Design a site like this with WordPress.com
Začít

Bílá jako sníh, rudá jako krev


Leovi je šestnáct, chodí na střední školu a jeho jedinými zájmy jsou fotbal, muzika a jízda na mopedu. Učení Lea až tak nezajímá, a tak když na školu nastoupí nový profesor dějepisu, snaží se ho ignorovat.  Mladý učitel své žáky zaujme nevšedními přednáškami, ve kterých je nabádá, aby se nebáli jít za svým snem. Na svou stranu si pomalu a nenápadně získá i cynického Lea, který jeden takový sen má. Rád by se sblížil se spolužačkou Beatrice, do které se zamiloval. Rudovlasá Beatrice je ztělesněním Leových představ o pravé lásce. 
Ne vždy je osud k zamilovaným vstřícný. To už víme od Romea a Julie nebo Petra a Lucie :-). Křehký cit, které Leo chová ke své vyvolené nemá čas plně se rozvinout, Beatrice onemocní leukémií.
Leo se i přes nepřízeň osudu snaží k Beatrice dostat, posílá jí zamilované sms, dokonce pro ni daruje krev.

Zápas láska vs nemoc se v knižním světě hraje už od nepaměti. Slzy prolévaly naše maminky, když bohatý student Oliver přišel o svou životní lásku Jenny právě kvůli zákeřné leukémii v knize Příběh lásky. Většina lidí si hned asi vybaví film Love story, kde ústřední dvojici nezapomenutelným způsobem ztvárnili kudrnatý Ryan O´Neal a krásná Ali MacGraw. Další knihou podobného ražení je román Zemřít mladý (opět asi každému naskočí filmové zpracování s Julií Roberts v roli ošetřovatelky Hillary). A co teprve současný hit Hvězdy nám nepřály.

Mě vždycky dojímal a dojímat bude román P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern. Když jsem jej četla poprvé, za vlast padly nejméně dva balíčky kapesníčků. :-). Filmové zpracování raději nezmiňuji, protože to, co filmaři knížce udělali, to je na kriminál, fuj!!!

Abych se vrátila ke knížce Bílá jako sníh, rudá jako krev – chtěla jsem si ji přečíst, protože jsem už dlouho nic podobného nečetla. Ne, že bych byla masochista a tyhle srdceryvné příběhy cíleně vyhledávala. 🙂

Líbila se mi obálka a četla jsem i nadšené recenze jiných bloggerů. A nakonec mě zaujal i autor, národností Ital, profesí učitel. Italské literatury zase tak moc nevychází.
Napsal krásný příběh o křehkosti rodící se lásky. Sledujeme jej očima hlavního hrdiny Lea.
Jak už je výše řečeno, Leo je ztělesněním typického teenagera. Hlavu má plnou muziky a fotbalu, neuznává autority – tou je pro ostatní studenty zmiňovaný nový učitel dějepisu, který netradičním stylem výuky dokáže strhnout všechny kolem. Dokonce i Lea, který je zprvu na profesorovu adresu plný cynických a urážlivých poznámek.

Co se hrdinů knihy týče, je to právě Leo, kdo mě hodně štval. Už dlouho se mi nestalo, že bych některého z knižních hrdinů měla chuť přinejmenším přizabít. Lezl mi na nervy tím, jak se pořád snažil dostat k Beatrice a zdůrazňoval to, že jí daroval krev.
Mé sympatie si získal až na posledních pár stránkách. Myslím si, že to byl autorův záměr, aby Leo nepůsobil prvoplánově jako klaďas – měl možnost postupem času dozrát.
A byli to profesor Snílek a Leova kamarádka Silvie, stojící věrně po Leově boku, kteří mi k srdci přirostli hodně. Dva rytíři, kteří Lea doprovázeli jeho životní zkouškou.
Knížku bych doporučila příznivcům romantické literatury, myslím, že si ji rádi přečtou nejen teenageři, ale i starší čtenáři. 

Ta druhá zapisovatelka


Po téhle knížce jsem pokukovala, když ji kolegyně z katalogizace zpracovávaly do fondu knihovny. 
Líbila se mi obálka, podle níž jsem usoudila, že se příběh bude odehrávat ve 40. letech, během 2. světové války. Tohle období mám ráda, i když moc veselé  není.
Sekla jsem se o dvacet let, ale to vůbec nevadí.

Píše se rok 1925, Amerika si užívá zlatý věk večírků a taky prohibici.
Na jednom policejním okrsku pracuje zapisovatelka Rose. Nenápadná, šedá myška, tak trochu upjatá. Trochu dost – jako by vypadla z nějakého viktoriánského románu. Dětství prožila v sirotčinci, příliš zkušeností nemá a tak se snaží najít někoho, kdo by jí ukázal opravdový svět.
Když na okrsek nastoupí jako další zapisovatelka krásná a bohémsky založená Odalie, Rose se nechává okouzlit.
S Odalií poznává ten pravý newyorský život odehrávající se v tajných barech (je přece prohibice).
Nový životní styl se Rose velice líbí a její posedlost Odalií je čím dál větší.
Jednoho dne dívky odjíždí na venkovské sídlo zámožné rodiny, aby tam strávily pár dní. Setkají se tam s mladíkem Teddym, který má pocit, že zná Odalii. Kdysi chodila s jeho bratrancem, který pak tragicky zahynul. Teddy má podezření, že v tom má Odalie prsty. Dívka tvrdí, že si ji s někým spletl, ale začne být nervózní. Neodbytný Teddy vypátrá dívky v New Yorku a snaží se Odalii konfrontovat, v té chvíli se životy Rose a Odalie osudově propletou…

Tak tahle knížka byla vážně pecka. Četla se lehce. Nevím jak to autorka a pro nás hlavně překladatelka udělaly, ale ta knížka má v sobě ducha doby, ve které se odehrává. Atmosféru New Yorku dvacátých let i ruch na policejním okrsku, kde Rose pracovala. 
Na obalu je napsáno, že se jedná o černou komedii. Nevím, mně to jako černá komedie moc nepřipadalo, ale nevím jak bych styl knížky přesně pojmenovala.
I když to bylo spíše vyprávění (ich forma z pohledu Rose), nebylo tam hodně dialogů, opravdu se to četlo lehce.
Konec lehce šokující a hlavně nečekaný, i když si zpětně říkám, že to k němu všechno vlastně směřovalo. Pár knížek, ve kterých to tak nějak podobně bylo, jsem už četla.

P. S. Jelikož obdivuju focení knížek u Verunky , chtěla jsem to taky vyzkoušet. Bylo to narychlo v práci, bez nějakého aranžmá. Zkusila jsem konstrast. Na obálce je starý psací stroj a tak jsem knížku položila na počítačovou klávesnici. 🙂 Jako kontrast dvou technologií :-).

Ve stínu černých ptáků


Šestnáctiletá Mary Shelley žije pouze se svým otcem. 
Píše se rok 1918, Amerika je sužována nejen útrapami I. světové války, ale také španělskou chřipkou, která nemilosrdně kosí vše živé. Když je otec dívky zatčen za velezradu, Mary Shelley se musí uchýlit k jediné přeživší příbuzné – mladší sestře své matky, která žije v San Diegu. Pro Mary Shelley to není jednoduché, před dvěma lety právě v San Diegu musela opustit svou osudovou lásku Stephena. Neměla čas se s ním rozloučit, odjel na vojnu. Když se Mary Shelley dozví, že její milý zahynul na frontě ve Francii, je zoufalá, při bouřce se nechá zasáhnout bleskem a na chvíli umírá.

Když se Mary Shelley probudí, zjistí, že dokáže vycítit emoce druhých lidí. Vidí také Stephenova ducha, který ji navštěvuje a prosí o pomoc. Ani po smrti nemá klid, sužují ho velcí černí ptáci.

Mary Shelley, technicky založená moderní dívka, dosud na duchy nevěřila. Uvěří v jejich existenci? Pomůže Stephenovi zjistit jak je to s jeho smrtí? 
Na knížku jsem se hodně těšila, už proto, že mám duchařské příběhy ráda. Když jsem viděla grafické zpracování knihy, hned jsem si vybavila Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Stejně jako on je i kniha Ve stínu černých ptáků doprovázená dobovými fotkami, které děj doplňují. Už nejsou tak děsivé jako u Sirotčince, ale i tak mají něco do sebe. Kdo má rád staré fotky, přijde si na své.
Mary Shelley je sympatická hrdinka. Na svou dobu velice pokroková a moderní. Někdy mi připadalo, že je ona sama starší než její teta :-). Taky její mluva odpovídá spíše současné době než počátku 20. století. 
Přiznám se, že jsem ke knížce často čichala. Jeden z důvodů byla vůně novoty. Měla jsem tu čest mít ji jako první čtenář. Občas jsem k ní čichla, jestli náhodou necítím cibuli. Jedním z přírodních léků, které se v té době proti španělské chřipce používaly, byla totiž cibule. A v knize jí nebylo málo. Maryina teta vařila denně pokrmy z cibule. Když se cibulka smaží, voní hezky, ale vařená, ta nevoní vůbec. Tak mi bylo Mary Shelley chvílemi docela líto :).
Napínavý příběh je autorčinou prvotinou a hned si získal pozornost čtenářů. Mě  zaujal hodně a doufám, že se s tvorbou autorky ještě setkám.

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla


 Helena je obyčejná americká žena v domácnosti. Do šedesátky jí zbývá jen pár let a má pocit, že už má život za sebou. Děti ji berou na vědomí, jen když potřebují peníze, manžela zajímá pouze plná lednice.  Už ji nepoznává ani vlastní matka, která žije v domově důchodců a Helenu si plete se svou vlastní sestrou. 

Je to právě dědictví po zesnulé tetě, které Heleně změní život.  Zdědila starý, zchátralý dům, který se rozhodne prodat. Při vyklízení pozůstalosti najde záhadné dokumenty.  Helena se snaží přijít na to, jaký význam pro ni tyto dokumenty mají a přitom si uvědomí, že jí její rodina vůbec nechybí. Konečně se cítí svobodná, může být sama sebou. Když se na scéně objeví sympatický profesor literatury, který jí pomáhá řešit záležitosti, týkající se dědictví, Helena zjistí, že láska kvete v každém věku. 
Kniha je psána formou Helenina deníku, stejně tak, jako autorovo proslulé Mládí v hajzlu, které miluju. Helenina zpověď je hodně vtipná a styl vyjadřování hovorový, stejně jako u Nicka Twispa. Máte dojem, že Heleně je kolem dvaceti a ne skoro šedesát, je to sympatická „baba“.
Při čtení jsem se bavila, až mi bylo líto, že knížka skončila. Je mi jasné, že se bude řadit k těm dílům, ke kterým se čas od času vracím.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Šestnáctiletý Jacob má krásný vztah se svým dědečkem, který mu rozumí nejvíc z celé rodiny. Chlapec u něj tráví svůj volný čas nasloucháním tajuplným příběhům, které mu dědeček vypráví.  Jako malý chlapec žil v sirotčinci na anglickém ostrově ve společnosti mnoha podivných dětí. Jedno umělo levitovat, druhé se narodilo se dvěma obličeji… Proč by tomu Jacob nevěřil, když mu dědeček ukázal fotografie, na kterých jsou tyto děti zachyceny?

Jednoho dne se však Jacob najde dědečka těžce zraněného. Ještě než starý muž zemře, naléhá na vnuka, aby se vydal na ostrov a navštívil zmíněný sirotčinec.
Román, jenž je autorovým debutem, vzbudil veliký rozruch nejen námětem, ale také grafickým zpracováním. Kniha je doprovázena dobovými fotografiemi, které skvěle doplňují děj příběhu a přispívají tak k jeho tajemné a místy i děsivé atmosféře. 
Anotace na obálce byla hodně zavádějící, to co jsem původně čekala, se vyvrbilo v něco jiného, ale nevadí, i tak se mi knížka hodně líbila. Doufám, že i pokračování bude s těmi úžasnými fotkami, které jsou někdy až děsivé – právě pro to, že tak věrně knížku doplňují.

Mrazivý okamžik

Seja je mladá studentka žurnalistiky, která po rozchodu s přítelem žije sama v malém domě na venkově. Jedinými blízkými lidmi v okolí je postarší manželský pár. Jednoho dne Seju probudí zoufalý sousedův hlas, který prosí, aby jej dívka doprovodila k nedalekému autoservisu, kde před chvílí našel mrtvolu muže. Při pohledu na vývěsní štít se Seji v hlavě rojí vzpomínky na dávnou minulost. Chce se o něčem ujistit a tak policii řekne, že mrtvolu našli se sousedem společně. Policejní vyšetřovatel Christian Tell spolu se svým týmem musí vyšetřit vraždu a zároveň zjistit, proč Seja lhala. Pracovní vztah se mění v milostný, hrozí však střet zájmů, proto jej musí oba před světem tajit. V druhé dějové lince je popsán zdánlivě nesouvisející příběh mladičké dívky My, která v devadesátých letech prožívá typické problémy své generace. Nežije s rodinou, při jedné z návštěv, kdy ji matka prosí, aby vyzvedla bratra z diskotéky, je nalezena polomrtvá v lese. Po nějaké době v kómatu My umírá. Její matka se z toho nikdy nevzpamatovala, bratr má výčitky svědomí. Jak tento příběh souvisí s vraždou majitele autoservisu? A jak do toho zapadají i další vraždy, které se ještě stanou? To je úkol pro Christiana Tella, jeho kolegy i pro Seju, která pátrá ve své minulosti. Naprosto brilantní thriller, propracovaný do nejmenšího detailu, je určen všem milovníkům detektivních románů, kteří milují spletité mezilidské vztahy a mrazivé prostředí chladného severu.

Čtení s kapkou krve

Knihy s upíří tématikou mě pořád baví. V poslední době jsem přečetla pár, které mě opravdu zaujaly.
První z nich je román Radleyovi – Upíři odvedle od britského autora Matta Haiga.Vypráví příběh zdánlivě obyčejné britské rodiny. Lékař Martin, jeho žena Helen spolu s dětmi – teenagery Rowanem a Klárou žijí na jednom klidném anglickém předměstí. Všechno je v pohodě, dokud Klára, kterou ohrožuje opilý spolužák, na tento útok nezareaguje tak, že ho roztrhá na cucky. A tak se obě děti dozví, že nejsou potomky obyčejných lidí, ale upírů. Jejich rodiče se jim to snažili tajit v domnění, že žádné nebezpečí nehrozí. Oni sami se bez krve dokázali obejít, pro ně je to droga stejně jako nikotin pro kuřáka. Po prozrazení se rozjíždí kolotoč šílených akcí, olej do ohně přilívá i dávno ztracený strýček Will, který kromě toho, že je pravým a nefalšovaným upírem, miluje Helen…
Román není jen další čárkou v seznamu knih s upíří tématikou, zároveň popisuje vztahy uvnitř rodiny i mezi lidmi v městečku. Jako správnému „britskému“ dílu mu nechybí ani suchý humor, ironie a nadhled. Tahle knížka stojí za přečtení. A ta obálka, to je třešinka na dortu ;-).

Další krevní konzervou 🙂 byly dvě knihy od Kimberly Pauley: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev. V první z nich poznáváme mladou studentku americké střední školy Minu. Ta ví, že její rodiče jsou upíři, co však netuší je to, že se sama bude muset rozhodnout, jestli dá přednost životu lidskému nebo věčnému. Musí se rozhodnout rychle – do týdne. Začne navštěvovat seminář pro adepty na proměnu v upíry, zároveň se věnuje běžnému studiu, kamarádkám i prvním láskám. Nevadí, když prozradím, že se Mina rozhodne pro proměnu. V další knize se s Minou a jejími rodiči dostáváme do malého ospalého městečka, kam se rodina po proměně Miny uchýlila. Musí před světem skrývat svou totožnost. Mina čeká na jakoukoli zprávu od svého přítele Georga, který odjel za svými rodiči do Brazílie. Kartami zamíchá nejen Minina nejlepší kamarádka, která o všem ví a chce se proměnit taky, ale nový Minin spolužák Cameron, který je taky upír.
Obě knížky se mi líbily, i když nejsem „náctka“, koho upíři baví, ten se může začíst :).

Myši


Naprosto uchvacující thriller z pera britského autora Gordona Reeceho. Jakmile jsem otevřela první stránku, nemohla jsem se odtrhnout. Svůj příběh vypráví šestnáctiletá Shelley, která sebe i svou matku považuje za šedé, bezvýrazné, nenápadné myši. Stěhují se do domu na samotě, kde obě hledají klid, Shelley byla šikanována svými spolužačkami ve škole, její matka se vyhýbá bývalému muži a otci Shelley. Po přestěhování vedou klidný život, matka pracuje v právnické firmě, Shelley je doma, kam za ní dochází učitelé. Všechno by bylo v pořádku, kdyby….Kdyby jedné noci do domu nevnikl zdrogovaný mladík. Od té chvíle je vše jinak, „obyčejné“ vloupání se mění v boj o život. Mají dvě „šedé myši“ šanci ubránit se? Je známo, že dostane-li se kočka do myší díry, nikdy neodchází bez kořisti… Napínavý, výborně napsaný thriller, který zhltnete během jednoho dne.

Láska nebeská z Nothing Hill


Jak už prozrazuje název, román má velmi mnoho společného se stejně pojmenovanými, notoricky známými filmy. Scarlett je 24 let, miluje romantické filmy s Hughem Grantem, svůj život bere jako sled proslulých filmových scén. Její snoubenec David je rezervovaný a trochu usedlý podnikatel. Mají před svatbou, ale Scarlett si potřebuje ujasnit pár důležitých věcí ve svém životě, a proto využije nabídku své kamarádky a zamíří do Londýna hlídat dům známým, kteří odjíždí na měsíční dovolenou. Jaká náhoda, že se dům nachází v proslulé čtvrtí Nothing Hill, kde byl natočen Scarlettin oblíbený film. Hned první den Scarlett potkává nové přátele, především pohledného souseda Seana, který ji nejprve děsně vytáčí, ale pak se ukáže, že je nejen fešák, ale i skvělý kamarád…jen kamarád? ;-). Jako Bridget Jones, tak se i Scarlett musí rozhodnout mezi svými dvěma osudovými muži. Který z nich je vlastně pan Darcy? Tato knížka je romantická, vtipná, přesně jako ony výše zmiňované britské filmy 🙂

Time out

Pokračování románu Třetí poločas. Po smrti manželky Carmen se Stijn bezhlavě vrhá do víru nočního života, aby zapomněl na bolest a žal. Zároveň se snaží dodržet slib, který své ženě dal, že se bude starat o jejich dcerku. To se mu příliš nedaří, stále více se propadá do hlubin svého smutku, který se snaží přebít večírky, drogami a sexem s náhodnými známostmi.
Také se schází s Roos, kterou poznal během Carmeniny nemoci, v této době mu byla velkou oporou.
Aby si utřídil myšlenky a srovnal se s životní situací, vyráží s dcerou Lunou na dlouhou dovolenou. Nejprve mají namířeno do Thajska, kde je doprovází Roos, zde však Stijn začíná pochybovat o jejich vztahu a cítí velké výčitky, že se s Roos scházel ještě za manželčina života. Zazlívá jí, že v podvádění Carmen nebyl jen sex, ale především city. Proto se s Roos rozchází, a s dcerkou míří do Austrálie, kde si pronajímá karavan. Má plán tuto zemi procestovat. Během putování Stijn a Luna zažívají různá tragikomická dobrodružství, které jsou líčeny typickým autorovým černým humorem.
Stijn se díky své malé dcerce učí mít někoho rád a zjišťuje, že mu Roos velmi chybí.
Ani v tomto románu nechybí popisky kamarádů a různých míst, které jsou v knize opět graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Autor v knize využívá bohatou studnici citátů ze svých oblíbených knih, které jsou zakomponovány přímo do textu. Ten je o to autentičtější, že se v něm během australského dobrodružství objevují věty v angličtině.
Román Time out je opět přepisem autorových zážitků, otevřený, cynický, lehce šokující, ale s optimistickým závěrem.