Komunita

Zdroj: Chrudimka.cz

Učitelce Uně je třicet, učí na škole v Reykjavíku. Bojuje s penězi a proto se rozhodne přijmout nabídku obyvatel malé vesničky Skálar, aby vyučovala dvě dívky školního věku. Skálár je opravdu mini vesnicí, čítá nějakých deset obyvatel včetně holčiček. Pro Unu bude těžké zapadnout mezi pevně semknutou komunitu, navíc má problémy i sama se sebou. Dosud se totiž nevyrovnala s otcovou sebevraždou, s matkou mají od té doby odtažitý vztah. Una se bojí, že skončí stejně jako otec a své pochyby utápí v lahvi alkoholu. Není divu, že Skalár považuje za nový začátek. Pronajme si byt ve starém domě a těší se na setkání s budoucími žačkami. Vytoužený klid nepřichází, Una po nocích slyší dětský zpěv. Je to duch zemřelé dívky nebo Unina bujná fantazie podporována každodenní dávkou alkoholu? A co na to obyvatelé Skálaru?  Podaří se Uně rozplést nitky podivného života ve vesnici, kde není vítána?

Ragnar Jónasson už má na svém kontě dva romány, v nichž hraje Island hlavní roli jako kulisa pro napínavý thriller s komorní atmosférou. Třetí kniha v pořadí, Komunita, se kromě toho řadí i mezi příběhy, v nichž tak trochu řádí duchové. Konkrétně tady je to malá holčička, která na Skálaru žila před mnoha lety a jejíž smrt je opředená tajemstvím. 

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Ženy, které mi nedají spát

Zdroj: Chrudimka.cz

Mie je přes čtyřicet. Je svobodná, momentálně žije u rodičů. Po nocích přemýšlí o ženách, které se nenechaly udolat konvencemi společnosti. Jsou její inspirací i hnacím motorem. Seznamte se s nimi taky, možná právě díky nim dostanete chuť udělat ve svém životě nečekaný krok.

Mia vás provede životy opravdu zajímavých osobností, které ovlivnily její způsob života. Vyprávění o nočních ženách začne ikonou Karen Blixenovou, kterou znáte zřejmě nejvíc z filmového zpracování vlastní autobiografie Vzpomínky na Afriku. Mia ji představuje v novém světle, se všemi chybami, které Blixenová měla a které byly čtenářům dosud neznámé. Životopisná data zpracovaná ve formě nenásilného vyprávění autorka kombinuje s deníky, které si Karen Blixenová vedla a prokládá je vlastními zápisky z cest po Africe. Část věnovaná dánské spisovatelce je nejobsáhlejší a nejpropracovanější. V dalších kapitolách Mia Kankimäki představuje cestovatelky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o ženy, jež se na cesty vydaly v 19. století a čelily nejen předsudkům společnosti, ale také neznámému dobrodružství i možnosti, že přijdou o život. Zapomeňte na Emila Holuba, Vojtěcha Náprstka či Alberta Schweitzera, na scénu nastupují Isabela Birdová, Ida Pfeifferová, Mary Kingsleyová a další téměř zapomenutá jména. Navštívíte s nimi Afriku, zjistíte, jak se cestovalo ženám v předminulém století a co všechno jim na tomto místy neprobádanému kontinentu hrozilo.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Foukneš do pěny

Zdroj: |Chrudimka.cz

Kniha Foukneš do pěny rozvířila vody současné české literatury. Napsala ji Radka Třeštíková, jedna z nejpropíranějších spisovatelek. Její knížky (i ji samotnou) buď máte rádi nebo ji vyloženě nesnášíte. Já osobně její knihy ráda mám, proto jsem na nejnovější počin byla hodně zvědavá. Má být totiž úplně jiný, než její obvyklá tvorba. A můžu říct, že tomu tak opravdu je.

Hlavní hrdinkou je sedmačtyřicetiletá Vladěna. Bouchnou v ní nahromaděné saze, jak se říká, a s manželovým autem, které nikdy předtím neřídila, takže až na poslední chvíli zjistí, že je to elektromobil, vyrazí pryč od svého muže, matky, i dcery. Ve všech se zklamala, všechny zklamala ona sama. Na svém road tripu po Evropě zpytuje sebe i své blízké, vede monology, ve  vzpomínkách se vrací do minulosti, aby z toho vyšla jako nový člověk a našla si vlastní cestu.

V první řadě bych ráda upozornila na to, že pokud k tvorbě Radky Třeštíkové pociťujete celkovou antipatii, neoslní vás ani aktuální Foukneš do pěny. Stejné to je v případě, že je vám pod čtyřicet, nebo jsou vám vzdálené vztahové problémy žen středního věku. Pokud však chcete čelit literárním výzvám, zkuste se začíst. Třeba to zrovna půjde.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Kéž bych ti to dokázala říct

Zdroj: Chrudimka.cz

Není na světě rodina, která by neskrývala tajemství, neměla problémy. Stejné je to u Siskinových. Dvaašedesátiletá Audrey se zrovna stěhuje k mladší dceři a ví, že tímto krokem láme srdce té starší. Obě dcery svou matku milují, obě ji chtějí mít u sebe. V jiných rodinách by to problém nebyl, dají se přece domlouvat návštěvy či střídavé pobyty, ale u Siskinových tomu tak bohužel není. Kromě vážné nemoci Audrey trápí i fakt, že obě její dcery spolu více než třicet let nemluví. Audrey doufá, že když se přestěhuje k Jess, která sesterský rozkol iniciovala, dozví se konečně důvod její nenávisti k Lily. Přestěhování však vráží mezi členy rodiny ještě silnější kůl a vypadá to, že situace nemá řešení. Audrey však nezbývá příliš mnoho času a proto se rozhodne jednat sama na vlastní pěst. Podaří se jí stmelit rodinu nebo je problém už neřešitelný?

Hannah Beckermanová přichází s příběhem, který spolehlivě zadrnká na strunu všech citlivých čtenářů, libujících si v spletitých rodinných dramatech. Příběh Audrey a jejich dcer je totiž velmi emotivní a má všechno, co od takového příběhu čekáte. Jeho hlavní zápletka je postupně vygradovaná a přiznám se, že jsem ji tipovala úplně jinou, o to víc jsem byla překvapená a hlavně dojatá, protože spolehlivě zamává s city. 

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Divoké labutě

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte někdy pocit, že se u nás žije špatně? Cítíte se tak trochu znudění a zpruzelí stereotypy v životě? Zkuste se začíst do knihy Divoké labutě. Možná zjistíte, že to tak vážné není. S autorkou této biografie byste určitě neměnili.

Skutečný příběh tří generací žen jedné čínské rodiny přibližuje jedna z nich, nejmladší Jung Chang. Blíže poznáte Čínu dvacátého století, seznámíte se s osudy autorčiny babičky a matky, které jsou fascinující a drsné zároveň. 

Babička Jung Chang byla v pouhých patnácti letech donucena stát se konkubínou generála, hrát roli jakési druhé manželky, která bez svého muže nemůže vůbec nic. Sledujeme hořký a těžký život plný útrap, z jehož pout bylo těžké se vymanit. Ani její dcera neměla na růžích ustláno. Vzala si muže, zarytého komunistu, který upřednostňoval zájmy strany na úkor rodiny, i když své blízké miloval. Teprve Jung Chang se podařilo rozbít okovy, jimiž Čínu spoutal vůdce Mao a jeho žena, vystudovala angličtinu a mohla studovat ve Velké Británii.

Úplně poprvé vyšly Divoké labutě v roce 1991, u nás letos vycházejí podruhé. Od prvního vydání uplynulo čtyřiadvacet let a ani po takové době kniha neztratila nic ze své akutálnosti a naléhavosti. Jung Chang ji začala psát v Británii, kam jako jedna z mála své generace odjela v roce 1978 studovat. Zpracovat vzpomínky na nelehkou dobu bylo pro mladou ženu nesmírně těžké. Pokračovat mohla až za pár let, když ji v novém domově navštívila matka a vyjevila jí pravdu o babičce i jí samotné, spoustu informací z minulosti Jung Chang vůbec netušila. Obě ženy se pomocí vyprávění mohly srovnat s traumaty, které během let vytrpěly.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

V jiné době

Zdroj: Chrudimka.cz

Německo, rok 1931. Mezi knihkupcem Maxem a houslistkou Hannou vzniká milostný vztah. Jejich lásce však doba nepřeje, Hanna je Židovka. Oba s bezmocí sledují, jak Hitler pomalu roztahuje sítě své moci, do kterých lapá bez milosti všechny. Nepřejí jim ani Hannina matka a sestra, bojí se, že vztah Hanny a německého křesťana neskončil pro houslistku tragicky. O pár let později už v Německu není pro oba bezpečno, je třeba urychleně jednat, než je zničí nové německé zákony… Když se v roce 1946 Hanna probudí na louce nedaleko Berlína, nemůže si vůbec vzpomenout na uplynulých deset let. Co se stalo? Jak se jí podařilo přežít válku? A kde je Max? Hanně zůstala jediná životní jistota, její housle. Hudba je lék, vyléčí i Hannino zlomené srdce a duši?

Kniha V jiné době je druhým počinem Jillian Cantorové. Už před pár lety se čtenářům představila románem Ztracený dopis, ve kterém se také zabývá druhou světovou válkou a jejím vlivem na mezilidské vztahy. 

Autorka se ve svém nejnovějším díle pustila do poměrně odvážných vod a zkombinovala na první pohled nesourodé prvky, což každému zřejmě nesedne. Nerada prozrazuji spoilery, takže jen naznačím, že Jillian Cantorová docela odvážně zabrousila do žánru fantasy. Nemusíte se bát, že byste do rukou dostali jakýsi pokřivený literární patvar, naopak. Pokud umíte popustit uzdu fantazii a nebojíte se knižních experimentů, směle do čtení. Onen element, kterým příběh okořenila, spíš přinutí k zamyšlení nad dobou, v níž lidé nevěděli dne ani hodiny a neustále byli v permanentním strachu z možného nebezpečí a blízkosti smrti; jak by se v tehdejším reálném životě něco takového hodilo!

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Noc, od které není nic jako dřív

Zdroj: Chrudimka.cz

Policistka Ellery Hathawayová žije v zapadlém massachusettském městečku Woodbury, kde se skoro nic neděje. Ellie se před čtrnácti lety stala obětí únosu sériovým vrahem Francisem Cobenem, a jen o vlásek tehdy unikla smrti. Je přesvědčená, že o její minulosti nikdo nic neví, jenže když se během posledních tří let – vždy kolem jejích narozenin a zároveň výročí únosu – ve Woodbury ztratí lidé a ona dostane podivné narozeninové přáníčko, je jí jasné, že o tom přece jen někdo asi ví. Ellie se snaží eliminovat nebezpečí a upozornit na možného dalšího sériového vraha, ale její kolegové, kteří o Elliině minulosti nic netuší, jí příliš nevěří. Smutné výročí se blíží a zoufalá Ellery povolá jediného člověka, o kterém ví, že mu může věřit, agenta FBI Reeda Markhama, který ji před lety zachránil. Reedovi se v poslední době vůbec nedaří, rozpadlo se mu manželství a selhal při řešení důležitého případu. Podaří se jim policii přesvědčit, že má Ellie pravdu a v městečku znovu řádí vrah? Coben už několik let hnije ve vězení, ale vypadá to, že se v jeho činnosti někdo zhlédl

Joanna Schaffhausen se v knize zabývá tématikou únosu mladých dívek a rozehrává hru na kočku a myš. Ellery a Reed jsou typickými představiteli tzv. nevěrohodných vypravěčů, jejichž traumata a šrámy na duši se odrážejí v případech, které řeší. I přesto jsou snadno oblíbitelní právě pro svou omylnost, lidskost i smysl pro spravedlnost, jež v sobě mají pevně zakódovanou. Oba mají charisma a docela to mezi nimi jiskří, což do jinak ponurého děje vnáší prvek odlehčení. Je jen dobře, že jim autorka nedala příležitost jakkoli se vzájemným sympatiím poddat, protože příběh tak neupadá do trapného vztahového klišé, ale ponechává si otevřený prostor pro další možný vývoj.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Detektivka ponurá jako noc na Skotské vysočině

Zdroj: Chrudimka.cz

Detektivka  Ve stínech začíná jako klasický příběh nefunkční rodiny. Robertovi je šestnáct, potýká se s vlastními problémy a řešit musí i rodinné zázemí. Matka zmizela, s otcem se jen hádá. Stejné je to i v osudný večer. Robert se vrátí pozdě domů, po hádce s otcem mizí ve svém pokoji. Poté však už k nalezení není. Odešel z vlastní vůle, nebo se stalo něco horšího? Ve stejné době vyšetřovatelka Monica Kennedyová pátrá po vrahovi, který má na svědomí smrt mladíka, jehož tělo bylo nalezeno na pobřeží Skotské vysočiny, a sociální pracovník Michael Bach zase hledá svého zmizelého mladistvého klienta, jenž mu poslal znepokojující SMS. Souvisí spolu případy nějak? Detektivní román Ve stínech je stejně ponurý jako noc na Skotské vysočině, kde se celý děj odehrává.

R. Halliday si pro svůj příběh zvolil poměrně atraktivní lokalitu – uznejte sami, že divoké a nespoutané Skotsko je pro zločin lokalita jak dělaná. Když k tomu přidáte vraždy nezletilých chlapců, máte před sebou počin, který zaujme všechny milovníky pochmurně laděných detektivek. 

Autor rozplétá zamotaný kriminální příběh, u kterého vám asi nebude moc dobře na duši, zejména jste-li rodiči. Vražda je neomluvitelná, a když jsou oběťmi mladí lidé, vlastně ještě téměř děti, je to o to horší. Kromě vyšetřování se děj točí kolem stěžejních postav knihy. Tou nejvýznamnější je Monica Kennedyová, policistka, která má případ na starosti. V ní se tak trochu pozná každá žena, jež se snaží skloubit rodinu a práci tak, aby obojí fungovalo na sto procent.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Hrdinové historického románu Hlava světa ožívají v jeho volném pokračování

Zdroj: Chrudimka.cz

Rebecca Gablé se českým čtenářům představila už několikrát, naposledy to bylo před rokem prvním dílem historické série, který u nás vyšel pod názvem Hlava světa (recenze). V něm nás zavedla do Německa 10. století a naservírovala napínavou a akční podívanou na střet dvou světů – křesťanského a pohanského. Na scénu přivedla saského krále Otu a slovanského knížete Tugumíra a nechala je prožít bouřlivé časy.  V druhém díle pojmenovaném Cizí královna, jenž je volným pokračováním Hlavy světa, se do popředí dostává především Ota. Děj se posouvá o dvacet let dopředu. Levoboček Otova bratra Thankmara Gaidemar se vydává na nebezpečnou misi, musí zachránit italskou královnu Adelheid ze zajetí. Chcete romantiku? Je tam, Gaidemar se do Adelheid zamiluje, ale jeho city opětovány nejsou. Nesmí. Adelheid se vdá za Otu. Gaidemar se i přesto stává královniným důvěrníkem a přítelem, zároveň i ochráncem. Za svého krále bojuje ve válkách, je svědkem vítězství i proher v soukromém i politickém životě svých panovníků. Ale co on sám? Čeká na také na něj láska, nebo je odsouzen k věčnému samotářství a cejchu bastarda? Rebecca Gablé i v tomto díle dokazuje, že je skvělou vypravěčkou, jejímž prostřednictvím dějiny raného středověku ožívají v čtivém příběhu.

Opět před námi vyvstávají barvité a mnohdy kruté události, které k danému historickému období patří. Sledujeme krvavé bitvy, v nichž švihají meče a krev teče víc než proudem, jsme svědky politických intrik i milostných pletek. V napínavém ději ožívají skutečné historické postavy po boku fiktivních. 

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Čmelák. Láskyplné povídky

Zdroj obrázku: Chrudimka.cz

Halinu Pawlowskou určitě není nutné blíže představovat. Spisovatelka, scénáristka, moderátorka, herečka, svérázná žena s nadhledem, jíž nechybí smysl pro humor. Na svém kontě má spoustu knih, které si během let získaly pozornost čtenářů. Jaký je nejnovější počin nazvaný Čmelák? Jeho podtitul zní „Láskyplné povídky“ a zaměřuje se na mezilidské vztahy. Ať už se jedná o milenecké, rodinné či kamarádské, autorka o nich píše s nadhledem i pochopením pro lidské slabosti.

Jedná se o pestrou sbírku povídek a črt ze života, která primárně uspokojí ty čtenáře, kteří od autorky ještě nic nečetli. Košatá sbírka je mixem, v němž se střídají nové kousky s těmi, které můžete znát z předchozích knih Haliny Pawlowské.

Hned první příběh, po němž je kniha nazvaná, avizuje, že o humorné chvilky nebude v průběhu četby nouze. Autorka ve svých historkách čerpá z reálného života i z bohaté studnice fantazie. Velkou inspirací jí byli její svérázní rodiče, zejména tatínek pocházející z Ukrajiny – do děje zapracovala mnoho úsměvných momentů, které připomínají jedno z jejich nejznámějších děl nazvané Díky za každé nové ráno.

Příběhy mapují naprosto rozdílné světy mužů a žen a jejich věčné střety a nedorozumění. Hrdinky tápají mezi manžely a milenci, bojují s váhou i pubertálními dětmi. Pochopení nacházejí u svých kamarádek, lahve vína nebo sladkého dezertu. Určitě se v tom aspoň trochu pozná každá žena.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz