Když se řekne vybíjená, vybaví se mi jedna z nejoblíbenějších her dětství. Pomalu jsem na ni zapomněla, vždyť jsem ji naposledy hrála asi před dvaceti lety.
Z ničeho nic se mi připomněla včera, kdy jsme se v naší škole účastnili opékání párků. Padl návrh zahrát si právě tuto hru. Někteří z rodičů – například já – jen rozpačitě pokukovali a do hry se jim nechtělo. Nadšení ze hry nakonec strhlo všechny. Pravidla hry jsem sice za ty roky zapomněla, ale to vůbec nevadilo, když začaly padat všem známé výrazy jako :“první rána kapitána“ nebo „to neplatí, to je od země“, vybavilo se mi všechno.
Bylo to fajn odreagování po pracovním dni.
knihomilka.home.blog 