Design a site like this with WordPress.com
Začít

Zatímco hudba hrála

Druhá světová válka, holocaust… co knih už bylo na tato témata napsáno a přesto jich nebude nikdy dost. Hlavně takových, které mají velkou výpovědní hodnotu i přes to, že jejich děj je smyšlený a kromě několika reálných postav v něm vystupují především fiktivní hrdinové. Ale i oni dokázali na svých bedrech unést tíhu válečného trápení a prostřednictvím kvalitně vystavěného příběhu ji interpretovat čtenářům.

V románu sledujeme osudy chlapce Maxe Muellera, který žije s otcem v Praze. Je obklopen úžasnými přáteli i hudbou, poprvé se zamiloval, vypadá to, že jeho raná mladá léta by mohla být taková, jaké si mladíci jeho věku vysnívají. Ale opak je pravdou, Maxovi jeho plány „kazí“ plíživý nástup Hitlerovy moci. Chlapec se dostává do terezínského ghetta, kde se setkává se svým nejlepším kamarádem Davidem a čerstvou láskou Sophií. Ale zatímco Max má být v Terezíně pouze dočasně, David a Sophie tam dobrovolně nejsou…

V ghettu je také Hans Krása, nejlepší přítel Maxova otce Viktora, který nastoupil do německé armády. Právě on je jedním ze skutečných lidí, jejichž životní příběh do své knihy Nathaniel Lande zakomponoval, dozvíte se pozadí vzniku slavné dětské opery Brundibár.

Zatímco hudba hrála je jedním z nejdojemnějších příběhů, v nichž je téma holocaustu zpracováno, a to tak, že na knihu myslíte ještě dlouho po přečtení. Max musí hodně rychle dospět, aniž by si to přál a vyrovnat se s nespravedlností osudu a života vůbec. Na počátku mu bylo dvanáct let a už v tomto věku byl neobyčejně vyspělý na chlapce svého věku, několikrát jsem se vracela v ději, jestli jsem něco nepřehlédla. Jeho projev, vystupování, inteligence, to vše jej činilo mentálně starším.

Tento neobyčejný román nevypráví o krásných věcech, které v životě zažijeme, ale o hrůzách, trápeních, velkém smutku a emočním vypětí. Přese všechno se jedná o nádherný, citlivě podaný příběh vyprávěný prostřednictvím hudby a umění. Autor si na něm dal velmi záležet, nejen na propracovaném ději, ale také na vysvětlivkách v závěru knihy, které čtenáři dodají doplňující informace k postavám a dobovým reáliím.

Neobyčejně dojemný počin považuji za možný první krok k seznámení mladší generace s dobou, která se od té naší sice vzdaluje mílovými kroky, ale přesto bychom na ni neměli zapomenout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Nalezenec

Když před šesti lety nechala Bess Brightová svou čerstvě narozenou holčičku v nemocnici Foundling Hospital v Londýně. Doufala, že si ji bude moci vyzvednout, až na tom bude finančně lépe. Holčičce zanechá jedinečné poznávací znamení a číslo, které bylo děťátku přiděleno, si navždy otiskla do paměti. Jaké je její překvapení, když se pro dcerku vrátila a bylo jí řečeno, že ji už někdo odvedl. Kdo to byl? A podle čeho si dítě vyzvedl, když druhou polovinu předmětu měla Bess celých šest let u sebe?

Stacy Hallsová je poměrně mladou autorkou (ročník 1989). Zaměřuje se na historické romány, nakladatelství Beta už vydalo její knihu Naděje pro Fleetwood, která se mi hodně líbila.

První román se odehrával v 17. století, v Nalezenci se posouváme o sto let dopředu. Obě historické etapy se spisovatelce podařilo vystihnout atmosféru Londýna poměrně velmi plasticky, dala si záležet na popisech prostředí i postav, které působí reálně, o čemž mě v aktuální novince přesvědčila prostřednictvím dvou stěžejních hrdinek – Bess a Alexandry. Nebýt stěžejní zápletky, ženy by se nikdy nepotkaly, a pokud ano, zřejmě by se jejich cesty nikdy neprotnuly. Představují kontrasty – svět chudoby a bohatství, jedna má vše a druhá nic. Celý příběh sledujeme prostřednictvím jejich vyprávění v ich-formě, střídavě nám předkládají svůj pohled na věc a je na nás, jak s jejich výpověďmi naložíme. Protože Nalezenec je především o tom, že každá mince má dvě strany a někdy lze jen těžko určit, která je v určitý okamžik lepší.

Před vámi se odvíjí příběh, který se točí kolem vztahů mezi rodiči a dětmi, emoce z něj čiší všemi směry. Jste-li rodiči, určitě popřemýšlíte nad tím, jestli jednání obou hrdinek je v souladu s vaším přesvědčením, jestli byste vy sami situaci řešili stejně jako emotivní Bess, nebo se přiklonili na stranu racionální Alexandry. A kdo že je ona Alexandra, o které píšu, ale nic bližšího jsem k její osobě neuvedla? Dělám to záměrně, v případě tohoto románu je lepší, když ke čtení přistoupíte bez předsudků.

Jedná se o historický román, jehož zaměření sahá daleko za hranice žánru. Před námi se odvíjí psychologická sonda do životů lidí, jimž se příchodem dítěte otočil svět o sto osmdesát stupňů.

Nalezenec je dojemným příběhem o dětech, matkách, svědomí a hlasu srdce, který zahraje na strunu čtenářů, kteří hledají čtení plné emocí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Nečekaný návrat Josephine Foxové

V roce 1941 se Josephine Foxová vrací do svého rodného města Romsey. Návrat není vítaný, před mnoha lety byla doslova vyhozena vlastním dědečkem, který nepřekousl fakt, že se Josephine narodila jako nemanželské dítě. Žila v Londýně, dokázala se postavit na vlastní nohy, ale kdo byl její otec, to jí matka nikdy neřekla. Žena se vrací zpátky, aby na svou otázku našla odpověď. Asi už tušíte, že pátrání nebude procházka růžovou zahradou. Na Josephine čekají stíny minulosti i lidé, kteří by ji opět nejraději viděli na míle daleko.

Román Nečekaný návrat Josephine Foxové britské spisovatelky Claire Gradinge získal literární cenu Richard & Judy hledají bestseller. A můžu říct, že si to zasloužil. Tohle je knížka, kterou ocení fanoušci dobrého příběhu, v němž nechybí tajemství a napětí. V hlavní roli se představuje outsider Foxových, Josephine, která se na prahu čtyřicítky vrací tam, kde ji nechtějí. Ale to není jediná linie, v městečku Romsey je po výbuchu v kostele nalezena mrtvá dívka s neznámou totožností. Josephine se stává součástí vyšetřování, když přijme práci asistentky u svého kamaráda z dětství Nashe. Také tento fakt se některým lidem nelíbí a dávají to hrdince znát. Josephine rozplétá nejen nitky vlastní minulosti, ale také poslední chvíle mrtvé dívky, jež do Romsey také nezapadala.

Příběh se odvíjí ve dvou vypravěčských liniích, z pohledu Josephine, která k nám promlouvá v ich-formě, již střídá er-forma věnována Nashovi. Obě části se střídají v rámci kapitol a protože nejsou graficky odlišené, mohou se chvíli, než do tohoto vypravěčského způsobu vklouznete, plést. To je jen drobnost v jinak vybroušeném a na hříších z minulosti vystavěném počinu.

Nečekaný návrat Josephine Foxové je důmyslně vystavěným propletencem milostných, přátelských a především rodinných vztahů, v nichž to vře, bublá, kvasí a přestože je mnohé skryto jako pod pokličkou, stejně si najde skulinu, aby se dostalo ven. Mnoho nevyřešeného zůstává i mezi Josephine a Nashem, mezi nimiž dochází k jistému napětí i jiskření.

Pokud máte rádi příběhy, v nichž nejde jen o jednu základní zápletku, ale jejichž devizou je také sonda do mezilidských vztahů a nastavení zrcadla společnosti, bude vás knížka bavit. Zajímavou kulisou je umístění děje do historického období druhé světové války, která je v románech aktuálně dost preferovaná.

Začtěte se do příběhu, který jako by společně napsaly královna detektivek Agatha Christie a mistryně psychologicky laděných rodinných románů Kate Morton. Tohle se Claire Gradidge opravdu povedlo. Dočetla jsem se, že v Británii je už druhý díl, můžeme tedy doufat, že se dozvíme, co bude Josephine dál podnikat se svým životem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku můžete koupit na eshopu.

Milenka prince z Walesu

Kdo byla Wallis Simpsonová asi většina lidí, kteří se zajímají o anglickou královskou rodinu, ví. A co Thelma Morganová? Vůbec jsem neměla tušení, že byla milenkou prince z Walesu předtím, než si vzal Wallis za manželku a vzdal se tak nároku na anglický trůn. Spisovatelka Bryn Turnbullová nám Thelmu představuje v okamžiku, kdy se vydává z Anglie do domovských Států, aby podpořila svou sestru Glorii. Ta se zapletla do skandálu a hrozí jí, že přijde o dceru. Thelma, ač je provdána za vikomta Furnesse, prožívá velkou lásku s princem z Walesu, je to veřejné tajemství mezi anglickou smetánkou. Do Států se jí odjíždí jen velmi těžce, svého milovaného nechává pod dohledem Wallis Simpsonové. Jak to dopadlo, víme z historie, jaký byl ale život Thelmy, která se z rodného New Yorku dostala až do královského paláce?

Bryn Turnbullová umně střídá dvě časové roviny, které na konci nechává prolnout. Současná linie, kdy Thelma odjíždí za sestrou, se odehrává v roce 1934 a líčí Thelminy přípravy na cestu a pochyby, stejně jako vyšetřování milostného skandálu její sestry Glorie. V druhé lince se vracíme o devět let zpátky. Gloria je tehdy šťastná se svým manželem Reggiem Vanderbiltem, Thelma se teprve seznamuje s vikomtem Furnessem. Jsme svědky hořkého a tragického konce Gloriina manželství a sledujeme Thelmu, která díky sňatku postupuje mezi elitu londýnské společnosti.

Příběh je důmyslně propracovaný, obě linky mají své důležité místo v ději. Před námi se odvíjí svět, do jakého není snadné proniknout. Zlatá éra bouřlivých dvacátých let minulého století rámuje Thelmin osobitý a zajímavý život. Se sestrou vyrostly v područí despotické matky, není divu, že obě hledaly způsob, jak matce uniknout. Nikdy se jim to úplně nepodařilo, celý život se svým dcerám pletla do života a měla je pod dohledem. Rodinné vazby jsou v knize vůbec velmi podstatné. Autorka je vylíčila velmi plasticky, zejména ty mezi Thelmou a jejími osudovými muži.

V románu nazvaném Milenka prince z Walesu dostáváme nejen zajímavou biografii ženy s neméně zajímavým osudem, ale také nahlédneme mezi vyšší společenskou třídu, kde vládly poměrně uvolněné mravy. Nevěra byla tichou cestou tolerována, manželské páry se vzájemně podváděly, matky nechávaly své děti chůvám a braly si je jen ve vyhraněný čas na pár minut, aby se s nimi okázale předváděly před návštěvami.

Kniha je plná barvitých popisů a dialogů, jejichž prostřednictvím blíže pronikáme do světa londýnské a newyorské smetánky. Jejich život působí hosně a luxusně, což znásobuje i doba, do níž je děj zasazen, dvacátá a třicátá léta minulého století. Pod třpytivou slupkou se skrývá leckdy nahnilé jádro, vztahy jsou občas falešné, že, Wallis? Větší prostor dostává také boj Glorie Vanderbiltové o malou dcerku, jíž si po společenském skandálu Glorie uzurpovala pro sebe dívenčina teta z otcovy strany. Do křehkého vztahu mezi matkou a dcerou se jí podařilo zarazit klín, který šel jen těžko vytáhnout a na malé Glorince zanechal stopy až do její dospělosti.

Dostala jsem šťavnaté a hutné čtení, které mě pohltilo. Jako milovnice dvacátých let jsem si ho užila od první do poslední stránky. O Thelmě jsem až do otevření knihy neměla ani ponětí a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory. Tyto románové biografie mě vždycky nutí dohledávat informace o postavách na internetu a dokreslovat si tak příběh fakty.

Jste-li milovníky anglické aristokracie, milujete zašlý lesk časů minulých a seznamujete se rádi prostřednictvím knih se zajímavými postavami historie, přečtěte si i tento román z pera Bryn Turnbullové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Temná půle

Američanům se blíží Halloween, nám Dušičky… Chtělo by to nějakou stylovou četbu. Co takhle dalšího Stephena Kinga? Temná půle vychází znovu v nakladatelství Beta s úžasnou obálkou, která mi doslova učarovala.

Vítejte (už po několikáté) v oblíbeném Castle Rocku, kde s půvabnou manželkou a dětmi žije spisovatel Tad Beaumont. Románová tvorba pod vlastním jménem mu moc nešla, proto se rozhodl psát pod pseudonymem a stvořit George Starka, s jehož identitou šlo psaní jako po másle. Když se jednoho dne rozhodne George pohřbít, protože už má dvojího žití plné zuby, se zlou se potáže. U koho? No přece u samotného George, který chce žít navždy a Tada nutí, aby ho držel naživu pomocí písmenek. Klap, klap, klap na psacím stroji a vše může být v pořádku. Ale Tada už to vážně nebaví a tak začíná boj na život a na smrt.

Temná půle se zpočátku jeví jako poctivá detektivka. Dochází tam k vraždám lidí, s nimiž měl Tad co do činění a podle stop to vypadá, že zřejmě vraždil on. Ale, víme své, u Kinga není vše takové, jak se na první pohled zdá být, takže si užijeme nejen pár šťavnatě krvavých vražd (ty popisy stojí za to), ale i mysteriózno a hororovou atmosféru, zejména finále je velmi výživné.

Potěšilo mě setkání s Alanem Pangbornem. Jestli je vám jeho jméno povědomé, pak jste zřejmě četli Nezbytné věci a víte, že se jedná o šerifa z Castle Rocku, charismatického a férového chlapa. Temná půle částečně našla inspiraci v Richardu Bachmanovi. I toto jméno vám něco říká? No bodejť by ne, svého času to bylo alter ego Stephena Kinga, pod nímž napsal řadu výborných, spíše psychologicky laděných románů.

Temná půle je hodně zajímavým počinem. Autor opět využil svého popisného umu, který nám dokonale předvede na pořádně krvavých scénách vražd – jestli máte bujnou představivost, tak se těšte, měla jsem pocit, že čtu něco od Chrise Cartera. Docela poklidně působí scény z Tadova rodinného života, společné chvilky se ženou a dětmi, které tak trochu ukolébají, aby vás Mistr posléze nabudil pořádně rozjetým finále, šílenou akční jízdou za Georgem Starkem, který chce mít poslední slovo. Tohle mírně psychedelické vyústění ve mně nabudilo adrenalin a taky pochyby, jak to všechno vlastně je, promiň Tade. 🙂

Tento mysteriózní, thrillerově i hororově laděný počin Stephena Kinga stojí tak trochu v pozadí jeho tvorby, což je docela škoda. Má zajímavou myšlenku, zpracování a hlavně potěší ty, kteří hledají v knihách Stephena Kinga i něco k přemýšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu najdete na eshopu nakladatelství.

Recept na dokonalou manželku

Nellie Murdochová se provdala za muže snů. Je krásný, vtipný, milý a finančně si taky vede dobře. Všechny sousedky Nellie jejího Richarda závidí. Ale jen ona ví, co se děje, když se dveře jejich nového domu zavřou. Píší se padesátá léta a o některých věcech se prostě nemluví.

Současnost: Alice Hallová mění svůj život od podlahy. Opouští dobře placenou práci a s manželem se stěhuje na venkov. Trochu se to v ní mele, hospodyňka nikdy nebyla a teď na ni čeká dům, zahrada a volné dny, které je potřeba smysluplně naplnit. Alice ve snaze začít novou etapu jak se patří, pomalu přichází na chuť jak vaření, tak i zahradě a dokonce plánuje napsat román. Seznámí se s milou sousedkou, která znala předchozí obyvatele a taky najde starou kuchařku, která patřila bývalé majitelce domu. Tou není nikdo jiný než Nellie Murdochová. Alice najde v kuchařce spoustu zajímavých receptů, které se rozhodne vyzkoušet, a taky dopisy, jež Nellie psala své matce, ale které nebyly nikdy odeslány. Pomalu před ní povstává život americké ženušky padesátých let. Co myslíte, byla to jen rodinná idylka plná domácích koláčků, teplých večeří a vyžehlených košil pro manžela?

Karma Brownová je pro naše luhy a háje nové jméno. Román Recept na dokonalou manželku je prvním – a já doufám, že zdaleka ne posledním – románem, který u nás vyšel. Pod křídla si ho vzalo nakladatelství Beta. Přiznám se, že jsem měla z anotace úplně jinou představu, než jsem ve výsledku dostala, ale hned dodám, že skutečnost očekávání předčila! A příjemně překvapila. Tohle není žádné milé retro vyprávění nadýchané jako dobře vyšlehaná čokoládová pěna, tato knížka má poměrně velký přesah. Za prvé máte možnost srovnat dvě různá časová období, nahlédnout do světa žen současné doby i padesátých let dvacátého století a poznat jejich rozdílné světy. Co může Alice dnes, nemohla si kdysi Nellie dovolit. A některé věci zůstávají léta neměnné. Nellie i Alice si v sobě nesou traumata a problémy, které nedokážou z různých důvodů zpracovat, takže na vás čeká i trocha psychologie.

Střídavě se proplétáme dvěmi časovými obdobími spolu s Alice a Nellie, které sice dělí desítky let, takže se nikdy nesetkaly, přesto mají mnoho společného. Pomyslný most mezi nimi představují recepty, jimiž Nellie ve své době dolaďovala pomyslné rodinné štěstí a které Alice s puncem nezkušené hospodyňky zkoušela později uvařit.

Protože tento příběh je velmi originální, nebudu už víc prozrazovat, ať si tu jeho neotřelost vychutnáte do posledního písmena. Abych zůstala věrná konceptu knihy, zkusím to říct receptem: Potřebujete-li ojedinělou vitage lahůdku, román Karmy Brownové je trefou do černého. Obsahuje pořádnou dávku retro nálady, porci dojemnosti a je okořeněn špetkou znepokojení a napětí.

Za mě hodně, hodně dobrá záležitost, jeden z nejzajímavějších knižních počinů sezóny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku najdete na eshopu.

Když teče krev

V dubnu 2020 vyšlo v angličtině souhrnné vydání dosud nevydaných povídek Stephena Kinga. Díky nakladatelství Beta si soubor můžeme přečíst i my. Vyšel pod názvem Když teče krev, jméno nese podle jedné z povídek.

Kniha obsahuje celkem čtyři příběhy. První se jmenuje Telefon pana Harrigana. Vypráví příběh Craiga, který žije s otcem a chodí předčítat starému pánovi Harriganovi, o němž se ví, že je nesmírně bohatý. Craiga a pana Harrigana spojí nejen přátelství, ale i telefon. Jak? No, to si přečtěte sami, řeknu jen, že povídka se nese v nostalgickém tónu (vztah Craiga s otcem mi připomněl Kingův Lunapark) a taky má mysteriózní nádech, takže pokud u čtení rádi tajíte dech, užijte si ji.

Chuckův život – tohle byla nejzvláštnější povídka z celé knihy, po přečtení jsem si říkala, jestli jsem mimo já, nebo autor. Začalo to jako „solidní postapíčko“, trochu mi to připomínalo Puls, což se mi velmi, velmi zamlouvalo. Ale pak? Pak jsem se totálně ztratila v Chuckově životě a vynořila se docela zmatená. Pointu jsem pochopila až po dočtení doslovu, díky za něj, Stephene! Budu si muset celou povídku přečíst znovu, ale tentokrát trochu jinak. 😉

Když teče krev – nejdelší povídka, kterou si určitě oblíbí všichni, kteří znají Kingova Outsidera a sérii Bill Hodges a kteří si zamilovali Holly Gibneyovou, jednu ze stěžejních postav těchto knih. Pro mnohé čtenáře je tato povídka utahaná, rozvláčná, ne-li rovnou zbytečná, ale já půjdu proti davu. Jako příznivkyně pomalejších dějů jsem si tu „roztahanost“ užívala. A hlavně, Holly je prostě fajn, mám ji ráda stejně jako King sám a jsem ráda, že ji „vytáhl“ a poskytl jí velký prostor. I tento příběh je mysteriózně laděný, byť se z počátku tváří jako typický thriller. Uvidíte sami.

Krysa – No páni! Tato povídka se taky povedla, bavil mě námět, ale hlavně vylíčení atmosféry, to King umí. Popisuje příběh vyhořelého spisovatele, který má konečně! nápad na knihu. Odjíždí do odlehlé oblasti, aby v nerušeném klidu své dílo napsal. Jenže se blíží velká bouře, která ho může úplně odříznout od světa… A krysa? Řekněme, že dějem docela zahýbá, nebudu prozrazovat víc, snad jen tolik, abyste si dávali pozor na to, co a jak si přejete, znáte to, není vždycky auto pod stromečkem totéž, co auto pod stromečkem. 🙂

Povídkový soubor Když teče krev mě hodně bavil. Měla jsem štěstí, že jsem ho četla v době, kdy jsem se léčila s nachlazením, takže jsem mohla nerušeně číst a užívat si mysteriózní náboj bez většího přerušování. Za mě hodně dobrá záležitost, poctivý King, jak jsem na něj zvyklá – i ta jeho ukecanost, kterou mám hodně ráda. A potěšilo, že nechyběl výše zmiňovaný doslov s vysvětlením vzniku povídek.

Pokud se stále ještě rozhodujete, jestli číst Kingovy povídky, a které, tak Když teče krev je jednou ze sbírek, které doporučuji. Možná se vám budou některé povídky zamlouvat víc než jiné, to je normální, ale tohle je právě ten případ, kdy King je opravdu King, jak ho známe. Věkem možná trochu vláční a měkne, což dokazují závěry povídek, ale v jádru zůstává vypravěčem, který umí zaujmout, pobavit a vyvolat obavy – co kdyby náhodou? 😉

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul najdete na eshopu.

Lilie pro nevěstu

Teresa Simonová je tady s dalším nádherným příběhem, který ocení milovnice (a snad i milovníci) romantických ság. Opět vsadila na svůj osvědčený styl a bravurně proplétá dvě časové linie, na což jsme u ní zvyklí a víme, že to prostě funguje. Po kávě a čokoládě přichází svět vůní. Nadechněte se a vstupte do krámku, který provozuje Liv, mladá žena, která se po rozchodu rozhodla vzít život do svých rukou.

Liv se s malým synkem zabydluje v nekonvenční čtvrti Kolína nad Rýnem, kde si otevírá krámek s vůněmi. Po rozpačitém začátku se její krámek zaplňuje nedočkavými zákaznicemi, které touží vlastnit svou jedinečnou vůni. Liv se sbližuje s lidmi ve svém okolí, problémy jí dělá jen jedna stará paní, jež kdykoli Liv spatří, chová se hystericky a nenávistně. Mladá podnikatelka musí bojovat nejen s její nenávistí, ale také s neznámým nepřítelem, jemuž je voňavý krámek trnem v oku. Aby toho nebylo málo, bouřlivé vlnobití nastává i v jejím soukromém životě…

V druhé linii se přeneseme do válečného Kolína, kde žije Nellie Vossová. Má velmi citlivý nos, což jí pomůže v kariéře, podílí se na výrobě slavné vůně nazvané „4711“. Svou prací je doslova a do písmene pohlcena, ale než stihne svůj talent plně uplatnit, na ni i na její blízké dopadne tvrdá a nelítostná ruka války. Nellie je navíc ve vztahu který nemá budoucnost, nemůže přiznat, že miluje člověka, jež nikdy nebude úplně její.

Lilie pro nevěstu je nádherný, byť bolestný román, v němž jsou obě linie vyvážené. Na výustění si jak už to bývá musíme počkat, ale můžu říct, že to stojí za to. Autorka nás nenásilnou formou seznámí se světem vůní, zjistíme, jak se vyrábí, co je důležité, aby vůně svému nositeli opravdu sedla a byla tzv. na míru. Věnuje se také problémům žen samoživitelek, které musí skloubit práci a výchovu dítěte.

Příběh Nellie, jež nás zavede přímo do válečné vřavy, zase poukazuje na život obyčejných Němců, někteří se nechali strhnout a propadli Hitlerovu mámení, jiní se s nacismem neztotožnili a měli to nesmírně těžké. Nellie navíc bojuje se zakázanou láskou, kvůli níž by jí odsoudila nejen rodina, ale i obyvatelé města.

Obě hrdinky, Liv i Nellie jsou sympatické, jejich osudy autorka vylíčila čtivě a s pochopením pro situace, jimž jsou vystaveny, to zejména v případě Nellie. Kolem obou žen se točí spousta dalších postav hrajících výrazné úlohy v jejich životech a ovlivňujících ráz příběhu.

Zatímco svět Liv je podán er-formou, Nellie poznáváme prostřednictvím deníkových zápisků, které si vedla. Jsou velmi emotivní a výmluvné, byť font, jímž jsou psány, je poměrně těžký na čtení.

Teresa Simonová je výbornou spisovatelkou, její knížky jsou propracované a dávají důraz nejen na milostnou linii, ale soustřeďují se především na mezilidské vztahy. Máte-li rádi rodinné ságy, Lilie pro nevěstu si zařaďte do seznamu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Čtyři roční doby

Další z povídkových souborů Stephena Kinga vychází letos už ve třetí reedici v Nakladatelství Beta . Jedná se o dnes už kultovní klasiku nazvanou Čtyři roční doby. Obsahuje čtyři příběhy, které určitě není nutné podrobně představovat, vsadím se, že nejméně dvě, tři znáte dobře, třeba z filmového zpracování.

První povídka nese název Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank. Dnes už notoricky známé vyprávění o účetním Andym Dufresnem, který byl doživotně odsouzen za vraždu své ženy, kterou nespáchal. Vypravěčem však není on, ale jeho spoluvězeň Red, s nímž se Andy v průběhu času seznámil. Víc asi není třeba představovat, neboť film natočený podle této povídky je už kultovní a zná ho asi každý. Za mě je to jedna z nejlepších povídek Stephena Kinga vůbec.

Nadaný žák. Šílená, krutá, zlá povídka, která přitom začíná poměrně nevinně, ale co se děje pak… Školák Todd vypátrá, že v jeho sousedství žije pod jiným jménem bývalý nacistický zločinec Kurt Dussander. Todd mu vyhrožuje, že ho udá, pokud mu stařec nebude podrobně vyprávět, co se za války dělo v koncentračních táborech. Todd postupně zjišťuje, že se mu líbí nejen vyprávění o válečných hrůzách, ale také pocit, že někoho ovládá. I tato povídka byla zfilmována, v roli Kurta Dussandera s Ianem McKellenem.

Tělo. Parta kluků se jednoho dne vydá hledat tělo spolužáka, kterého usmrtil vlak. Tentýž plán má i jiná parta, jíž dominuje Eso Merill. Že vám to něco říká? Objevuje se v románu Nezbytné věci a je to záporák se vším všudy. I Tělo má svůj film, v němž jako Eso zazářil Kiefer Sutherland a v roli kluků třeba River Phoenix nebo Corey Feldman, mladičké hvězdy přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tahle povídka byla na můj vkus příliš zdlouhavá, ale vždycky, když jsem si to pomyslela, začalo to mít grády. Nese se v lehce nostalgickém tónu.

Dýchací metoda je poslední povídkou v souboru a musím říct, že mě hodně mile překvapila. Odehrává se retrospektivně, kdy doktor v jednom newyorském pánském klubu vypráví podivnou a docela děsuplnou příhodu ze své rané praxe – mladá žena se navzdory společenským konvencím rozhodla porodit dítě a mít tehdy nepřijatelný status svobodné matky. No ale nebyl by to King, aby… Však uvidíte. Tento příběh se mi líbil docela hodně, překvapil i lehce šokoval, tak jak jsem u spisovatele zvyklá.

Soubor Čtyři roční doby je jednou z těch povídkových knih, k nimž je snadné se vracet, i když povídky dobře znáte. Jsou to poctivé kingovky, tentokrát bez monster, zombie a jiných potvor. Jejich velkou devizou je atmosféra, kterou King vedle psychologie postav umí dokonale.

Jediné, co jsem postrádala, byla typická Kingova předmluva a doslov, v nichž si se čtenáři „povídá“ o tom, proč píše, jak povídky vznikly a co jej inspirovalo.

Směle ji doporučuji všem kingofilům, i když je jasné, že ti už ji přelouskanou mají, i víckrát. Dokonale se hodí všem nově příchozím do klubu fanoušků tohoto spisovatele, právě proto, že jsou to poctivé povídky založené ne na co největší hrůze z hororových příšer, ale na tom, že vás pohltí pocit děsu a stísněností vyvolaný tím, jak se hrdinové chovají a jak jednají.

Pokud byste se neuměli mezi Kingovými povídkovými soubory rozhodnout, se kterým začít, Čtyři roční doby rozhodně stojí za posunutí do čela knižního žebříčku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu je knihu možné koupit.

Pátá čtvrtina

Povídkový soubor Pátá čtvrtina je druhou knihou ze souboru Noční můry a snové výjevy. Recenzi na první, nazvanou Dolanův cadillac jste si už mohli přečíst, teď mrkneme na dvojku.

Vydání, které je opět počinem nakladatelství Beta, je oproti původnímu z roku 2004 rozšířeno o povídku, respektive deníkový záznam, jak píše autor, Udrž hlavu, která je však pro mnohé české fanoušky zklamáním. Točí se kolem basebalu, který nám příliš blízký není. Tento sport opěvuje i za povídkou uvedená báseň „Majestátní Brooklyn“. Na Mistra hororu dosti neobvyklé, že?

A jaké jsou další „krátkometrážní“ kousky? Opět použiji přirovnání, které jsem už napsala dříve, je to jako s výběrovou bonboniérou, některé vám chutnají víc, po jiných už podruhé nesáhnete.

King se tentokrát nechal inspirovat svými dětskými prožitky, jak sám říká. Jako malý věřil téměř všemu, co četl a co mu předložila příliš bujná fantazie. Podněty k pár povídkám mu vnukla díla Raymonda Chandlera a A. C. Doylea, můžu říct, že atmosféru „noir“ detektivky opravdu cítíte.

Celkem se vám představí dvanáct povídek. Hned první, nazvaná jednoduše Porod, vás uvrhne do světa zombie. Spolu s hlavní hrdinkou, nerozhodnou Maddie budete čekat na porod. No, uznejte, nerozhodnost se v tomto postapo světě moc nehodí, že?

V hororové jízdě pokračuje i počin nazvaný Období dešťů. Někdy je dobré poslechnout starousedlíky, kteří vám radí, abyste v jejich krásném městečku, kde chcete strávit dovolenou, jednu noc nevylézali z domu a pořádně si ho zabezpečili. A je proč, uvidíte sami. Tuto povídku bych si uměla docela dobře představit zfilmovanou, docela mě její plíživá děsuplná atmosféra hodila do správné hororové nálady.

Hodně se mi líbila povídka Lituji, voláte správně. Od ostatních se odlišuje formou, je napsaná jako filmový scénář, ale vůbec to nevadí, před očima se vám totiž odvíjí poměrně zajímavé drama, uplně jako film.

Dalším skvělým kouskem je Crouch End. Pozor na to, kam při svých toulkách městem zabloudíte! Tady je panečku atmosféra, docela se mi ježila kůže.

V paměti vám určitě utkví i Dům v Javorové ulici, v němž sourozenci najdou v domě podivné praskliny a v nich kov. A copak že to ve stěnách mají? Něco, co by jim mohlo pomoci vyřešit rodinný problém.

Povídky jsou pestrou směsí hororového a detektivního žánru. King v nich dokazuje, že mu povídkový svět není cizí a umí, když je to třeba, krotit svou bujarou slovní zásobu tak, aby na pár stránkách vystihl vše podstatné. Důraz klade na charakterový profil postav, jsou do detailu propracované.

Můžeme zase a znovu žasnout, kam Kingova fantazie sahá, zdá se, že je naprosto bez hranic, a to je v případě spisovatele ideální.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku si můžete koupit na eshopu.