Prosinec 2008 – 2. stránka

Včera neděle byla

Včera neděle byla..Měli jsme druhou adventní neděli. Zapálili jsme svíce na věnci a k tomu voněl heřmánek z aromalampy. Předvánoční pohoda.

Nepozorná knihovnice

Otevřela jsem půjčovnu v pravé poledne, jako každý jiný pracovní den. Někdy děti nakráčí do knihovny hned z oběda, jedni na internet, druzí nabrat čtivo.

Dnes přišel Toníček, můj oblíbenec. Toníček je milý, upovídaný druháček. Přál si knížku o Míšovi Kuličkovi. Potřeboval si dočíst úryvek,který měli v čítance. Šla jsem zmíněnou knížku hledat, podle katalogu měly být v regále nejmíň čtyři kousky. Byl tam jeden, starší vydání, bohužel bez patřičného úryvku.

Toníček hledá dál a říká mi: „Já se ještě podívám, myslím si, že jste se mohla splést“. Protože jsem regály prohledávala víckrát a bez výsledku, jen jsem se usmála a šla dopisovat včerejší statistiku. Za chvíli Toníček přišel k pultu, v ruce měl druhou knížku o Míšovi, bohužel taky jinou, než ze které byl úryvek v čítance. Toníček si ji půjčil i přesto, měl radost, že našel aspoň něco.

No a já asi půjdu najít telefonní číslo na očaře 🙂 .

Havraní útes, Dědicové Havraního útesu

Začala jsem číst historickou ságu z počátku 20. století, od anglické spisovatelky Barbary Taylor Bradford (nikdy si nemůžu zapamatovat, které z těch dvou dalších jmen je prostřední ). Autorka píše romantickou literaturu pro ženy, o tom svědčí i názvy některých děl jako např. Hlas srdce, Zámožná žena, Ženy v jeho životě, Uchovej si svůj sen, apod.

Havraní útes vypráví příběh rodiny Deravenelů, především mladíka Edwarda, který se po smrti otce a bratra stává hlavou rodiny a musí získat zpět rodinnou firmu a především vypátrat, kdo stojí za smrtí jeho blízkých.

Dědicové Havraního útesu jsou pokračováním, kniha přibližuje osudy rodiny Deravenelů po 1. světové válce. Rodina je vlastníkem několika firem, Edward žije spokojený manželský i mimomanželský život a zdánlivě je vše v pořádku. Se situací ale není spokojen Edwardův bratr, který má pocit křivdy a snaží se Edwardovi ublížit.

Celá sága je psána jako moderní paralela k příběhu anglických vládnoucích dynastií středověku, Plantagenetů a Tudorovců.

Tuareg

Venku se ochladilo, že by se zase ozvala matka Zima? Spěchala jsem z práce domů, těšila jsem se na pohodlí a hlavně na nějaký dobrý čaj.

Volba padla na Tuareg. Pod tímhle exotickým názvem se skrývá zelený čaj – gunpowder s mátou. Nejlepší je sypaný.

Než se začala vařit voda, nasávala jsem mátovou vůni ze sáčku s čajem. Připomněla mi léto, bzučení včel a takovou tu línou pohodu, kdy se člověku nic nechce dělat. Snad jen pít ten čaj.