Štítek: COSMOPOLIS

Rebecca Raisin jede po výrobě, jak se u nás říká, a chrlí jednu knížku za druhou. Některé vám utkví v srdci, jiné jím jen tak proletí a splní svůj účel – odpočinete si u nich a na chvíli vypnete. Jak to budete mít s ryze vánočním počinem Pojízdný krámek vánočních pokladů?

Flora je velká milovnice Vánoc a nejraději by je slavila celý rok. Miluje svou práci v obchodě s vánočními dekoracemi a ozdobami, i když pracovní prostředí je spíše toxické. Když ji vyhodí z práce, chytne příležitost za pačesy – koupí si dodávku, z níž vytvoří pojízdný krámek vánočních pokladů a vydá se do Laponska, kde má její vášeň pro zimní svátky dveře otevřené. Jediným, kdo jí kazí vánoční náladu, je správce tržiště Connor, který vypadá jako Viking nebo severský bůh, ale Vánoce absolutně nesnáší. Flora si dá velký úkol – ukázat Connorovi, že prožít Vánoce se vší parádou (a výzdobou) stojí za to.

Letos se mi sešlo několik vánočních příběhů a můžu říct, že ten, v němž hraje hlavní roli (někdy až příliš) ztřeštěná Flora, je jeden z nejpovedenějších. Má opravdu vánoční atmosféru, je milý, lehce bláznivý a hlavně pohodový. Nic víc od takové knížky vlastně ani nepotřebujete. Najdete v ní romantické i vtipné scénky, které mají základ v odlišném životním stylu Flory a Connora.

Flora je hodně hodně… hodně. Je jí všude plno, je výstřední, vánoční víc než Clark Griswoold z kultovního filmu Vánoční prázdniny. Prostě Flora Vánocemi žije a vy se nemusíte bát, že byste to nepoznali. Celkově je knížka velmi vánoční, Laponsko jako zásadní destinace je skvělý nápad, do sytosti si užijete sněhu, horkých nápojů a světýlek.

Celý příběh je romantické klišé s koncem, který snadno a jistě uhodnete. Je to ale milé a oddechové klišé, které někdy, přiznejme si to, potřebujeme. Prostě knížka pro chvíle odpočinku, když chceme jen tak vypnout a užít si pohodové a nenáročné čtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Donna Ashcroftová přichází s dalším romantickým příběhem, který voní divočinou a Vánocemi. Máte rádi zimu s pořádnou sněhovou nadílkou? Tak se začtěte a prožijte s Merry Vánoce na Skotské vysočině!

Merry je taková křehká duše, květinka, kterou je třeba opečovávat, zvlášť, když má za sebou nároční životní období. To si o ní myslí její tři starší bratři a nejraději by svou sestřičku zamkli na sedm západů, jen aby se jí něco nestalo. Merry má ale jiný názor. Bratry chápe, ráda by však žila vlastní život a dokázala všem, že je samostatná. Přijímá nabídku tety žijící na Skotské vysočině, aby po dobu její nepřítomnosti hlídala dům a zvířata. Těší se na klid a samotu, ale vše je proti ní – elektrika nefunguje, tetin svérázný králík sežere pokyny k vedení domácnosti a navíc se jí do cesty pořád motá věčně zabručený veterinář Theo. No, on tak nabručený není, jak Merry časem zjistí, náhodou má něco do sebe. A možná by to mohl být on, kdo přiměje Merry věřit na druhé šance. Nebo ne? Theo totiž před Merry skrývá jedno tajemství…

Donna Ashcroftová je zárukou příjemných, pohodových romancí, které jsou sice hodně předvídatelné, ale hrdinové to v nich až tak lehké nemají. Merry se potýká s plachostí a přehnanou péčí svých bratrů, která hraničí s otravností. Nouze není ani o zábavné a vtipné chvilky, o které se postarala zvířena tety Avy a potěší i setkání s postavami, jež hrály prim v autorčině první vánočně laděné knížce Vánoce na skotském hradě.

Nebudeme si lhát, jako většina románu tohoto žánru je příběh poměrně průhledný. Co jsem však od této knížky čekala, to jsem dostala. Odpočinkovou četbu se zimní atmosférou a vánoční náladou, která potěší všechny milovníky tohoto období. Merry a Theo jsou charismatická dvojice, které není těžké fandit, zato její bratři, ti vám svou přehnanou starostlivostí polezou občas trochu na nervy. Ale rodina a přátelé musí držet při sobě a o tom tahle milá romance je.

Pokud nehledáte akční příběh, ale máte rádi pomalejší tempo a šťastné konce, Vánoce na skotském hradě si dejte. Není to knížka plná erotiky a vášně, ale jemné a opatrné lásky, křehké jako výhonek nové rostlinky.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ach ta Julie Caplinová! To je správná zásobovačka romantiků, má vždy po ruce něco, co zahřeje duši čtenářů prahnoucích po oddechovém čtení plném lásky.

Po sérii Romantických útěků, kterou zakončila (zatím) v Praze, je tady série nová – Vánoční útěky. A začít nemůžeme nikde jinde než v New Yorku.

Evie Greenová je novinářka, která se zabývá financemi. Jak je tedy možné, že sama naletěla podvodníkům? Ale stalo se a ona má, jak se říká, z ostudy kabát. Slavný newyorský hotel Plaza pozve Evie na pobyt, z něhož by měly těžit obě strany – zostuzená novinářka prožije svůj sen a hotel získá na popularitě, protože jí to umožnil. Do stejného hotelu má také namířeno Noah Sanderson, aktuálně zkompromitovaný fotbalista. Chce se ukrýt, než se přežene hon pořádaný na jeho osobu. Hádejte, co bude? Ano, ti dva na sebe neustále narážejí a pro hotel i Noahovu manažerku z toho vyplývá jedno – nejlepší pro ty dva bude, když začnou předstírat, že si hotel a New York užívají společně – jako pár.

Nebudu vám lhát, pokud máte Julii Caplinovou načtenou, mnoho nového vám nepřinese. Pro vás to bude další příběh kráčející v dobře známých a osvědčených stopách, které si svými knížkami během let prošlapala. Ale pokud ji neznáte a toto je vaše první setkání s ní, užijete si příjemný romantický příběh plný kouzelné vánoční atmosféry.

Vánoce na Manhattanu má hlavní hrdinku, která stejně jako její kolegyně z předchozích „caplinovek“, utíká, aby zapomněla na své problémy a touží prožít něco nového. Evie spojí svou misi se zasněženým New Yorkem, který dobře známe z vánočních filmů, na něž se Julie Caplinová v knize často odvolává. A přestože je příběh předvídatelný a šablonovitý, vánoční New York a hotel Plaza mu dodávají šarm. Vsadím se, že budete mít chuť prožít ve věhlasném hotelu aspoň jedinou noc a projít se zasněženým centrem světoznámé metropole spolu s Evie a Noahem, s nimiž prožijeme krásné vánoční tradice a užijeme si hřejivé kouzlo zimních svátků.

Evie a Noah nejsou bezduchými loutkami v jednoduché romanci, jejich životy jsou poznamenány osobními traumaty a selháními, z nichž se snaží poučit a Vánoce na Mahattanu jsou tak připomínkou toho, že se od svých strachů musíme zkusit oprostit a nebát se jít dál, začít něco nového, třeba si založit vlastní vánoční tradice.

Vánoce na Manhattanu by si určitě neměli nechat ujít fanoušci vánočně laděných knížek, kterých není nikdy dost, ať je kterékoli roční období.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Holly Jacksonová není českým čtenářům neznámá. Na svém kontě má úspěšnou sérii Návod na vraždu pro hodné holky a také několik samostatných příběhů, vždy s detektivním námětem. Nyní přichází s dalším thrillerem Nejsem pod zemí, v němž umírající hrdinka Jet pátrá po svém vrahovi. Myslíte, že jsem vám právě prozradila spoiler? Ale vůbec ne! Zaprvé – zdravotní stav hlavní postavy je znám od počátku, stejně jako fakt, že je opravdu nezvratný, zadruhé -uhádnout toho správného vraha bude hodně zapeklité, i když budete mít pocit, že ho znáte dříve než Jet. Haha! Je to Holly Jacksonová se všemi svými zápletkami, takže to bude zatraceně těžké.

Thriller se sedmadvacetiletou Jet v hlavní roli začíná jako obyčejný příběh z jednoho malého městečka, kde se všichni znají. Jet se po vlastních neúspěších vrací domů. Téměř všichni příbuzní, především matka, ji berou jako lúzra, který si neumí uspořádat vlastní život. Jet je to tak nějak jedno, mrzí ji jiná věc – neutěšený vztah s matkou pramení z jisté situace, kterou nemohla Jet ovlivnit a která se dotkla celé rodiny. Teď je ale všechno jinak. Jet je nalezena s rozbitou hlavou a díky několika nešťatným zdravotním okolnostem jí zbývá týden života. Ten mladá žena nehodlá promarnit, začne proto docela urputně pátrat po svém vrahovi a chce ho nalézt, než jí vyprší čas.

Přesně jsem věděla do čeho jdu, protože knížky Holly Jacksonové mám ráda. Píše čtivě, zápletky jsou propracované a její knížky jsou blízké i mladším čtenářům. V novince Ještě nejsem pod zemí přináší hrdinku, která je velmi akční, do vše se hrne po hlavě ( i zraněné) a s ničím si ji vlastně neláme. Když se na ni podiváme podrobněji, je víc akčnější než Arnie, Sly a Jason Statham dohromady. Nechybí jí ani prostořekost, drzost a sebevědomí. Možná právě proto je spoustě čtenářů nepříliš sympatická, já jsem si ji právě z toho důvodu (je můj přesný opak) oblíbila. Některé scény jsou možná hodně drzé a přitažené za vlasy, ale zaručují, že se vám bude tajit dech hrůzou a napětím, aby to Jet všechno zvládla.

V tomto thrilleru se napětí a akce snoubí s dojemnými scénami, kdy si Jet uvědomí, že jí téměř vypršel čas a nemá žádnou naději. Emoce hrají prim na konci knížky, kde jsou dopisy, které Jet napsala svým blízkým, přestože s některými neměla nejlepší vztahy. Zejména vztahy s matkou a bratrem jsou vylíčeny docela drsně, až mi bylo dívky docela líto.

Ještě nejsem pod zemí je napínavý thriller, jehož závěr je sice znám od samého počátku, ale k odhalení vraha vede cesta klikatá, autorka umí mást a navádět na slepou stopu, aby připravila neočekávaný závěr. Navíc přišla s poměrně neotřelým námětem, díky kterému je příběh ve svém žánru originální. Za sebe jej můžu doporučit fanouškům Holly Jacksonové, protože autorka si svou laťku úspěšně drží.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Před pár lety Paula Hawkins ohromila knížní svět psychothrillerem Dívka ve vlaku, který si získal velkou popularitu. Její další počiny už nebyly přijaty tak kladně, protože Dívka ve vlaku nasadila vysokou laťku. Po delší době autorka přichází s dalším počinem nazvanýmModrá hodina. Překročí metu, nebo si ji alespoň udrží?

Modrá hodina se z větší části odehrává na ostrově Eris, který je ovlivňován přílivy, tudíž doprava tam i zpátky je poměrně složitá a může se stát, že tam uvíznete na delší dobu, než byste si přáli. Na Erisu žila výstřední umělkyně Vanessa Chapmanová, jež po svém skonu zanechala většinu svých uměleckých počinů místní galerii. Ta je zapůjčila na výstavu do Londýna, kde jeden z návštěvníků odhalil, že součástí jednoho díla je lidská kost. Rozjíždí se pátrání, při kterém vyjde najevo mnoho hluboko skrytých tajemství.

Modrá hodina je tentokrát trochu jiná, než předchozí knihy. Její tempo není zběsilé, napětí se stupňuje pomalu a plíživě. V popředí stojí tři stěžejní postavy, tolik důležité pro příběh. Becker, kurátor v galerii a obdivovatel Vanessina umění, její přítelkyně a společnice Grace zuřivě chránící Vanessin odkaz a památku a nakonec samotná Vanessa. Její životní příběh sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů, které si v průběhu let vedla. Jsme svědky vztahu s notoricky nevěrným manželem, jenž Vanessu ždímal z peněz, a také poznáváme Grace, lékařku, která Vanessu chrání, možná až příliš moc… Kolem nich se nabalují další postavy, další vztahy, další dohady a záhady.

Postavy jsou přesně takové, jak jsme u Pauly Hawkins zvyklí. Ne vždy kladné, hodně, hodně nečitelné, některé občas i nesympatické. Mnohdy nevíte, co si o nich myslet, kam si je zařadit. Ani já jsem netušila, komu věřit. Hodně zamotaný a nerozluštitelný příběh nabírá tempo v poslední třetině, kdy graduje do vyústění, jenž vám doslova a do písmene nedá spát. Můžete si ho totiž vysvětlit, jak chcete, otevřený konec si o to přímo říká.

Protože mě osobně román Do vody hodně zklamal, byla jsem na Modrou hodinu hodně zvědavá. Intuice mě nezklamala, mám ráda příběhy z ostrovů a deníkové záznamy a tady to Paula Hawkins zkombinovala bravurně. Děj má lehce mysteriózní nádech, okleštěnost divokého a nevyzpytatelného ostrova vyvolávala téměř klaustrofobické pocity. Myslím, že autorka opět zaplula do svých osvědčených vod a pokud nám příště nabídne psychothriller v podobném kabátku, bude to jen a jen dobře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

J. M. Dalgliesh přichází s druhým dílem ze série s inspektorem Duncanem McAdamem. Po skvělém začátku nazvaném Mrtvá z ostrova Skye je na řadě Mrtvý z hory Storr.

Opět se ocitáme na ostrově Skye, kde lidé žijí v těsném sepětí s drsnou přírodou a nevyzpytatelným počasím, které se v pár minutách dokáže změnit tak, že jen zíráte s otevřenou pusou. Duncan McAdam zakotvil v rodné obci, opravuje si bydlení, sžil se s kolegy v práci v čele s parťákem Alistairem a snaží se srovnat si rodinné vztahy.

Jednoho dne je na úpatí hory Storr nalezen mrtvý majitel místní galerie Sandy Beaton, tak trochu kontroverzní člověk. Situaci komplikuje sníh a taky rychle měnící se počasí. Před Duncanem a Alistairem stojí zapeklitý případ – vylákal někdo Sandyho na nehostinné místo, aby ho zabil? A proč? Umělec by si sice nějaký trest zasloužil, žádná místní sukně mu nebyla cizí, ale násilná smrt je už trochu moc. Duncan se noří do vyšetřování, které mu komplikuje vlastní minulost. Podaří se mu vypátrat vraha a dát si do pořádku osobní život?

J. M. Dalgliesh pokračuje v zajetých kolejích, příběh si drží laťku z prvního dílu. Nemáme před sebou drsný krvák ve stylu severského krimi, ale klasickou anglickou detektivku, v níž neteče krev proudem a násilí není prioritou, byť k násilnému činu došlo. Důležitým prvkem jsou vztahy. Rodina, přátelé, kolegové, a to nejen u Duncana, ale také u oběti zločinu. Důmyslné vztahové propletence a život v úzké komunitě lidí, kteří si nejsou cizí, vidí si do doslova a do písmene do talířů a znají svá tajemství, dělá z knížky také solidní psychologické drama.

Duncanův soukromý život by vydal na samostatný román. Sympatický vyšetřovatel má docela pestrou minulost, která ho dohání mílovými kroky a na tak něj čeká pár nečekaných překvapení. Ale před námi je ještě třetí díl, autor tedy nechává některé věci otevřené a nedořešené. Díky tomu je čtenář urdržován v napětí, čtivý děj nenudí. Prostředí ostrova Skye zaručuje ponurou atmosféru, která čtenářský zážitek ještě víc umocní.

Jak už jsem napsala minule, J. M. Dalgliesh pro svůj čtivý styl psaní, v němž klade důraz hlavně na psychologii postav, patří mezi důstojné následovníky knih takových autorů, jako je Ruth Rendellová, P. D. Jamesová, Ian Rankin nebo Val McDermidová.

Pokud hledáte klidnější , přesto napínavý detektivní příběh, Mrtvý z hory Storr se přímo nabízí ke čtení. Duncan nám ještě neřekl vše a tak se můžeme těšit na další pokračování jeho osudu i nějakou tu zapeklitou vraždu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rebecca Raisin nezahálí a přichází s dalším knihkupectvím. Tentokrát není pojízdné, ale je skoro na vodě! Děj románu nás totiž zavede do Benátek, kam se vydáme spolu s Lunou a její kamarádkou Gigi.

Luna vyrůstala s celkem nekonvenční matkou v hippisácké komunitě, kde vedly poměrně bohémský život. Po smrti matky Luna najde balíček dopisů, které ji zavedou na místa, která by vůbec nečekala. Ocitne se v Benátkách, v jednom starém knihkupectví, kde na ni čeká spousta nevyřešených věcí ohledně rodinných vztahů, nikdy totiž nepoznala biologického otce. Najde Luna odpovědi na své otázky?

Zdálo by se, že se s knížkami, v nichž se objevuje jako lokace knihkupectví, roztrhl pytel. Bude Knihkupectví v Benátkách jiné než ty ostatní?

Tentokrát to bylo trochu jiné setkání, než jsem u autorky zvyklá. Základní těžiště zůstává stejné – vztahové a rodinné trable, knihkupectví, láska ke knihám, romantika – ale pak je tady přidaný prvek, který mi do konceptu románu a vůbec všech knížek, které jsem od Rebeccy Raisin četla, nezapadá. Autorka se tentokrát zaměřila víc na esoterično.

Luna je potomek nespoutané ženy, která pobývala v komunitě a zodpovídala se pouze sama sobě. Svou dceru vychovávala v tomtéž duchu, jejich světem je tarot, čakry, očista ducha a podobné věci. Pokud jim nerozumíte, váš život se takovým směrem neubírá, asi se budete při čtení trochu ošívat, stejně jako já. Tahle „ezo masáž“ byla poměrně intenzivní a bylo jí prostě moc.

Kdyby autorka ubrala, Knihkupectví v Benátkách by bylo přesně to, co od autorky vždy čekáme – báječný román o knihách a lásce k nim, o vztazích a rodinných tajemstvích. Ale kdo ví, možná si Rebecca Raisin chtěla od klasické romantiky odpočinout a nabídnout čtenáři něco jiného. Takže – je to na vás. 🙂 Třeba vám tahle nekonvenční odbočka mezi hippie komunity a vyznavače alternativního způsobu života sedne. V každém případě uvidíme, co nám spisovatelka nabídne ve své příští knize Pojízdný krámek vánočních pokladů, která voní po Vánocích a odehrává se v Laponsku. Já už se těším.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Plachá a introvertní Evie nezapadá do vzorce své rodiny – vedle extrovertní matky i sestry se cítí nesvá, pozornost lidí nevyhledává ani v práci. Má zaměstnání snů, pracuje jako knižní skautka a pro filmové studio vytipovává romance, kterým by slušela filmová podoba. Ale její nový šéf mění celý koncept studia a Evie dostává výpověď. Odjíždí na Santorini, aby dohlédla na babičku, která se topí v problémech. Na krásném ostrově si otevřela knihkupectví, ale dluží peníze za nájem. Evie musí předstírat vztah s Georgiosem, vnukem majitele, aby projekt zachránila. Dokáže to? A jak je to ve skutečnosti s tím předstíráním?

Rebecca Raisin úspěšně pokračuje v řadě tzv. „feel good“ příběhů, tedy románů, z nichž na vás dýchá pohoda a dobrá nálada. Výjimkou není ani Knihkupectví na Santorini, z něhož dobrá nálada, jemný a jiskřivý humor sálají z každé stránky.

Autorka se opět zaměřila na svět knih, tentokrát to není žádné knihkupectví v pojízdné dodávce, ale poctivý kamenný obchod na překrásném ostrově, jehož atmosféru popsala nesmírně lákavě. Samozřejmě, že příběh obsahuje dost časté a hlavně klišoidní téma – ano, hádáte správně, je to vztah mezi Evie a Georgiosem – ale jedná se o romantiku, takže s tím se počítá. Aby děj nebyl přeslazený a hlavně předvídatelný na první dobrou, vstupuje do něj jako královna a neřízená střela babička hlavní hrdinky. Její životní styl je odlišný od toho, který vede Evie, někdy až neuvěřitelný, a z toho vzniká spousta vtipných scén.

Co je na knížce úžasné, je vykreslení knižního světa a komunity čtenářů. Kdo miluje zákulisí kolem knih, bude si lebedit. Gró románu jsou prostě knihy, knihy, knihy, knihy. Potkáme různé typy čtenářů, kteří mají své mouchy a vrtochy a taky místní obyvatele ostrova, kteří dotvářejí kolorit příběhu.

Knihkupectví na Santorini není žádná náročná četba, ani si na to nehraje. Je to příjemný, pohodový román pro milovníky knížek a lehké romantiky s příchutí šťavnatého a horkého léta. Stejně jako ostatní knížky Rebeccy Raisin si i tato klade za úkol pobavit, potěšit a rozptýlit čtenáře a navodit mu dobrou náladu a chuť si číst.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Co mají společného Klára a František? Eva a Radek? Věra a Petr? A kam zapadá Eliška? Navzájem takhle ve dvojicích vlastně nic, ale když se na propletenec podíváme podrobněji, zjistíme, jsou propojeni, aniž by o sobě někteří z nich tušili.

Klára čeká dítě s Petrem, úspěšným, leč časově vytíženým moderátorem, který nemá čas na matku ani na umírajícího otce. Radek ustrnul ve vyhořelém manželství a má pocit, že mu ujíždí poslední vlak, takže není divu, když podlehne mladinké a svůdné kolegyni Elišce. Jeho žena Věra pendluje mezi nemocnou matkou a dcerou Klárou, ležící v nemocnici s rizikovým těhotenstvím a snaží se, aby bylo všechno v domácnosti tip ťop. A Eva? Obětavě navštěvuje každý den umírajícího manžela v nemocnici, přestože jejich vztah byl všechno, jen ne šťastný. Z jejich osudů a životních cest Kateřina Kubalová spletla příběh, který vás překvapí.

Lásky z nemocnice jsou v anotaci popisovány jako romance, ve skutečnosti jde o docela zajímavou sondu do mezilidských vztahů – milostných i rodinných, a propletenec osudů, který z toho vznikl, je srovnatelný s psychologicky laděnými prózami, protože v Kláře, Petrovi, Radkovi a všech dalších akteréch poznáváme širokou škálů charakterů které se v průběhu děje rozvíjí. Je fascinující pozorovat, jak se vyrovnávají s vypjatými situacemi a zjišťují, co je pro ně důležité a podstatné.

Způsob, jakým jsou mezi sebou provázáni, funguje na stejném principu, jako vztahy ve filmu Láska nebeská, či v obou Bábovkách Radky Třeštíkové, a to mě hodně baví – zjišťovat, kdo má s kým „ hlavní vztah“ a koho pojí tenké nitky vazeb „vedlejších “, jestli by se hrdinové chovali jinak, kdyby věděli o dalších lidech, s nimiž něco pojí jejich blízké. Pro představu: Klářin otec Radek se zaplete s Eliškou, která se dvakrát zcela náhodně potká s Evou, jejíž syn Petr čeká dítě s Klárou. Právě takové drobné, mnohdy na pohled neviditelné, přesto podstatné nitky Kateřina Kubalová důmyslně propojila v dobře promyšlený celek. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány konkrétní postavě, některé dostávají prostor častěji, jiné jen jednou, přesto jsou jejich výpovědi důležité a mnohdy popisují jednu situaci z různých úhlů pohledu, takže není nic jen černé nebo bílé.

Útlý počin Kateřiny Kubalové, který má dvě stě stran, možná stejně jako já přečtete za jeden večer. Má dynamický, odsýpající děj, přesto to není žádná jednohubka, o které byste za pár dní nevěděli. Hlavní postavy jsou uvěřitelné a ve svých životech dělají mnohdy pořádné chyby, a právě proto vám utkví v hlavě.

Lásky z nemocnice jsou přesně tím typem knížky, která překvapí, aniž byste to cíleně očekávali. Kateřina Kubalová doposud napsala několik příběhů pro děti a tato novela je prvním počinem pro dospělé, můžeme doufat, že ne poslední.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kořeny. Co si pod tímto slovem můžeme představit? Kořeny rodinné, kořeny stromů nebo rostlin, obojí je správně. Někdy jsou křehké a tenké, jindy pořádně prorostlé, nepoznáte, kde je konec a kde začátek. Známí čeští autoři si vzali na paškál propletené a někdy hodně spletené vztahy v rodině a přetavili je v povídky, které zaujmou tématem i lokací.

Je to s nimi jako s bonbóny v bonboniéře. Některé vám zachutnají na první dobrou, jiným přijdete na chuť, až je rozkousnete, některé jsou prostě neutrální střed.

V první povídce nazvané Bodláky spisovatelka Viktorie Hanišová otevírá poměrně choulostivé téma. Hlavní hrdinka po smrti matky najde dopisy, které otevírají vrátka do tajné minulosti… Jak se vyrovnat s faktem, že muž, který vás vychoval, není vaším biologickým otcem?

Marek Epstein, mimo jiné výborný scénárista, vás v povídce Tis vezme do chatové oblasti, kde syn pomáhá otci porazit strom s nesmírně silnými kořeny. Dochází ke střetu s nerovným soupeřem, kterým je vedle stromu také komplikovaný vztah mezi otci a syny. Pokud znáte knihu nebo film O rodičích a dětech, asi budete tušit, co na vás čeká. Generační střet, slovní přestřelky a mezi tím láska skrytá stejně hluboko jako kořeny tisu…

Herečka Marie Doležalová v povídce Rodinný oběd popisuje věčnou rivalitu mezi sourozenci, povídka Zahrada Pavly Horákové nás nezavede nikam jinam, než do zahrady, v níž stárnoucí žena při pletí pozemku glosuje svůj život až do překvapivého a znepokojujícího závěru.

Povídkou, která se mi vryla pod kůži a docela bych si ji uměla představit jako delší příběh, je závěrečný počin Adély Elbe K. O. ŘENY. Je napsána formou chatové komunikace na internetu, což jí přidává na originalitě, a představuje mladou manželku Helenu, v níž narůstá podezření, že ji s manželem pojí sourozenecké pouto. Je to vůbec možné?

Dalšími povídkami přispěli Marek Torčík, Bianca Bellová, Denisa Prošková, Iva Pekárková a Martin Goffa. Každý z nich přinesl příběh, v němž rodina a její kořeny hrají prim a otiskl do něj svůj osobitý styl psaní a originalitu.

Čtení povídek z této sbírky vám mnoho času nezabere, jsou dlouhé tak akorát, aby vás zaujaly a nenudily. Naopak, téma náročných a složitých rodinných vztahů, které se našimi životy proplétají jako kořeny, nabízí hodně podnětů k přemýšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.