Utubering 2015

Tak jsem se stala obětním beránkem a doprovodila svého školáka puberťáka na první Utubering, který se konal v sobotu 27. 6. v Praze.

Utubering? Co to je? To se mě ptalo hodně lidí. Přiznám se, že bych asi taky netušila, o co přesně jde, kdybych nebyla zasvěcená.
Utubering je open air festival pro mladé milovníky virtuálního světa. Děti a teenageři měli možnost setkat se se svými idoly, které povětšinou sledují na youtube.

Letos byl pořádán první ročník, jak už jsem napsala, zaměřený je hlavně na mládež. Ale kdo by dneska své dětičky pustil jen tak do světa? Organizátoři mysleli i na tohle a pro rodiče, kteří své ratolesti nechtějí pustit z očí, připravili rodičovský koutek.

Pubošovo nadšení bylo velké. „Budeme tu až do desíti“, bylo mi oznámeno. Moje koulení očima nebylo bráno v potaz. :-). „Máš tam zónu pro rodiče“.
Nakonec nám ale stačily dvě hodiny, aby si školák prošel vše, co ho zajímalo, vyfotil se se svými idoly a vymámil z nich podpis.
Takže já  nakonec do rodičovského koutku ani nemusela, hurááá.
Vcelku to bylo fajn, až na to, že se sem sjela asi celá republika /jo, já vím, máme co mluvit/ :-). Takovou návštěvnost jsem vůbec nečekala. Pozorovala jsem lidi kolem sebe, věděla jsem, že na akci bude i kamarádka, kterou znám spíše virtuálně /viděly jsme se jen jednou, před lety/, ale nebyla šance na ni narazit. Paradoxně – při koukání kolem jsem natrefila na manželova známého :-D. A taky jsem zjistila, že každý má svého dvojníka :-).
Všude kolem stánky s jídlem a pitím (předraženým), všude kolem stánky se suvenýry (ještě dražšími).
Sem tam pršelo, ale dalo se to zvládnout. Jsem zvědavá, jestli nás to za rok čeká zas.

Jak si žiju: 18. – 19. 10. 2014

18. 10. 

Sobota byla ve znamení hrabání. Co jiného já tak můžu teď na podzim dělat :-D. Toho listí je prostě strašně moc, takže se musí shrabávat průběžně. Akorát jsem na čerstvém vzduchu strávila nějakých pět hodin a pak mě bolela hlava. Šíííleně, jak říká Jana Brejchová ve známém filmu. 
Pak jsem šla s lidma z práce na pivko, přesněji řečeno na malinového birella, byla jsem autem a ještě jsem slíbila klukům, že jim dovezu k večeři pizzu. Navíc, díky té hlavě, mě ani pivko či jiný alkohol nelákal. Na zpáteční cestě nesvítila jedna část naší čtvrti a mlžilo se mi auto, takže jsem skoro nic neviděla, bylo to dost nepříjemné.


19. 10.

V neděli jsme si udělali výlet na Javorový. Bylo nádherné slunečné, i když kapku větrné počasí. Užili jsme si lanovku, luxusní výhled na všechny světové strany 🙂 a dali si kofolu a horkou čokoládu. Všude bylo plno lidí, ani jsme si nemohli sednout v krásné horské chatě s krbem :), takže jsme si to vypili na čerstvém vzduchu. Aspoň jsem mohla pozorovat ruch kolem. Z výletu jsem nacvakala fotky, kterým věnuju samostatný příspěvek.
Pak jsme si zajeli do Třince na oběd a fičeli domů.
Odpoledne jsme se učili se školákem a pak šli na procházku do lesa.
Večer jsem si poskládala prádlo, nachystala na žehlení, které pořád odkládám a zašila nějaké věci. U toho jsem koukala poprvé v životě na Kriminálku Anděl :). A dobrý, musím říct. Pak jsem to přepla na Film+, kde dávali Janu Eyrovou s Michaelem Fassbenderem jako panem Rochesterem. Mám pro tohoto herce slabost a tak jsem si nemohla nechat ujít příležitost podívat se, jak pana Rochestera ztvárnil. Výborně, jak jinak ;-).
Taky jsem rozečetla Otevřené manželství od Tess Stimson a to jsem neměla dělat. Ta knížka mě doslova vcucla a pustila až o půl jedné v noci! Ještěže mám v pondělí odpolední. I tak to bude drsné vstávání, to my sovy už tak máme :).

Jak si žiju 15. 10. – 17. 10. 2014

15. 10.

Ráno: Vstáváme, snídáme. Vyřizujeme na úřadech. Jsem mile překvapená chováním úřednic. Jsem překvapená tak, že odpoledne píšu na magistrát mail s pochvalou. Ať si to holky užijou 🙂 My jsme v knihovně taky rádi, když někoho naše služby potěší :).

Dopoledne: Jsem v práci. Střídám holky z ranní, když jdou na oběd. Je docela poklidný den, nic se neděje. Rozhodla jsem se, že deník trochu omezím a okleštím, momentálně je to pořád dokola a pořád stejně.

Odpoledne: Čtenáři se rozchodili, máme i nové registrace. Málem mě kleplo, když se dívám k počítačům a jeden uživatel tam měl otevřené pivo. Naštěstí šel hned ven a tam ho vypil nebo vylil 😀

Večer: Učení se školákem. Chtěla jsem žehlit nebo vařit oběd na dnešek, ale už se mi fakt nechtělo. Místo toho si se školákem povídáme. 


16.10.

Ráno:
 Po vypravení synka do školy vařím oběd. Mám odpolední, takže to hravě stihnu. Dělám kel, k tomu brambory a sekanou. Jdu hrabat listí, je ho tam zase jak nas*áno. Po zahradě nám lítá bagr. Zabraná do hrabání málem přehlídnu, že musím do práce. Sekaná se nestihla dopéct, dala jsem ji do trouby pozdě.


Odpoledne: Na oběd jdu k mamce, má výbornou zelňačku, po které bych se mohla utlouct. Potkávám se tam s neteří, tak chvíli kecáme. Začala studovat výšku a jde jí z toho hlava kolem.
Za pultem mě pobavila jedna studentka s otázkou, jestli máme “ tu druhou korejskou knížku“. Nějakou takovou vracela, tak se ptám, jestli je to ten autor nebo někdo jiný nebo jestli zná aspoň název. „To ne, ale vím, že je korejská“. Mám aspoň další biblioperličku do sbírky.

Večer: Dopékám tu sekanou 🙂 Těším se na trochu volnější večer s knížkou. Střídám papírovku se čtečkou, u které ve finále usínám. 

17. 10. 

Ráno: Vypravuju kluka, pak děláme na zahradě.  Mám uvařeno ze včera, stresovat nemusím, věnuju se venkovním pracím 🙂 Než jedu do práce, stavujeme se v Polsku pro květák. Bereme i jablka a hrušky, to pravé podzimní ovoce. 

Odpoledne: Olepuju knížky z doporučené četby, abychom je měli pro čtenáře i nás rozlišené. Jedna slečna čtenářka tu zapomněla mobil. Kdyby jí zrovna nevolala maminka a my neslyšely s holkama vibrace, tak  nevím jak by dopadl. Přes její kamarádku, se kterou tu byla, jsme ji kontaktovaly, ta byla šťastná, že se našel.

Večer: Za chvíli zkontroluju kasu, pozavírám okna a dořadím knížky. Doma mě čeká květák (už zase, ale je to fakt nej jídlo a musím si ho užít, dokud je ještě sezóna). Chci ho už uvařit a obalit, ať nemusím ráno. A proč? Protože budu zase hrabat listííííí, uáááá :-D.
(Měla jsem jít do práce, ale máme výjimečně zavřeno a pražský sraz už nestihnu, takže listí to jistí :)).

Jak si žiju: 14. 10.

6:00  Zvoní budík, repektive mobil. Kupodivu vstanu hned a jdu pustit psy. Vařím kafe, chystám snídani, zase obvyklá ranní klasika.

7:00  V práci. Kontroluju upomínky, tiskneme průkazky. Plácat nemusíme, přijde klučina ze stacionáře. Chodí každé úterý a pomáhá nám s rovnáním knížek a časopisů.

9:00  Otvíráme. Dneska docela klidno, hladký provoz 🙂

10:30  Jsem v šoku ze zprávy o ubodaném studentovi. Jde si takhle ráno do školy a…
Hrůza. Doma mám kluka jen o tři roky mladšího, tak se mě to tak nějak dotklo. Chudáci rodiče 😦
Měla bych přepnout na jiné myšlenky, raději si v hlavě pomalu sumíruju recenzi na knížku.
Čekám na šéfovou, už delší dobu plánujeme, že zajdeme na oběd k vietnamcům, dělají úžasné nudle s gyrosem.
Průběžně se mi vracejí rezervované knížky – Šest let a Řekni vlkům, že jsem doma. Už se těším na čtení.

13:00  Trávíme skvělé nudle. Jdu zapisovat knižní dary, které se mi nakupily. Uvažuju, jestli si mám dát kafe nebo počkat až domů.

15:30  Padla! Začíná druhá směna. Jedeme na nákup a pak domů. Dáváme kafe a chvilku kecáme. Sbírám včerejší prádlo, je už suché. Opět nežehlím, dávám si knížky do knihovny, která se musela přestavět. Jsem hned klidnější, když mám své miláčky na očích 🙂 

19:00  Se školákem se učíme. V občance probírají kulturu, dostali úkol, ve kterém odpovídají na otázky z oblasti filmu. U dabingu se nasmějeme nejvíc. Předvádím režiséra, který se naštval, protože herec není schopný kvůli záchvatu smíchu nic nadabovat. Pak se dabujeme navzájem.

22:00  Večerní klid. Mám uvařený čaj, dneska už mi nevychladne.

Jak si žiju: 13. 10. 2014

7:00  Vstáváme, hola, škola volá. Snídaně, kafe, tak jak to už bývá. Psi kupodivu ven jít nechtějí, válí se ve svých peleších (uff, to tak divně zní). Startujeme auto a odjíždíme směr škola. My ještě s mužem dál, máme nějaké vyřizování mimo naše město.

8:30  Zatímco drahý vyřizuje co potřebuje, čekám v autě a na mobilu si čtu recenzák Případ Pavlína. Jsem do toho tak zabraná, že vůbec nevnímám ruchy z okolí.

10:00  Doma si dáváme kafe a já se chystám do práce. Co jsem chtěla dopoledne udělat, to jsem nestihla (prádlo, oběd). Sebou si beru párky (doufám, že paní Cajthamlová nekouká :-D), manžel dojí oběd včerejší. No co, no.. se z toho přece nepotento, velebnosti. A prádlo SE posbírá večer.

10:45  Příchod do práce, s holkama hodnotíme víkend. Na počítači kontroluju služební poštu, pak jdu otevřít na dětské. Mám radost, přišla kolegyně s malou dcerkou, tak muchlám, co to jde 🙂

12:00  Za pultem u nás. Dneska docela klid, akorát mě fascinuje jedna čtenářka, která miluje historické milostné romány ze staré Anglie a Skotska. Nadává, že už to má u nás všechno přečtené, a že to musí teda začít číst znovu. Zkouším ji přemluvit k romantice současné, ale ne, ne, ne, ne. „Když já mám ráda jenom ty prince a princezny ze Skotska,“ povzdechne si.

13:30  Jdu obědvat ty párky :). U toho rozečítám knížku, kterou mám na zpracování do naší databáze. Je o porodních asistentkách z poválečného Londýna a jmenuje se „Zavolejte sestřičky“. Nevím proč, ale mám název zafixovaný jako „Svrhněte bomby“ :-D, 
v anotaci je totiž zmínka o vybombardovaném Londýně, tak asi proto 🙂

16:00  Kontrola školáka po telefonu. Matka v práci, otec spí před noční, tak mají asi myši pré. Když se dovolám, dozvídám se, že vše je ok. „ZROVNA se jdu učit“. Jojo 😀

17:00  To je zajímavé, i po týdnu knihoven (registrace zdarma), se dneska přihlašují noví jak na běžícím páse, a to už platí poplatek. Vesměs studenti, potřebují povinnou školní četbu. 
Vůbec je dneska docela dost lidí, dveře se netrhnou, tak tak si najdu čas sníst termix.

19:15  Pro dnešek padla. Čau zítra ráno, knížky.

19:30  Doma!!! Zkouším školáka z učiva na zítřek, pouštím ven psy, umývám nádobí, chystám večeři. Pak jdu dát pračku a posbírat suché prádlo. Na žehlení však už nemám sílu, čas a ani chuť. Chystám oběd na zítra, zapečené brambory, s tím není taková práce.
Vařím si čaj a dočítám recenzák. Zbylo mi nějakých padesát stránek, tak to nebudu sušit na zítra.
Zavírám psy, věším vyprané prádlo, myju si hlavu, žehlím trika na zítra. Čekám, až se dopečou brambory.Čaj mezitím vychladl, nestihla jsem ho vypít. Liju ho do sebe studený.

23:00  Dopisuju deník. Měla bych za čerstva napsat tu recenzi, ale to už fakt nedám, nechám si to na zítra. Možná ještě přečtu pár stránek z těch Sestřiček, zatím je to dost čtivé.
Dobrou.





Jak si žiju: 11. 10. -12. 10. 2014

Sobota

7:30  Vstávání, obvyklý ranní  kolotoč kolem snídaně a hafanů. U snídaně si chvíli čtu Levandulový pokoj, v pondělí je deadline na recenzi.

9:00  Chystám oběd, vepřové kostky v mrkvi a brambory. K tomu lehkou zeleninovou polévku. Na tu  mrkev mám chuť už celý týden, co jsem u jedné kočky viděla obrázek na Facebooku. I když ji umím, hledám na netu recept, jen tak…ráda si je prohlížím. Najdu jeden, maso v mrkvi podle Romana Vaňka, které podle bloggerky chutná jako od maminky. Dělám to tedy podle něj. Je úžasně jednoduchý.
Školák dostal do ruky vysavač a jede po výrobě 🙂

12:00  Obědváme. Mrkev opravdu chutná jako kdysi, v jídelně to bylo jedno z mála jídel, které jsem měla ráda. Kluci ji chválí, to je pro mě důležité. Prý je výborná. Ale dost už samochvály.



15: 00  Makáme na zahradě, je třeba pohrabat listí. Puboš měl jet za kamarádem, odkládáme to na zítřek, hrabe chudák s námi. Víc rukou, rychleji hotová práce 🙂 U hrabání si povídáme o všem možném, o škole, o mobilech, počítačích… , prostě o tom, 
co zajímá kluky. Venku krásné letní odpoledne, až do pozdního večera lítáme po zahradě v tričkách.

19:00  Konec, vše hotovo. Večeříme, já si pak čtu.


Neděle

5:00  První budíček. Budím drahého, jde do práce. Už je však vzhůru, tak se znovu vrtám do peřin.

8:00  Budíček č. 2. Opět klasické ráno. Vykouknu ven na zahradu a tam….. Zase listí. Připadám si jako Sysifos. Ale dneska hrabání teda neplánuju, fakt ne.

10:00 Na oběd chystám řízky a brkaši. Zjišťuju, že strouhanku mám tak na dva kousky masa, takže drtím cornflakes a obaluju v nich. Výsledek je fenomenální.

12:00  Obědváme. Po o se se školákem učíme. Dneska jde za kamarádem, tak ať má do školy všechno hotové. 

14:00  Když ho odvezu, jedu se ještě projet po obchodech. Koupím si tašku do práce, v té dosavadní se mi roztrhala podšívka, ani dvojí zašití nepomohlo.
Doma ještě drobné práce na zahradě, pak kafe. 

18:00  Živitel rodu se vrací z práce, jedeme vyzvednout dítko a stavujeme se na pokec ke tchánům.
Pak zase obvyklý večerní kolotoč. 
Dočtu Levandulový pokoj a vrhám se na psaní recenze, kterou si opravdu užívám.

22:00  Kluci spí, já si ještě čtu, co jiného :).

Jak si žiju: 10. 10. 2014


6:10  Vstávám, vařím kafe pro sebe a pro pracanta, který přijede z noční. Nakukuju do školákova pokoje, ten už smaží na kompu :). Chystám mu snídani a věci do školy. Pak ho odvezu, předtím ještě hledá tělák :). Po příjezdu dávám hafany ven.

7:00  Snídaně pro mě – cereálie s mlékem, trochu posypané grankem. Vařím si první čaj, zkusím novou várku pečeného. U snídaně čtu Vypravěčku. Obalím ten květák, osmažím ho a uvařím brambory.



10:00  Květáku je pro regiment, část odkládám pro tchány a část pro mamku. Do práce vyrážím dřív, cestou se stavím u tchánů, i s květákem a pečeným čajem. Chvíli kecáme, pak mířím dál, jdu zase aktualizovat.

11:00  Čeká na mě zdravotní středisko v nejobávanější části města. Jdu doslova se staženou prdelí, ani si nepouštím hudbu do uší, tašku držím pevně. Snažím se co nejrychleji vypadnout. Zaktualizuju ještě jedno středisko a mířím do práce. Cestou sundávám mikinu, venku léto :-D.

13:00  Dávám do kupy lejstra s ordinačkami, za chvíli se chystám za mamkou na oběd. Budou palačinky se špenátem, mňam. I pro ni mám květák a čaj. Kecáme a prohlížíme si katalog s kachličkami do její nové koupelny, je těžké nějaké vybrat. Málem se u ní zapomenu, ale čas je neúprosný.

14:30  Chvíli jsem v půjčovně, zařazuju knížky a kochám se malou dcerkou kolegyně na mateřské. Jdu si chystat knížky na dnešní akci se čtenáři. Doufám, že aspoň někdo dorazí.:-) 
Sedím v kanclu se šéfovou, obě zuřivě ťukáme do klávesnice, jako kulisa nám k práci hraje Kniha knih od Nightworku. Jak stylové :).

16:30  Začíná akce „Kouzelný svět knih aneb Z kapsáře našich knihovnic“. Četbychtivým návštěvníkům představuju novinky a oblíbené romány z našeho oddělení. Mám trému, i když už podobnou akci dělám pro naše sensenky. Nevím, kdo všechno přijde. Naštěstí jsou to známé čtenářky, vesměs opět sensenky, takže to dávám v klidu. Ke konci pak už plkáme o všem možném. Mám ty „holky“ moc ráda :).

19:30  Konečně doma. Z pubošova pokoje se ozývají střídavě radostné a zoufalé výkřiky, to podle toho, jak se mu daří ve hře :). Na večeři ohřívám květák, myju si hlavu, vařím čaj a říkám si, že dneska už nic nedělám. Mám přece Vypravěčku a k tomu kupu Instinktů.
Zítra bude práce dost, je třeba hrabat listí.
Dobrou.