie si získal až na posledních pár stránkách. Myslím si, že to byl autorův záměr, aby Leo nepůsobil prvoplánově jako klaďas – měl možnost postupem času dozrát.
A byli to profesor Snílek a Leova kamarádka Silvie, stojící věrně po Leově boku, kteří mi k srdci přirostli hodně. Dva rytíři, kteří Lea doprovázeli jeho životní zkouškou.
Knížku bych doporučila příznivcům romantické literatury, myslím, že si ji rádi přečtou nejen teenageři, ale i starší čtenáři. 

Anděl smrti

Nadchla jsem se, když jsem se dočetla, že má vyjít volné pokračování kultovního horroru Žena v černém od Susan Hill. Líbilo se mi jak knižní zpracování, tak i film. Ten na mě působil opravdu děsivě.
Tentokrát knížku nenapsala Susan Hill, ale spisovatel Martyn Waites, který se netají svou láskou k temným příběhům plných strachu. Román nese název Anděl smrti. 

Žena v černém je opět na scéně a nebojí se ničeho. Svět trpí pod tíhou 2. světové války, Londýňané čelí náletům. Rodiče posílají své děti na klidnější venkov, kde mají přečkat válečné útrapy.
Jedna taková skupinka právě cestuje vlakem. Přísná ředitelka Hoggová, vlídná učitelka Eva a pár dětí, mezi nimiž si asi ponejvíce všimneme tichého Edwarda, který při jednom z náletů přišel o matku a od té doby nemluví. Spolu s nimi cestuje i Henry, příslušník britské armády, který míří stejným směrem.

Po příjezdu jsou všichni v šoku, když uvidí budoucí ubytování. Je jím nám známý dům u Úhořího močálu, ve kterém kdysi právník Arthur Kipps dával dohromady pozůstalost po jisté zemřelé dámě. Zde se setkal s Jennet Humfryeovou, proslulou ženou v černém.

Dům je opravdu zchátralý, ale není nic vhodnějšího, kde by se mohly děti ubytovat. Celá vesnice je totiž prázdná. To už je  moment, kdy vám začne mráz běhat po zádech.
Eva se snaží dětem pobyt zpříjemnit, ale nejde to. Dům jim chátrá před očima, nemluvný Edward dráždí ostatní děti, které mu dělají naschvály a co teprve protivná paní Hoggová…. ještěže občas přijde i Henry, se kterým si padnou do oka.
Ale pořád je tady i Jennet, duch zahořklé ženy, která se nesmířila se smrtí svého syna. Jsou tady i děti, mohly by tragickou smrt vykoupit, protože dáma v černém stále nemá dost a bere vše…

Anděl smrti na dvou stech stránkách přináší děsivý a napínavý příběh s ponurou atmosférou. Cítíte hnilobný puch sklepa jakož i dotek studené ruky Jennet Humfryeové. I když jsem tentokrát četla v horkém letním dni a ne v podzimním večeru při lampičce, zachoval si typické vlastnosti, které má správný horror mít. Krátké kapitoly, které končí v tom nejnapínavějším místě, takže musíte číst dál.
Líbil se mi nápad zasadit děj do nelehkého období 2. světové války. Docela by mě zajímalo, jak by se žena v černém vyjímala v post-apokalyptické společnosti, v budoucnosti.
Pokud se vám Žena v černém líbila, určitě si přečtěte i její volné pokračování s názvem Anděl smrti. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Světlé dny

Seri, Aja a Karl jsou kamarádi už od dětství. Vyrůstají v šedesátých letech v německém městečku Kirchblüt. Pocházejí z odlišných rodin, ale přesto mají mnoho společného.
Seri, jejíž očima je nám příběh předkládán, žije s matkou. Otec zemřel těsně po tom, co se narodila.
Aja pochází z maďarské cirkusácké rodiny, s matkou Évi žije ve zpustlém domku na kraji města, otec artista za rodinou jezdí jen v létě na dva měsíce. Karlova matka se do Kirchblütu se synem přistěhovala. Chce najít mladšího syna Bena. Ten jednoho dne nastoupil do cizího auta a už ho nikdy nikdo neviděl. 

Seri nás provází okamžiky svého dětství, světlými dny plnými slunce, vysoké trávy, domácích koláčů a oslav života. Života, který se musí žít i přes všemožná úskalí, která nám klade osud. Přes počáteční nedůvěru, která má kořeny v společenských předsudcích, se spolu sbližují i matky dětí. Osudy tří rodin jsou provázány stužkou přátelství, rok od roku pevnější. Díky přátelství hrdinové dokážou překonat různé životní překážky, ať je to Évina negramotnost, klíčící láska mezi Ajou a Karlem i pochopitelná Serina žárlivost.

Musím se přiznat, že jsem se čtením dlouho váhala. Vlastně jsem vůbec váhala, jestli si mám knížku půjčit, odradila mě totiž jedna věc. V textu chybí přímá řeč. Líbila se mi obálka, ta je opravdu mimořádně povedená, zaujala mě i anotace, ale toho zdánlivě beztvarého shluku písmenek jsem se bála. Nechtěla jsem číst něco moc filozofického /tak to na první pohled vypadalo/.
ALE!!!!!!
Stačilo se začíst a už to jelo, nemohla jsem se odtrhnout, děj i styl psaní mě naprosto uchvátil. 
TÍMTO SE HLUBOCE UKLÁNÍM, SMEKÁM A OMLOUVÁM SE ZA PRVOTNÍ NEDŮVĚRU.
Knížka je prostě jedním slovem pecka.
Přímé řeči není třeba, vůbec tam nechybí. Vlastně jsem měla pocit, že sedím na zahradě Évina domku, naproti mně se uvelebila Seri a celý příběh mi vypráví.

I když knížka mapuje rozmezí několika let, prochází všemi ročními obdobími, uchovává si atmosféru světlých dní horkého léta, které jsou nosným pilířem celého příběhu.
Tuhle lahůdku mého oblíbeného nakladatelství Host opravdu doporučuju.

Přivolávání

Když byly Chloe asi tři roky, bála se jít do sklepa. Bodejť by ne, byl plný cizích lidí. Jedni si s ní povídali a hráli. Jiní, jako třeba nepříjemná paní Hobbová, ji pořád pronásledovali. Že by duchové?
Teď má patnáct, žije s otcem, který je věčně pryč, maminku, která zemřela, suplují hospodyně.
Chloe studuje na umělecké škole, zajímá se o filmy. Jednoho dne ve škole potká školníka. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se dotyčný doslova neroztékal. To už tak moc pravděpodobné není, že?
Chloe vidí duchy a to se ve společnosti nenosí. Dívka tedy putuje do Lylova domova pro psychicky narušenou mládež, kde jí je diagnostikována schizofrenie. Duchové přece nejsou!!!

Chloe tu pobývá spolu s dalšími teenagery. Berou léky, chodí na terapie a je jim slíbeno, že jakmile se jejich zdravotní stav zlepší, poputují domů. Je to ale pravda?  A co je vlastně ostatním? 

Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Už jsem přečetla dost dystopií a chtěla jsem změnu. Duchařské knížky můžu a Přivolávání slibuje pořádný kus duchařiny.
Ze začátku se vlastně nic moc neděje. Chloe je v domově, poznává spolupacienty, seznamuje se s režimem. A pak to začne. Náznaky toho, že v domově není vše v pořádku. Duchové ve sklepě. Komu může Chloe věřit? 
Libilo se mi, že je příběh vyprávěn v první osobě z pohledu Chloe. Všechno tak máme naservírováno z první ruky, Chloeiny emoce, pocity..můžeme si společně i zařvat, když uvidí ducha :-).
Z ostatních postav jsem měla rozporuplné pocity. Pořád jsem si nebyla jistá, komu  věřit a komu ne. Prostě tajemno od počátku až do konce i bez nějaké větší akce. Tu si autorka určitě nechává do dalších dílů série.
Jste-li fandové duchů a šmejdění v temných sklepech, přijdete si na své. Já jsem na další díl docela zvědavá, otevřený konec pořádně podráždil moji fantazii. Bububu!!!

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea)

Rendez-vous v Paříži


Angličanka Eva Pethworthová si velice oblíbila romány amerického spisovatele Jacksona Coopera. Rozhodne se, že se s autorem o své nadšení podělí a napíše mu dopis. Papírový, poslaný klasickou poštou. Jo!!!

Dnes, v moderním světě vědy a techniky, je ručně psaný dopis takovou vzácností, že Jacksona mimořádně zaujme a rozhodne se odepsat.
Mezi Evou a Jacksonem se rozvíjí korespodence, o které se nebojím říct, že je krásná, milá, něžná a jemná. Oba spojuje nejen literatura, ale také láska k vaření. A tak v jejich dopisech figurují rady kulinářského charakteru jakož i osobní střípky ze života obou.
Jackson žije sám, ale má spoustu přátel, a stejně tak i dost neodbytných fanynek.
Eva byla vychovávaná despotickou matkou, která nadevše milovala svou vnučku, Evinu dceru. Babička už sice nežije, ale Eva se stále nedokáže vymanit z jejího vlivu. Od mládí trpí návaly paniky, které ji omezují v běžném životě. Jak to asi dopadne, když si hrdinové naplánují opravdové setkání tváří v tvář? V mecce všech romantiků – v Paříži?

Krásná knížka, která mě upoutala nádhernou, vkusnou obálkou. Mám slabost pro romány v dopisech, takže mě potěšilo, že si hrdinové spolu píšou. A ještě hezky postaru. Jen bych těch dopisů v knize nechala víc, bylo by to možná víc autentičnější. Požitek z četby mi to však neubralo, byla jsem mile překvapená, jak moc toho lze říci o lásce, přátelství a dobrém jídle na pouhých 220 stranách. /Ano, pro mě je to tenká knížka/. 
Rendez-vous je milý, romantický příběh, k jeho četbě si uvařte dobrý čaj a dejte si sušenky. Třeba ty arašídové, na které najdete recept přímo v knížce. 🙂

Kostičas


Píše se rok 2059. Svět už dávno není co býval, všichni jsou pod navládou režimu Scion. Lidé s nadpřirozenými schopnostmi, tzv. „vidoucí“ své dovednosti musí tajit. Většina z nich pracuje v podsvětí. Jednou z nich je i devatenáctiletá Paige Mahoneyová, která žije v Londýně. V podsvětí pracuje jako krajinochodec, má schopnost nabourat se do mysli druhých lidí. Pro svého šéfa je nepostradatelná. Jednoho dne je Paige přepadena a odvezena do Oxfordu. Tam se dívka setkává s nebezpečnými Refájci, především se Strážcem, ke kterému je přidělena.  Paige nemá na vybranou. Buď se přidá na stranu nepřítele nebo zemře…


Na Kostičas jsem se třásla jako….jako se třesu na každou novou knížku, která mě něčím zaujme. Všude na něj pěli chválu, kdo ho nepřečte jakoby nebyl. Zárukou kvality pro mě bylo i nakladatelství Host, které jej vydalo. Takže jsem nelenila a přidala jsem Kostičas do seznamu knih, které nutně musíme mít v knihovně, vždyť přece jdeme s dobou
a s bestsellery 🙂
Když jsem se do něj pustila, měla jsem velký problém srovnat si v hlavě všechny ty „vidoucí“, kteří se v příběhu pohybovali. Krajinochodci, orákula, čichači nebo hematomanti, theriomanti, psychografové….no kto si to má pamätať? :-). To byl asi jediný rušivý element. Jinak se mi knížka četla dobře, příběh má spád a nechybí  mu pořádné napětí ani milostná zápletka.

Autorka je srovnávaná s J. K. Rowlingovou. Já osobně v tom HP nevidím, spíš mi to připomnělo Hunger games.Klobouk dolů před Samanthou Shannon(ovou) – někdy se přechylování fakt nehodí, že? – dokázala vytvořit zcela nový svět, podobně jako Tolkien, dopodrobna vymakaný. O tom svědčí i mapa Prvního šeolu a Sedm řádů jasnovidnosti popisující všechny kategorie vidoucích, které  najdeme v knize a můžeme se tak v románu orientovat.Jste-li fandové dystopií, směle do Kostičasu. Autorka slibuje ještě šest pokračování. Jestli budou stát za to, na to si však ještě počkáme.


Svatební noc

Nemohla jsem se dočkat, až se mi do rukou dostane nová Sophie Kinsella. Těším se na každou její knížku, vždycky se bavím a odreaguju.

Svatební noc rozehrává příběh sester Fliss a Lottie, které k sobě mají blízko. Matku nemají, otce zajímá spíše whisky než dcery, a tak jim nezbývá než se spolehnout jedna na druhou. Nejinak je to i teď, kdy se Fliss rozvádí a Lottie naopak očekává nabídku k sňatku. Jenžel Lottie dřív mluví než myslí a tak na Richardovo „Chtěl bych se na něco zeptat“ odpovídá ihned „ANO“. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby už předtím zbrklá Lottie nesdělila své domněnky hostům v restauraci. Trapas, jak má být.
Ale Lottie nelení a vzápětí kývne na nabídku bývalé lásky z mládí. Co kdyby navázali na staré časy a vzali se. Vždyť jim to tehdy tak klapalo…
 Fliss se to nelíbí a všemožně se snaží svatbě zabránit. Když se to nepodaří, napadne ji geniální řešení. Sňatek se dá anulovat, pokud nedojde ke konzumaci manželství. Rozkaz je jasný: za žádnou cenu nesmí mezi novomanželi dojít k sexu. Do svého plánu zasvětí nejen ženichova kamaráda a právníka v jedné osobě, který je mimochodem dost protivný okouzlující, ale také zaměstnance hotelu, kam Lottie míří na líbánky.
Dochází tedy k mnoha komickým situacím, které Sophie Kinsella umí popsat tak, že máte pusu od ucha k uchu a ani o tom nevíte.

Tahle knížka mě chytla od první stránky. Když jsem se nesmála nahlas, měla jsem aspoň oba koutky permanentně vzhůru. Prostě pohodová humorná knížka, akorát na letní dovolenkové čtení.

Dvanáct kmenů Hattiiných

V roce 1923 se patnáctiletá Hattie vydá spolu se svou matkou a sestrami z Georgie do Filadelfie. 
Chce prožít lepší život než měla doposud. Po sňatku s lehkomyslným Augustem se jí 
o mnoho lépe nevede.
První rána osudu přichází, když mladým rodičům zemřou provorozená dvojčata. Hattie to těžce nese, smrt dětí se line celým příběhem. I přesto, že Hattie porodí ještě devět potomků, nemůže na ně zapomenout.
Chudoba, bezmocnost a trápení s manželem udělají z Hattie zahořklou ženu. Není schopná svým dětem projevit lásku, políbit je, obejmout. Její povinností je zajistit jídlo a oblečení.
Každá kapitola je věnována jednotlivým potomkům. Hned v první sledujeme bezmoc Hattie, když jí v náručí zemřou první dvě děti. Právě to je okamžik, kdy se Hattie uzavírá do sebe.
Další přibližuje osudy Floyda, potulného muzikanta, který se smiřuje se svou homosexualitou. Jsou čtyřicátá léta 20. století, takže to nemá jednoduché. Nebo jeho bratra Sixe, dětského kazatele, či sester Bell, Alice a schizofrenií trpící Cassie, o jejíž dceru Salu se Hattie na sklonku svého života stará. Třináctou komnatou Hattie je odloučení od nemanželské dcery Ruthie, kterou s těžkým srdcem dává na výchovu své bezdětné sestře.

Dvanáct kmenů Hattiiných je velmi zvláštní kniha. Jestli čekáte klasickou jižanskou ságu o osudech černošské rodiny ve stylu knihy Kořeny, tak ne. Je to spíše psychologický portrét ženy s nelehkým životním údělem. Porodila jedenáct dětí, ale nedokázala jim dát mateřskou lásku. Snažila se je připravit na tvrdý život s veškerými kopanci, které od něj můžou čekat. I přesto všechno jsou rodinná pouta zachována a je-li třeba, Hattie dětem pomůže.

Kniha je napsána poutavě, čtivě, osudy rodiny jsou vykresleny bez příkras. Není zde kladná ani vyloženě záporná postava. Co je však neustále zdůrazňováno, je důležitost rodiny jako takové. Ať už žijeme se stříbrnou lžičkou v puse nebo se neustále drápeme zpod lavice, pod kterou jsme se narodili.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Design a site like this with WordPress.com
Začít