Štítek: FORTUNA LIBRI

Hanu Marii Körnerovou známe primárně jako autorku historických romancí zasazených do Francie 18. století. Na kontě má také několik příběhů ze současnosti, v nichž se věnuje rodinným a partnerským vztahům. Na ně navazuje útlounkým počinem nazvaným Louka plná pampelišek. V něm se vracíme do tzv. „devadesátek“, posledního desetiletí minulého století.

Tereza to v životě neměla jednoduché. O matku přišla v šestnácti, od té doby se snažila najít v životě pevný bod a zakotvit. Oporu má ve své kamarádce Báře a její mamince, zkušené zdravotní sestře, která uměla Tereze vždy dobře poradit. Jedno léto přijíždí k Bářiným rodičům na chatu do malé podhorské vesničce a potkává tam Tomáše, s nímž jí je neskutečně dobře. Ale život není jen o příjemných chvílích, Tereza se potýká s dalším těžkým obdobím. Je na konci tunelu světlo naděje? Bude druhý návrat na chalupu úspěšný?

Hana Marie Körnerová mě nezklamala. Mám hodně ráda její současná rodinná dramata a proto jsem se těšila na Terezin příběh. I na několika málo stranách dokázala rozehrát čtivý příběh plný lásky, smutku, bolesti i naděje. Jen škoda, že to bylo tak kratičké, Tereze bylo věnováno sto dvacet stran a jakmile se začtete, budete určitě souhlasit, že příběh by si zasloužil být delší. Nejen Tereza a Tomáš, ale především vedlejší postavy mají velký potenciál a zasloužily by si zakomponovat obsáhlejší dějovou linku, autorka je popisuje lákavě a zajímavě, čímž si o to přímo říkají.

Ve finále jsem dostala příjemný a pohodový příběh, který sice zabere jen jedno odpoledne, ale zanechá dojem.

Součástí knížky je také sbírka fejetonů, v nichž autorka věcně, vtipně a čtivě glosuje dění kolem sebe.

Louka plná pampelišek je milým, odpočinkovým počinem, který oceníte zejména v blížícím se předvánočním shonu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Máte rádi historické romány? Historické romány plné lásky, žhavých vášní i nenávisti? Baví vás Vikingové? A jdou vůbec drsní bojovníci dohromady s milostnými city? Zkuste si přečíst první díl série slovenské spisovatelky Patricie Brestovanské. Na scénu přichází Nevěsta severu .

Román nás vezme hluboko do historie, do dob, kdy sever dobývali neurvalí a hrubí Vikingové. Byli takoví všichni? To má zjistit Brynhild Hendriksenová, kterou nařídí král provdat za muže, jehož nemiluje. Jak už to bývá, sňatek má přinést mír mezi dánskými a norskými zeměmi, které jsou znesvářeněny kvůli rozdílným náboženstvím. Její srdce však bije pro Evandera, skotského šlechtice. Evander už dlouho touží po jediném – pomstít smrt milované ženy a myslel, že ho nic nezastaví, ale pak mu do cesty vstoupila Brynhild…

Tak trochu jsem vystoupila z komfortní zóny, neboť historické romance nejsou můj primární žánr. Chtěla jsem si čtecí stereotyp oživit a sáhla proto po obsáhlé novince Nevěsta severu.

Začátek je poměrně hutný, jste hozeni do děje a seznámeni s poměrně velkým množstvím postav, hlavních i vedlejších, které se občas pletou. Patricia Brestovanská je dost podrobná i v popisu všech událostí a souvislostí, takže mi trochu trvalo, než jsem se začetla a můj mozek to všechno vstřebal, ale pak se to poddalo a přede mnou se odvíjel místy romantický, místy drsný příběh plný akčních scén i lásky okořeněné pořádnou dávkou vášně.

Hodně sugestivně se autorce podařilo vylíčit dobovou atmosféru, surovou a neurvalou. Prim hrají muži, kteří se k ženám nechovají hezky a berou je jako věc. Nechybí vikingské souboje plné krve, jenž jsou popsány opravdu hodně barvitě. Krev, špína a puch jsou všudypřítomné a cítíte je snad z každé stránky.

Nevěsta severu je obsáhlý román, první díl historické série z vikingské éry. Tvrdý, nelítostný, přitom plný milostných eskapád rozumné Brynhild, jejíž nezkrotná a přidrzlá sestra Solveig je hlavní postavou druhého dílu, který zatím vyšel ve slovenštině. A schválně, která sestra vám přiroste k srdci?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Svatba na Vánoce! Jak romanticky to zní! Na Štědrý den se měla vdávat i Rebecca. Měla. Jen pár hodin před obřadem její snoubenec Ben svatbu ruší. Rebecca to nechápe, s Benem byli od vysoké, navíc je pojila práce – společně založili velmi úspěšnou seznamovací aplikaci, byli spolu téměř neustále, tak jak to, že nic nepoznala? Přestože ji nenadálá situace trápí, rozhodne se, že sama pojede na vysněné místo plánovaných líbánek – do městečka Christmas Cove ležícího na břehu jezera Tahoe a užije si sváteční atmosféru i bez Bena. Čekáte romantický příběh? Máte ho mít! Rebecca potká bývalého spolužáka Zacha. Ten má za to, že Rebecca je vdaná a ona si zase myslí, že její kamarád z mládí má stálou partnerku. A nějak se nemají k tomu, aby si nedorozumění vysvětlili. Bojí se otevřít novým začátkům? Nebo jsou až příliš pohodlní? Máme před sebou typický romantický příběh, který se odehrává v magickém vánočním čase, nechme se tedy překvapit, jakým směrem se cesty Rebeccy a Zacha budou ubírat.

Miluete vánoční příběhy s pořádnou zimní atmosférou? Takové, se kterými se chcete schoulit na pohovku, upíjet horký čaj a nechat se unášet romantickou náladou? Vánoce u jezera jsou přímo dokonalým adeptem.

Zhrzená snoubenka na scéně? Ale kdepak! Rebecca si uvědomí, že všechno zlé je pro něco dobré a nakonec si svůj single vánoční týden užije. Jsme svědky pomalého oťukávání se Zachem, který byl do Rebeccy vždycky tajně zamilovaný, i projektu, do něhož se „ex nevěsta“ pouští a zahání tak hořkou pachuť nevydařené svatby.

Vánoce u jezera nejsou tuctovou romantickou záležitostí. Příběh je prodchnut kouzelnou vánoční náladou, autorka přímo magicky popisuje jedinečnou atmosféru zimního vánočního městečka se zasněženými ulicemi, podobnou naší ladovské zimě.

Rebecca i Zach jsou velmi sympatičtí hrdinové, kteří si toho musí hodně uvědomit, než k sobě najdou cestu. S tím samozřejmě počítáme, nechceme, aby jejich dějová linka byla příliš snadná, bezduchá a nudná. Jedná se o vánoční příběh, tudíž nesmí chybět klišé i to, že vytušíte, kam bude směřovat. Je to milé, je to místy hodně sladké, ale občas si cukr doplnit musíme, a s touto knížkou máte jedinečnou příležitost, jak si příjemně zamlsat, ale nepřibrat. 🙂

Vánoce u jezera by měli číst všichni beznadějní romantici, milovníci šťastných konců, kteří potřebují to správné vánoční čtení plné vánoční atmosféry a dobře známých stereotypů, které k tomuto žánru patří.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Carys žije v poklidné anglické vesničce v domě své nejlepší kamarádky. Cítí, že potřebuje změnu – miluje ruch a doma je takový klid! Navíc se její kamarádka zamilovala a Carys by jí chtěla dopřát soukromí. Jako na zavolanou se objeví inzerát, v němž majitelé pařížské kavárny hledají na pár měsíců provozní. Carys při pohovoru uspěje, přestože zkušenosti s vedením nemá. V kostech cítí, že by Paříž mohla být odrazovým můstkem pro nový život, no a ten zbytek – kavárna, to se (nějak) vyřeší. Ve francouzské metropoli žije citlivý novinář Mat. Ani on není vnitřně spokojen s pracovním životem a snaží se o změny. Jejich cesty se protnou, co na ně čeká? Vypadá to, že jsou spřízněné duše, ale znáte to, jestli máte nějaké tajemství, vždycky na povrch vyplave, když to zrovna nečekáte a dokáže ve vztazích nadělat pěknou paseku…

Od Sophie Clair jste si mohli přečíst Vánoční prázdniny, do zimního kabátku laděnou vánoční oddechovku, která se částečně odehrávala v Provence. Francii nevynecháme ani v novince Vánoce v Paříži. A přestože nejkrásnější svátky na nás budou čekat až v poslední třetině příběhu, jedná se o příjemnou pohodovou romantiku, ve které nechybí nic z toho, co máme na tomto žánru rádi. Čeho si užijeme do sytosti, je vůně kávy, dobré jídlo, ruch velkoměsta a bohémská atmosféra kaváren. Pokud se vám tohle kombo zamlouvá, není co řešit.

V popředí stojí hlavní hrdinové Carys a Mat, kteří se velmi pozvolna sbližují a poznávají. Jejich křehký vztah projde zatěžkávající zkouškou a uvidíme, jak si s tím oba poradí. Autorka představuje také postavy vedlejší, ale neméně důležité – bez nich by to nebylo ono! Carys v Paříži poznává nové kolegy, kuchaře Emila, konzervativního chlapíka, který se bojí roztáhnout svá kulinářská křídla, nerudnou servírku Alice, nebo Matovu sousedku, starou osamělou paní, která nemá nikoho a Mat je pro ni jako vlastní vnuk. Každý z nich je jedinečný s osobitými vlastnostmi a příběh je díky nim barvitější a zajímavější.

Vánoce v Paříži, to je nádherný a čtivý počin, který potěší milovníky romantických příběhů ve stylu Julie Caplinové, Donny Ashcroftové, autorek, které své hrdinky nechávají prožít romantické okamžiky, ale zadarmo jim to nikdy nedají. A právě vztahové komplikace jsou na těchto příbězích to nejlepší koření.

Kávou vonící a po dortíku sladce chutnající román Sophie Clair doporučuji všem, kteří hledají pohodový román o lásce, mezilidských vztazích a dobrém jídle.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Sophii táhne na třicet a její náročná práce ji pomalu, ale jistě vyčerpává. Každý pohár trpělivosti ale jednoho dne přeteče. Když se to stalo v případě Sophie, ze dne na den v práci skončila. Ale co teď? Nedávno zemřelá babička pro ni zakoupila obchod a odkázala jí porcelánové čajové soupravy, které obě milovaly. Co byste udělali vy? Vydali byste se stejně jako Sophie novou, neprobádanou cestou, a obchod s porcelánem si otevřeli? V malebném skotském městečku Briar Glen se mají na co těšit!

Sophie za pomoci rodiny a nově získaných přátel rozjíždí svůj podnik. Jednoho dne jí neznámá žena do obchůdku donese čajový servis, s nímž už nechce mít nic společného. Sophie rozjede pátrání po jeho původu i osudu za pomoci Xandera Northa, odborníka na porcelán, který je fešák, ale zároveň i nesnesitelný morous. Podaří se Sophii rozehřát jeho ledové srdce?

Román Překvapení ve Skotsku je milou a hřejivou záležitostí, která potěší čtenářky dychtící po příjemné romantice. Nečeká vás nic náročného, ale zároveň ani nic bezduchého. Briar Glen je půvabné skotské městečko, se starosvětskou atmosférou, která na vás dýchá z každé stránky.

Dějová zápletka je poměrně typická a vsadím svůj nejoblíbenější hrnek na čaj, že jste její nesčetné variace četli a číst budete ještě mnohkrát. Sophii vstoupil do cesty nejen „darcyovský“ Xander, ale také veselý a lehkomyslný malíř, jehož obraz si do obchůdku koupila. Co myslíte, jak to dopadne?

I přes toto vztahové klišé je Překvapení ve Skotsku moc hezký a pohodový příběh, v jehož hlavní roli se objevuje porcelán. Po všech možných knihkupectvích, parfumeriích a hotýlcích je obchod s čajovými soupravami svěží prvek v žánru těchto romanticky laděných knih a věřím, že si malebné hrnečky a konvice budete užívat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jaké štěstí máte, když potkáte pravou lásku! Matyldě se to stalo. Zamilovala se do Jakuba, všechno klape, rozumí si, pozornějšího partnera prostě nenajdete. Příkladně se chová k Matyldě, a stejně tak i ke své matce Janě, jíž se po smrti otce snaží být oporou. Jak dopadne setkání dvou Jakubových osudových žen? Matylda je pozvaná na návštěvu k nastávající tchyni. Jana je ztělesnění dokonalé ženy. Usměvavá, vždy upravená, dům uklizený, nikdy nechybí poctivé domácí jídlo. Dokonalost je prostě její druhé jméno. A nemyslí si, že Matylda je pro Jakuba správnou volbou, po jeho boku si totiž představuje úplně jinou ženu. No samozřejmě, že také dokonalou! A udělá vše pro to, aby to nebyla Matylda, na koho bude Jakub u oltáře čekat. Dámy a pánové, intriky, jaké by i Alexis Colbyová mohla závidět, jsou tady!

Dvě tváře lásky jsou debutem Marie Hamákové a já pevně doufám, že se co nejdřív dočkáme dalšího počinu, protože tohle byla jízda. Megajízda. Kdybych nepotřebovala povinnou noční spací pauzu, dám knížku na jeden zátah, protože se od ní jen těžko odtrhává.

Ke čtivosti románu přispívá nejen námět, který je opravdu dobře zpracovaný. Vztah tchyně – snacha je asi nejsledovanější ze všech možných, a taky byl častokrát zpracovaný v knižní i filmové podobě. Dvě tváře lásky jsou dalším zářezem v řadě takových počinů a můžu říct, že mě opravdu mile překvapil.

V knize ke čtenáři střídavě promlouvají obě hlavní hrdinky, Matylda i Jana. A každá má svůj úhel pohledu, každá svůj důvod proč a jak jednat. Moc mě to bavilo, kapitoly totiž končily v nejneočekávanějším okamžiku, takže je jasné, že musíte číst dál a dál, protože je to napínavé, čekáte, co přijde, no a ty úžasné intriky! Autorka trefně vykreslila toxické vztahy a manipulaci s druhými, v Janině případě šla až na dřeň, kapitoly, v nichž vystupuje jako pletichářská tchyně, jsou prostě top.

Jelikož se jedná o společenský, psychologicky laděný román, v němž svou roli hraje i vztah milostný, nechybí sexuální scény. Těch je několik a jsou opravdu šťavnaté a barvité. Osobně je v knihách příliš moc nemusím a trochu bych ubrala, přesto jejich význam v knize chápu a přežila jsem. 🙂 Je to můj subjektivní pocit a věřím, že spousta čtenářek (i čtenářů) bude nadšená.

Dvě tváře lásky můžu doporučit všem, kteří na poli současné české literatury hledají něco odpočinkového s kapkou napětí, přesto ne plytkého a povrchního.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jezdíte do práce autobusem nebo vlakem? A všímáte si spolucestujících? Iona Iversonová s železnou pravidelností nastupuje každé ráno v 8:05 do vlaku a potkává tytéž lidi, jimž už dala přezdívky podle toho, jak se chovají a jak na ni působí. Cestování plyne poklidně, dokud jednoho dne nezaskočí kulička hroznového vína Svěžímu Sexistovi ze Surbitonu v krku. Zachrání ho Podezřele Přívětivý Plyšák, jinak zdravotní bratr, který slyší Ionino volání o pomoc. A pak je tam krásná, leč jakoby duchem stále nepřítomná Emmie, neboli Dívka ve vlaku, či zakřiknutá studentka Martha. Právě ta nenápadná drobná kulička hrozna způsobí, že Iona a její spolucestující najdou cestu k sobě navzájem i přesto, že až na společné jízdy vlakem, jinak nemají nic, co by je spojovalo. Nebo ano?

Clare Pooleyová mi už ve své předchozí knize Kavárna na konci ulice dokázala, že umí vystihnout „člověčinu“ – spojit nesourodé lidi a nechat je, aby sami zjistili, co je pro ně důležité. Opět využila tmelící prvek, a zatímco v první knize to byl deník, v tomto počinu je pojítkem vlak.

Autorka ve svých románech zpracovává to, co se děje kolem ní, všímá si svého okolí a inspiruje se svými prožitky a tím, co ji zaujme. Není divu, že příběhy působí tak lidsky a vřele. Možná se vám bude zdát, že čtete pohádku, neboť postavy se v průběhu děje mění vesměs k dobrému, zlo a bezpráví je potrestáno a svět je znovu krásný a svěží, jako po jarním dešti. V reálu to tak běžně nebývá, ale pohádku s dobrým koncem potřebujeme občas všichni.

Román Zázrak na nástupišti číslo 5 je optimisticky laděné milé a pohodové čtení pro chvíle, kdy chcete prožít něco laskavého a odpočinout si od reality všedních dní. Mně osobě velmi sedla, Ionu a její partičku jsem si hodně oblíbila, stejně jako nápad, že každodenní cestování vlakem do práce nemusí být nutně nuda.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.

Vítejte ve Španělsku 18. století. Píše se rok 1720, který je zlomový pro Claru, dceru váženého lékaře, jež byla na svou dobu vychovávána velmi moderně. Bohužel, otec zemřel ve válce a zanechal rodinu bez prostředků, podle zákona totiž jeho majetek přechází na mužského dědice, kterým Clara ani její sestra nejsou. Mladá žena umí skvěle vařit a dokáže vykouzlit pokrmy, o kterých se vám může jen zdát, proto se přihlásí jako kuchařka v domácnosti vévody z Castamaru. V domě narazí na nepříjemnou hospodyni, jíž je svěží a vzdělaná Clara trnem v oku. Mezi Clarou a vévodou z Castamaru se díky novému jídelníčku vytvoří pouto, jemuž však nepřejí dobové konvence a hierarchie panující v aristokratických kruzích. Vévoda má navíc dost problémů sám se sebou, ještě se pořádně nevzpamatoval ze smrti milované manželky a navíc musí čelit nepříjemným záležitostem. Zaměstnancům dvora je nerovný vztah na obtíž a Claru považují za vetřelkyni a hrozbu. Panský dům je protkán vášněmi i intrikami a mezi jeho obyvateli to pořádně vře…

Historický román španělského spisovatele Fernanda J. Múñeze Clařino tajemství je prvním dílem série Kuchařka z Castamaru, která se dočkala i seriálové verze. Nabízí barvitou fresku života v temperamentní zemi 18. století. Děj je popisován er formou z pohledu několika postav. Vedle hlavní hrdinky Clary je to i hospodyně, vévoda a další osoby, jež do děje zasahují. Těch se v příběhu objevuje poměrně dost a tvoří pestrou mozaiku charakterů, na nichž se autor vyřádil. Nechybí mezi nimi intrikáni, násilníci, kteří se chtějí vévodovi pomstít a zničit ho.

Romanticky laděný počin obsahuje všechno, co od takového typu příběhu chcete. Vedle spřádání nejrůznějších léček a pletich se dočkáme i náznaku milostné linky, která se pořádně rozvine zřejmě až v dalším díle. Autor velmi sugestivně popisuje poměry mezi zaměstnanci panského sídla, velký důraz klade na chod kuchyně a jídla, která Clara připravuje, popisuje barvitě a s dokonalostí ladící k pečlivosti hlavní hrdinky.

Atmosférou a činy Clařino tajemství připomíná dnes již kultovní Angeliku. Devizou příběhu je destinace – Španělsko střídá oblíbenou regentskou Anglii a nabízí temperamentní a živočišné postavy plné lásky i nenávisti.

Většina sérií mívá díly ukončené k určitému okamžiku nebo situaci. V případě tohoto počinu je to však jinak, končí ve chvíli, která graduje, ale vyústění se nedočkáte, Fernando J. Múñez ponechává otevřený konec a vaši mysl nechá přemýšlet, čeho se v pokračování dočkáme. Je to stejné, jako když napjatě čekáte na další díl oblíbeného seriálu. Kam tedy povedou další Clařiny kroky? Bude vztah mezi ní a charismatickým zaměstnavatelm vzkvétat? Nechme se překvapit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku najdete na eshopu nakladatelství.

Margarete pracuje v rodině nacistického důstojník Hubera jako služka. Píše se rok 1941, Berlín se aktuálně vzpamatovává z náletu, který manželé Huberovi a jejich dcera na rozdíl od Margarete nepřežili. Vydávat se za mrtvou dceru je jedinou šancí, jak začít znovu, Margarete je totiž Židovka. S novou identitou odjíždí do Lipska k tetě, kde bude, jak doufá, v bezpečí. Vše se mění, když ji vypátrá Wilhelm Huber, její „bratr“. Nechce však Margarete prozradit a udat gestapu, naopak ji vyzve, aby s ním odjela do Paříže a dál se za jeho sestru vydávala. Co má za lubem? A Margarete? Nedostane se, jak se říká, z bláta do louže?

V románu Marion Kummerowové se na válku podíváme tentokrát „z druhé strany“ očima Němců, z nichž někteří byli totálně zfanatizovaní a Hitlera brali jako modlu. Jiní, jako Margarete a její teta stáli na druhé straně a zvěrstva nacistů odsuzovali.

Příběh je prvním dílem několikadílné série o Margarete, jejíž další části v zahraničí vyšly a mají poměrně vysoká hodnocení. V úvodním příběhu poznáváme Margarete jako mladou dívku, která musí zapřít sama sebe, aby přežila. Děj nás zavede z Německa do Francie, kde nacisté okupují Paříž.

Autorka píše poutavě, i když občas vyvolává pocit, že je děj tak trochu zrychlený a není čas na postupný vývoj, například u vztahové linie mezi Margarete a Wilhelmem, nebo při setkání hlavní hrdinky s odbojáři. Jelikož je Světlo v okně právě prvním dílem, nechává si rozvíjení dívčina osudu zřejmě do dalších knih a můžeme jen doufat, že se jich dočkáme i v češtině, neboť Margaretin životní příběh, v němž jako stěžejní zápletka figuruje záměna identity, je zajímavý a spletitý.

Román doporučuji zejména romanticky založeným čtenářkám, které i ve válečných kulisách hledají v příbězích především lásku a vztahové propletence. Světlo v okně považuji za „soft válečný příběh, v němž jsou hrůzy války nastíněny zlehka (alespoň zatím) a v popředí stojí především Margarete a její nevšední osud.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.