Antonii život nerozdal příliš dobré karty. Aby přispěla do rodinného rozpočtu, musela se pořádně otáčet a mít dvě práce, matka ji nikdy neprojevovala přílišnou náklonnost a dívka se tak upnula na hudbu, kterou vždycky milovala. Ráda by se stala dirigentkou, ale kdo to kdy viděl, aby děvče vládlo dirigentskou hůlkou a vedlo orchestr plný mužů. Píše se rok 1926 a od žen se očekává, že budou dobrými manželkami a matkami a nebudou se plést mužům pod nohy. Antonia je nesmírně houževnatá a odhodlaná jít za svým snem i přes ty největší překážky, a že jich je! A nebyl by to správný příběh, kdyby v něm chyběla láska. Antonia se seznámí s charismatickým manažerem Frankem, který má ve světě hudby skvělé kontakty, pochází však z tzv. „lepší společnosti“, jež má přísná kriteria pro výběr budoucích manželek. Čemu dá mladá žena přednost, hudbě, nebo lásce?
Musím říct, že Dirigentka je jedním z nejlepších biograficky laděných románů, které se mi dostaly do rukou. Je napsán opravdu čtivě, Antoniin neobyčejný osud zaujme i ty, kteří klasické hudbě příliš neholdují. Nenásilné zakomponování známých jmen a skladeb umocňuje zážitek z četby a chuť poslechnout si danou hudbu. Maria Petersová zpracovala jen část ze života Antonie Bricové, pokud tedy chcete vědět, jak to s ní bylo dál, doporučuji vyhledat si další informace na internetu, dozvíte se hodně zajímavých věcí, nechybí ani videa, na nichž je možné vidět reálnou Antonii s dirigentskou hůlkou v ruce. Maria Petersová je nejen autorkou knihy, ale také režisérkou stejnojmenného filmu, který natočila v roce 2018. Nevynechejte ani autorčin doslov a zkuste si vyhledat si ženy, které se v průběhu věků dirigování věnovaly a věnují.
Děj je dynamický a přitáhne pozornost od prvních stránek, kdy sledujeme, jak se Antonia vypořádává s nedostatkem peněz, mateřské lásky i respektu v práci. Maria Petersová její příběh podává v ich-formě, kdy se v jednotlivých kapitolách jako vypravěči střídají Antonia, Frank a také dívčin nejlepší přítel a kolega Robin, který jí podal v nejtěžších chvílích pomocnou ruku.
Na dvou stech sedmdesáti stranách se rozvíjí několik podstatných let v životě mladé ženy, která se nebála vzepřít chladnému a tvrdému světu mužů a šla si odhodlaně za svým snem. Můžeme jen obdivovat její úsilí a odvahu, s níž čelila nepřízní osudu a několika ranám, které jí osud uštědřil. Maria Petersová napsala výjimečný román o lásce k hudbě, který boří zažité konvence o postavení žen ve společnosti. Nebojte se, není feministicky laděný, ani nemíří proti mužům, jen poukazuje na fakt, že pánové tvorstva jsou někdy vůči ženám zbytečně zaujatí a nevěří, že by mohly zvládnout to, co oni.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.
knihomilka.home.blog 