Design a site like this with WordPress.com
Začít

Hunger games – Aréna smrti


Do rukou se mi dostala knížka, kterou u nás v knihovně máme v oddělení pro děti a mládež,(i když téma je docela drsné i pro dospěláka). Je to v současné době nejen knižní, ale i filmový bestseller Aréna smrti ze série Hunger games autorky Suzanne Collins. 
První díl vypráví příběh 16leté dívky Katniss, která žije se svou matkou a mladší sestrou ve Dvanáctém kraji, což je poslední z Krajů, které patří do země Panem, která povstala z trosek bývalé Severní Ameriky. Hlavním městem je Kapitol, kde se každoročně konají Hunger games – Hladové hry, krutá a drsná reality show, ve které mezi sebou bojují dva zástupci z každého kraje, (dívka a chlapec) na život a na smrt. Říká se jim splátci, protože je bohatý Kapitol trestá za vzpouru, a jen jeden z nich může být vítězem, ostatních třiadvacet musí zemřít. Katniss chce zachránit svou mladší sestru, která byla vylosována, a jde bojovat místo ní. Spolu s ní je vybrán Peeta Mellark, chlapec z relativně bohaté pekařské rodiny, který jí kdysi v dětství pomohl. Ze dne na den se ocitají v centru bohatého Kapitolu, užívají si luxus a péči, i když ví, že brzy budou bojovat proti sobě a všem. Všech čtyřiadvacet splátců se s pomocí trenérů připravují na boj v aréně. Trenérem Dvanáctého kraje je jeden z mála přeživších veteránů Hladových her, opilec a looser Haymitch. Má to všechno, jak se říká, na háku. Ale přece jen v něm zůstala jiskřička dřívější bojovnosti, a když vidí houževnatou Katniss, která mu připomíná jeho samého před lety, začne s oběma splátci trénovat. Nastává den, kdy se splátci utkají v aréně. Všichni za svůj kraj a přitom každý sám za sebe. Každý večer s napětím sledují denní výsledky. Kolik jich přežilo a kolik se stalo obětmi drsné reality show? 
 Dokáže Katniss čelit nástrahám divočiny, když se ostatní snaží, aby nepřežila jediný den? Velmi napínavý, čtivě napsaný román s prvky sci-fi a fantasy mě zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. 
Příběh sledujeme z pohledu Katniss, prožíváme s ní nejen těžké období, kdy se sama stará o matku a sestru, ale především boj o přežití v aréně smrti. 
Těším se na další dvě pokračování, co se bude s Katniss a Peetou dít dál?

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Nebezpečná láska

Kdybych si nepřečetla anotaci, název by ve mně evokoval sladkou harlekýnku. Příběh ošetřovatelky Paige mě však příjemně překvapil a stačilo jedno odpoledne a večer, abych její příběh přečetla. Jedním dechem, jen s přestávkou na jídlo :). 
Paige je čtyřiadvacet let, pracuje jako ošetřovatelka na volné noze. Agentura jí vždy dohodí pacienta, o kterého se stará, dokud je třeba. Po smrti posledního klienta to vypadá, že bude Paige bez práce. Rodina zesnulého pacienta ji však doporučí svým známým. Když k nim Paige přijede, nestačí se divit. Před ní stojí krásný, mladý třicetiletý muž. Když ji poprosí, aby mu nakreslila hasičcké auto a chce si hrát, je Paige jasné, že něco není v pořádku. Mike prodělal autonehodu, po které se jeho mozek, po lékařské stránce naprosto zdravý a nepoškozený, vrátil do dětských let. Lékaři nevylučují, že se kdykoliv může vrátit do stavu před nehodou, netuší však kdy.  Takže Mike si chce pořád hrát, jíst zmrzlinu a čokoládové kuličky a mít svůj stálý režim. Paige si zvykne, Mika si svým přístupem získá, spokojenost je na obou stranách. Paige se však na rodině svého svěřence něco nezdá. Mikův bratr Robert je někdy velmi vstřícný, jindy zase strohý a nepřístupný. Jejich matka se se stavem svého syna nedokáže smířit a Paige, která Mika bere takového, jaký je, jí vadí. 
Když jednoho dne Robert oznámí, že je nutné, aby Mike a jeho ošetřovatelka odjeli mimo město, je jasné, že se něco děje. Ale co? Paige se tomu snaží přijít na kloub, a když zjistí, co je rodina Bavettových zač, nestačí se divit. Proč se román jmenuje Nebezpečná láska? Když se Mike vrátí zpět do normálního života, mezi ním a Paige vzniká milostný vztah. Nebezpečný je proto, že Bavettovi nejsou obyčejná rodina. New York, rodina s italskými kořeny, pevné pouto mezi všemi, neobvyklé chování a praktiky. Už vám svítá? Ano, Bavettovi jsou mafiáni. 
Když jsem o knížce četla, nechápala jsem, proč česká autorka píše příběh, který se odehrává v americkém prostředí. Jenže děj i pozadí románu si to žádá, a já jsem pak zjistila, že mi to vůbec nevadí. Kniha je napsána v ich formě, prostřednictvím Paige. Poznáváme ji jako citlivou ošetřovatelku, která se umí vcítit do svých pacientů, proto je každé rozloučení s nimi pro Paige utrpením. Zároveň se ve volném čase pořádně odvázat. Když se setká s Mikem, ví, jak zareagovat na jeho chování, i když sama děti nemá. Román je napínavý, byla jsem pořád napjatá, jak bude příběh pokračovat. Konec jsem předvídala, protože jsem už knihu s podobnou tématikou četla, v podstatě jsem to uhodla. Ale to vůbec nevadilo a na kouzlu celého příběhu to neubralo. Nechyběl ani humor, u několika scén jsem se doslova chechtala, třeba když Paige chtěla prát prádlo a Mikova ultramoderní pračka na ni z ničeho nic promluvila. Nebo když se bratři rozhodli vyrazit si z kopýtka a přišli domů v podroušeném stavu. Takovou milou a veselou opičku, jako měl Mike, bych přála všem chlapům :-).

Tento román doporučuji všem, kteří hledají oddechovou literaturu s neobvyklým námětem. Autorka prý píše pokračovaní, na které jsem hodně zvědavá.

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Třináct relikvií


Co mají společného starý rezavý meč, červený plášť, koňská ohlávka nebo starý brousek či podnos? Spolu s dalšími předměty tvoří třináct relikvií, které za doby krále Artuše pomáhaly chránit svět od démonů. Jejich historie sahá daleko do minulosti před dvěma tisíci lety, kdy byly shromážděny a rozděleny mezi třináct strážců. Ti je měli chránit a nedopustit, aby byly předměty spolu. Pokud by se tak stalo, jejich ohromná síla by dokázala otevřít předěl mezi démony a naším světem.
Během druhé světové války se tyto relikvie dostaly mezi třináct dětí, které byly na anglický venkov evakuovány během bombových útoků na velká města. Bylo jim dvanáct let, svůj život braly jako dobrodružství, takže se nijak nedivily tomu, když jim jeden starý, jednooký žebrák magické předměty rozdal a určil děti za jejich strážce. 
Mezi tyto děti patří i Judith Walkerová. Uplynulo již sedmdesát let od jejího zasvěcení relikviím. Jedna z nich, starý rezavý meč, je pečlivě ukryt v útrobách Judithina domu. Stará žena by mohla v poklidu žít, jenže zjistí, že kdosi nemilosrdně vraždí staré lidi. Jejich smrt vypadá jako nešťastná náhoda, ale opak je pravdou. Judith v obětech poznala své souputníky z dětství a je jí jasné, že se děje něco nekalého. Je jí jasné, že ani ona svému osudu neunikne. Je tady ještě jedna věc, kterou je třeba udělat, ochránit tajemný meč.
Jednoho dne je Judith Walkerová na ulici přepadena, pomocnou ruku jí podává bankovní úřednice Sára Millerová, která jde náhodou kolem. Nabídne ženě nocleh a tím rozjíždí největší dobrodružství ve svém životě.
Ani Judith neunikne násilné smrti, předtím poprosí Sáru, aby meč doručila jejímu synovci Owenovi, který se má stát strážcem.
Sára a Owen musí ochránit meč a zabránit tomu, aby relikvie byly pohromadě. Sára zjistí, že meč má podivnou sílu a čímsi ji přitahuje… Je i ona předurčena k tomu, aby se stala strážkyní relikvií? A podaří se zabránit průniku zlých démonů do lidského světa? 
Román Třináct relikvií je napínavý, tajuplný, místy děsivý, velmi čtivý příběh. Poznáváme kladné hrdiny, bránící lidský svět, jejich silné stránky i slabé chvilky – například, když Sára pozvedne meč a zjistí, že má díky němu neuvěřitelné schopnosti. Máme tu čest i se záporáky, pořádně drsnými a nelítostnými, díky nímž je  kniha doslova prosáklá krví. Někdy jí bylo až moc, říkala jsem si, jestli se v tom autoři nějak moc nevyžívají :-). Když mi kniha přišla, měla jsem zrovna dost práce, ale čas na čtení jsem si našla, dokonce jsem se do čtení natolik zabrala, že jsem nevnímala nic a nikoho kolem sebe. Slabší nátury by asi mohlo vyděsit popsané násilí, kterého se zloduši na nebohých strážcích dopouštěli, každopádně celkově je román čtivý. Téma, které už bylo zpracováno víckrát, je tady pojato zase trošku jinak. Koho by napadlo, že by legendární Artuš mohl bránit svět před zlovolnými démony? Michaela Scotta znám jako autora knih o nesmrtelném Nicholasu Flamelovi, které se mi hodně líbily. Byla jsem tedy zvědavá i na Třináct relikvií a musím říct, že tenhle „mysteriózní napínák“ mé očekávání splnil.

(Recenze pro Knižní klub)

Angličtina pro samouky

Odjakživa jsem milovala angličtinu. Ve své knihovničce mám docela velkou sbírku učebnic a testů, které jsem hojně používala po maturitě, abych nevyšla ze cviku. Ještě teď nostalgicky vzpomínám na Prokop´s family, jež byla mým průvodcem anglickým jazykem na střední škole :-). Taky si pamatuju, když jsem si šla koupit svou první učebnici angličtiny pro samouky. To už je let. Takže jsem byla zvědavá na novou učebnici angličtiny pro samouky, kterou vydal Fragment.
Nová doba si žádá své a tak mě u knížky čekalo i CD.  Takže si můžeme poslechnout článek, naučit se slovíčka, nacvičit výslovnost. CD je ve formátu mp3, takže pokud si chcete poslouchat na cestách, při žehlení, běhání, jízdě na kole a podobných aktivitách, stačí ho přehrát do přehrávače nebo mobilu.
Co se týče knihy, je rozdělena do dvou částí, první je určená začátečníkům, druhá mírně pokročilým. Celkem je v knize 30 lekcí. Nechybí tradiční předmluva, ve které je vysvětleno, jak nejlépe učebnici používat. 
Zmínila jsem tady legendární Prokopovic rodinku, na které vyrostli mnozí z nás, kteří se anglicky učili v devadesátých letech. V této učebnici se setkáme s mladým mužem Paddingtonem Brownem, řečeným Paddy. Žije v Anglii v městečku Coventry, kde pracuje jako učitel. Bydlí s přítelkyní Lindou a psem Spikem.
Paddy a Linda provedou začátečníky jejich patnácti lekcemi. Pro pokročilé je tady doktorka Jaya, Angličanka s indickými kořeny. 
Celkově tahle učebnice působí velmi sympaticky a moderně, spolu s CD je výborným pomocníkem pro všechny, kteří s angličtinou začínají, i pro ty, jež si ji čas od času připomínají.

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Obrázkový slovníček- angličtina pro děti

Slovníky…nezbytný doplněk učebnic cizího jazyka. K dostání jsou v nejrůznějších formách. Oblíbenými se staly internetové verze, které jsou ideální, když si chcete narychlo přeložit něco z internetu. Klasické tištěné slovníky však nenahradí. Tyto si můžete kdykoli vzít do ruky, listovat v nich,  hledat potřebná slovíčka nebo si je prohlížet jen tak. Slovníky jsou různé – velké či kapesní, mnohdy s názornými ilustracemi. Některé jsou určeny přímo dětem, jeden takový mám právě před sebou.
Nejčastější cizí jazyk, který se dnešní děti ve školách i školkách učí, je angličtina. Právě těmto malým studentíkům, kteří se angličtinu učí, je určen Obrázkový slovníček – angličtina pro děti. Obsahuje více než 1111 slovíček a spoustu nádherných obrázků, které pomáhají vysvětlit význam jednotlivých slov.
I když je formát tohoto slovníku netradiční – není to kapesní vydání, formát knihy je téměř totožný s velikostí papíru A4, vůbec to nevadí. Naopak. Děti si v knize mohou listovat, učit se slovíčka podle abecedy nebo i napřeskáčku. Každé slovíčko má svůj obrázek, ilustraci, která pomáhá malým dětem pochopit jeho význam. Nechybí také rozdělení slovíček, které mají např. význam nadřazený (ovoce, zelenina, tělo, atd.). Takže se děti naučí i názvy jednotlivých druhů, které do těchto skupin patří. Nechybí ani anglická abeceda a číslovky, výslovnost fotetických symbolů, tabulka zájmen a často užívaných slov. Milým překvapením pro mě byly i vlajky některých zemí, což ocení zejména milovníci zeměpisu.
Slovník je přehledný, srozumitelný jak dítěti tak i dospělému (předpokládám, že to budou učitelé nebo rodiče, kteří jej budou spolu s dětmi používat). Mně osobně se velmi líbí, zejména ilustrace, které jsou vtipné a nápadité. Například slovíčko červenat se – to blush je vyjádřeno roztomilým obrázkem kluka, který dává dívence květiny. Má prst v puse a výrazně červené tvářičky, ke kterým vede šipka. Tyto nádherné ilustrace má na svědomí Antonín Šplíchal. Dle mého se mu povedlo vystihnout podstatu slovíček přímo dokonale a srozumitelně. Slovník je anglicko – český. Mohlo by to lehce mást, protože spousta lidí hledá nejprve český výraz a poté jeho překlad v daném jazyce. Na konci knihy je souhrnný rejstřík slovíček v češtině, takže není problém hledat i naopak. 
Díky této knize se děti učí slovíčka zábavnou formou, kdy jim obrázek pomůže zapamatovat si význam daného slovíčka. Škola hrou – a tak to má být 🙂

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Prokletí ohně

Novinka nakladatelství Metafora mě nalákala na podobnost autorčina stylu s mou oblíbenou spisovatelkou Barbarou Erskinovou, takže jsem se nemohla dočkat, až se začtu. Román vypráví příběh mladé ženy Cory, kterou zastihneme v okamžiku, kdy po násilném chování svého muže od něj odchází. Vrací se k otci do malého městečka, kde chce přemýšlet o tom, jak se svým životem naloží. Tady nastalo příjemné překvapení. Nejenže jsem do děje hravě vklouzla, příběh se navíc odehrává přímo v mé milované Anglii. Cora se pomalu vzpamatovává z brutálního zážitku, pomáhá otci v obchodě a srovnává si myšlenky. Zároveň potkává staré přátele a uvědomuje si, že díky manželově žárlivému a majetnickému chování byla od okolního světa dokonale izolována. Do Cořina života vstupuje nová láska. Tedy nová – jak se to vezme. Mladá žena se setkává s Williamem, se kterým chodila během studií na střední škole. Pomalu se sbližují, což se nelíbí Cořinu otci, který je ze staré školy – manželství je pro něj nadevše, Cora by i to své měla udržet za každou cenu. Takže jí nezbývá nic jiného, než otci lhát o tom, s kým tráví svůj volný čas. Ke všem problémům  a starostech, které Coru trápí, se přidávají i zvláštní věci – mladou ženu pronásledují zvláštní vize. Stává se jí, že z ničeho nic vidí výjev ze středověkého života, ve kterém hlavní roli hraje nešťastně provdaná lady Christabel. Cora má pocit, že se zbláznila, naštěstí je tady hodný William, který jí pomáhá rozluštit záhadu. Díky smutnému osudu lady Christabel dostává Cora odpovědi na své otázky a rozluští i jedno děsivé osudové znamení.
Byla jsem tímto románkem nadšená. Martina Wolfová mi opravdu připomněla knihy Barbary Erskinové, nejen námětem, stylem, ale především prostředím. Podle mého dokázala anglické reálie popsat opravdu velmi dobře. Měla jsem pocit, že nečtu knížku české autorky, ale anglické. I výrazy, které mezi sebou hrdinové používali, byly takové „staromilské“, na které jsem zvyklá z anglických knížek. Prostě jsem si čtení opravdu užívala, knížku jsem přečetla za jeden den – samozřejmě s nezbytně nutnými přestávkami na běžné pracovní i životní úkony :-). Můžu ji doporučit všem milovníkům románů, které mají nádech tajemna, řeší návraty do minulých životů a ve kterých nechybí kapka romantiky. 

(Recenze pro nakladatelství Metafora)

Lovkyně informací

Strhující thriller, který se ve světě stal bestsellerem, je nyní nabídnut i českým čtenářům. Hlavní hrdinka Vanessa Michael Munroeová (zrovna tohle je příklad jména, které by se nemělo v češtině přechylovat, au!!) vyrůstala v misionářské rodině v Jižní Americe. Vanessa – nebo spíše Michael – je jazykově nadaná. Kromě klasických světových jazyků ovládá také různá africká nářečí, což jí v dětství přinášelo problémy, místní ji totiž považovali za čarodějnici. Jazykového talentu, umění boje s nožem a také výrazné inteligence Michael využívá především v dospělosti, kdy se živí jako lovkyně informací. Právě její povahové vlastnosti a znalost reálií jí pomáhají získat to, oč usiluje ona nebo klienti, kteří si ji najímají. Jednoho dne Michael dostává zakázku – má najít pohřešovanou dceru amerického ropného magnáta Richarda Burbanka, která se v rovníkové Africe ztratila před několika lety. Michael nabídku přijímá a ocitá se tak v nebezpečném světě, který sama velmi dobře zná….Spolu s ní cestuje rodinný přítel rodiny Burbankových, který byl ztracené Emily velmi blízký a mohl by v pátrání být užitečný. Tak si to myslí on i Richard Burbank, Michael má názor opačný. Je zvyklá spoléhat se sama na sebe a Milese toleruje jen proto, že finanční částka, kterou má za nalezení Emily získat, je lákavá a dívku by dostala z problémů.
S falešnými pasy a vízy se oba vydávají na nebezpečnou africkou půdu. Už jsou téměř nadosah svému cíli, musí však překonat mnoho nástrah, které jsou jim do cesty kladeny. Michael, která si na této misi sáhne na samé dno a navíc je konfrontována s vlastní temnou minulostí, nemůže věřit nikomu jinému než sama sobě. Dokáže Emily vypátrat a jakou cenu za to zaplatí?
Napínavý román jsem přečetla jedním dechem. V zahraničí je Lovkyně informací považována za bestseller roku, myslím, že si tuto „nálepku“ vyslouží i u nás. Hlavní hrdinka Vanessa, která při své práci používá mužské jméno Michael, je v recenzích srovnávána s Lisbeth Salanderovou, kterou známe ze švédské detektivní série Milénium. Protože je Lisbeth mou oblíbenou hrdinkou, byla jsem na Lovkyni informací velmi zvědavá. Čím déle jsem četla, tím víc jsem si však místo Lisbeth představovala jinou literární postavu. Tou je Amélie Sachsová, která je známá z thrillerů Jefferyho Deavera. Amélie je špičková policistka, pravá ruka svého ochrnutého přítele, policisty Lincolna Rhymea. I ona absolvovala špičkový výcvik, je neohrožená, velmi inteligentní a chytrá žena. Podobu mezi Michael a Lisbeth Salanderovou shledávám spíše v povahové rovině. Navenek tvrdé, uvnitř citlivé.
Každopádně můžu Lovkyni informací doporučit všem, kteří mají rádi napínavé thrillery. Tento se navíc odehrává v atraktivním prostředí afrického kontinentu, což mu dodává na exotičnosti. O napínavé chvíle a momenty překvapení, které dokáží zvrátit děj, není nouze. Když už jsem měla dojem, že tuším jak to všechno je, dokázala autorka v jediné chvíli celý děj posunout někam úplně jinam kam jsem nečekala, a já musela a musela číst dál, protože to bylo nejen napínavé, ale taky moc dobře propracované.

(Recenze reading copy pro Knižní klub)

Potkala jsem Sicílii

S chutí jsem sáhla po cestopise, který čtenáře zavádí do Sicílie. Jako malá jsem milovala seriály Chobotnice a Černý stín Vesuvu, navíc mám cestopisy ráda, takže jsem neváhala a využila příležitost přečíst si zápisky Marie Třešňákové „Potkala jsem Sicílii“. 
Kniha mě zaujala na první pohled. Bílá a zároveň tak barevná. Lesklý papír se spoustou barevných obrázků a kreseb, které povídání příjemně doplňují. Díky nim a své fantazii jsem si připadala, že si o Sicílii nejen čtu, ale  vlastně tam jsem. Příjemným překvapením byla předmluva oblíbeného herce Jaroslava Duška, který s autorkou Sicílii navštívil a také si ji zamiloval.
Hned v první kapitole autorka líčí, proč má Sicílii tak ráda, i když je to tzv. „prdel světa“. 🙂 Sicilané, stejně jako další jižanské národy, milují svou pohodičku a klid. Piano a domani – to jsou dvě slova, která tam člověk uslyší nejčastěji. Pomalu a zítra – říká český překlad, je tedy jasné, že v Itálii mají na všechno moře času. Řekne-li se na Sicílii ihned, znamená to za chvíli. Naše „za chvíli“ je po sicilsku zhruba „za hodinu“. No a domani nebo-li zítra? Někdy. S těmito časovými úseky se musela autorka popasovat, když potřebovala na svých cestách nějakou službu. 
Další kapitoly tohoto barvitého cestopisu přibližují kulturu tohoto temperamentního národu. Nejdůležitější je rodina. Uvnitř vládne pevnou rukou žena, matka rodu. Na veřejnosti má navrch muž. Zatímco se ženy starají o teplo rodinného krbu, muži se druží, popíjejí a hrají karty. Jakmile Sicilan uzavře sňatek, je pro něj manželství posvátné. A co flirt, který se tolik hodí k žhavému sicilskému počasí? Mladí muži rádi flirtují, ale jen tehdy, když ví, že jim slušná žena řekne ne.
Italové si potrpí na oslavy, největším svátkem jsou pro ně Velikonoce, které pojímají s velkou pompézností.
Druhou část knihy lze považovat za průvodce po Sicílii. Autorka velmi barvitě líčí krásy místních měst a městeček, doporučuje památky a zajímavá místa, která stojí za shlédnutí. Díky fotkám má čtenář širší představu o půvabu tohoto ostrova.
Cestopis jsem přečetla za jeden večer. Zatímco u nás panovalo spíše podzimní sychravé počasí, já jsem se aspoň na chvíli přenesla na horký jih Evropy a strávila jsem příjemné chvíle při čtení. 

(Recenze pro nakladatelství FRAGMENT)

Polibek nesmrtelnosti

První díl ze série Krvavá romance od autorky Alice Moon Polibek nesmrtelnosti čtenáře zavádí do malého městečka, kde žije studentka Sára. Před rokem se sem přistěhovala s matkou po smrti otce. Sára nemá příliš mnoho přátel, je samotářská, navíc se trápí, protože nebyla u toho, když její tatínek umíral. Její jedinou opravdovou kamarádkou je spolužačka May. Začíná první den nového školního roku, studenti čekají na projev ředitele a nové spolužáky, kteří k nim nastupují. Jedním z nich je Dustin. Když Sára Dustina poprvé uvidí, cítí, že mezi nimi přeskočila jiskra. Nový kluk ji něčím přitahuje, při každém jejich setkání má Sára pocit, že k sobě patří. Dívka je zmatená, Dustin se jí  totiž snaží vyhýbat, nejlepší kamarádka před ní něco tají. Co se děje? Opravdu pro ni Dustin znamená velké nebezpečí, jak Sáře tvrdí May? Navíc se kolem Sáry točí její spolužák Jonathan, který o ni má velký zájem. Sára se snaží zjistit, co se s Dustinem děje a má podezření, že ji May něco tají. Vše vyvrcholí na večírku, kde Sára přistihne Dustina jak saje krev z ruky zraněné spolužačky. Tvrdí, že jí jen zastavoval krvácející ránu, ale je to pravda? Následují další podivná setkání Sáry a Dustina. Sára už tuší, co se s Dustinem děje. Příběh končí v tom nejnapínavějším, takže je jasné, že nás čeká pokračování. Já osobně jsem dost napjatá a na další díl se těším, MUSÍM přece vědět jak to se Sárou a Dustinem dopadne.
I když mi už dávno není náct, mám ráda knihy s upíří tématikou a tzv. YA literaturu vůbec. V dobách mého mládí tyto knihy na našem trhu chyběly, takže si to vynahrazuji teď. :-). Chvílemi mi děj připomínal mé oblíbené Stmívání, především prostředím, ve kterém se odehrává – malé městečko a střední škola. Román Polibek nesmrtelnosti jsem doslova zhltla. Příběh introvertky Sáry, která je mi svou povahou velmi blízká, můžu ke čtení doporučit, na své si přijdou milovníci tajemna, milostných romancí a knih s upíří tématikou. 

(Recenze pro nakladatelství FRAGMENT)

Návrat domů

body { font-family:“Indie Flower“, serif;} Nemohla jsem se dočkat, až se mi do rukou dostane další kniha britské autorky Melanie Rose. Její první román Má noc je tvůj den mě příjemně překvapil, takže jsem byla hodně zvědavá i na další knihu s názvem Návrat domů. Když jsem si přečetla o čem má být, zajásala jsem ještě víc. Duchařina, návraty do minulých životů, to jsou témata, která mě v knihách hodně baví.body { font-family:“Indie Flower“, serif;} Příběh nás zavádí do Anglie. Panuje drsná zima, ve které kamsi cestuje mladá žena. Jede autem, sebou má pár svých věcí a kočku. Kam má namířeno, to se nedozvíme, protože má nehodu. Když se probere, nic o sobě neví. Vnímá jen muže, který ji nese v náručí. Ocitá se v rodině finančníka Vincenta, který žije s malou dcerkou Jadie. Kate (tak si naše hrdinka začne říkat) zjišťuje, že je to rodinka velmi zvláštní. Všemu vévodí svérázná hospodyně, která se na Kate netváří příliš nadšeně. Kate chce zjistit kým je, proto podstoupí hypnózu, která ji však nezavede do jejího současného života. Ocitá se ve viktoriánské Anglii, jmenuje se Kitty a žije s matkou a dvěma sourozenci. Kate je zmatená, cítí, že Kitty je jí velmi blízká, netuší však, proč se v hypnóze nemůže dostat do vlastní minulosti. Život viktoriánské dívky je však zajímavý a Kate postupuje další a další sezení…Dostane nakonec zpátky svůj život? A proč má pocit, že je čímsi propojená s Jadie? Je vůbec možné, aby člověk žil několik životů, ve kterých by se setkával se svými spřízněnými dušemi?body { font-family:“Indie Flower“, serif;} Naprosto úžasný román, který jsem zase nemohla odložit. Katein příběh mě vtáhl, s napětím jsem čekala jak to dopadne. Pořád jsem trnula strachy, jestli bude Kate v pořádku a zda-li jí nehrozí nějaké nebezpečí. Občas totiž všechy postavy působily dosti podezřele… Ale jedná se o romanci, takže platí, že konec musí být dobrý. Jaký, to samozřejmě prozrazovat nebudu. :-). Milovníci zvířat, nebojte se. Kočička, o které se zmiňuji na začátku, bude v pořádku. :-)body { font-family:“Indie Flower“, serif;} Můžu tuhle skvělou duchařskou romantiku doporučit ke čtení. Nuda nehrozí, naopak, budete-li ji číst večer při lampičce, ještě se i krásně „pobojíte“. 🙂 

body { font-family:“Indie Flower“, serif;} body { font-family:“Indie Flower“, serif;} (Recenze pro nakladatelství Metafora)body { font-family:“Indie Flower“, serif;} body { font-family:“Indie Flower“, serif;}