Design a site like this with WordPress.com
Začít

Učitelem ve školce. Ohlédnutí za školním rokem

Byl jednou jeden pan učitel. A ten pan učitel neučil děti na základní škole, ale, považte, ve školce! I když, jak on sám říká, pojem školka neexistuje, správně se nazývá mateřská škola a je to vzdělávací instituce. Ale zpátky. Ve školkách jsme zvyklí především na ženy učitelky, muži v nich učí spíše sporadicky, mohlo by jich působit víc. Podle mě je mužský element ve výchově předškoláků přínosný a vnáší do ní nový vítr.

Zajímá vás, jak vypadá takový školní rok „z druhé strany“, kam oko rodiče nedohlédne? Jste-li rodiči, nebo jste alespoň občas něčí dítko do školky vedli, víte, že pro vás to končí před dveřmi do třídy. Dál už smí jen malé „školčátko“ a jeho učitel/ka.

Ondřej Koželuh pojal svůj školní rok deníkovou formou. Od konce srpna do konce června představuje chod mateřinky se vším všudy, od seznámení s novou kolegyní, která s ním bude učit, přes úvodní poradu, až po klasické dny s dětmi. A věřte, že budete koukat, jak to ve školce fičí a jede, učitelé musí být sehraní a „ladit spolu“, aby dětem mohli vytvořit ideální prostředí k předškolní výchově. Dozvíte se, jak to chodí v zákulisí, co všechno se musí zařídit, vyřídit i nařídit.

Co mě překvapilo, byl fakt, že děti svým učitelům tykaly a oslovovaly je jménem. Na jednu stranu zajímavé inovativní řešení, které může přispět k lepšímu vztahu mezi dětmi a učiteli, na druhou trochu rebelské a pro tradičně smýšlející rodiče asi nepřekousnutelné. Já sama nějak nevím, na kterou stranu se zařadit, moje výchova byla právě tradiční a tykání autoritám by mi nešlo přes pusu.

Během školního roku poznáme, co obnáší výuka dětí, že to není jen hraní a zábavné učení, ale zahrnuje to také hromadu papírování. Blíže se seznámíme s Ondřejovými svěřenci, kteří jsou naprosto bezprostřední, jak už děti bývají. Mě nejvíc bavilo „multikulti“ trio – Slovenka Ľubica, vietnamský hošík s nevyslovitelným jménem, kterému říkali Taiwan a Rus Ruslan, skvěle je doplňovali geniální autista Karel, nebo malá cynička Karolína. Zasmála jsem se i u části, kdy ve třídě fungovala praktikantka Helča s nezapomenutelným klatovským dialektem.

Líbila se mi celková koncepce plzeňské školky s důrazem na samostatnost, kdy děti poznávaly svět kolem sebe nenásilnou formou hry a zároveň se učily novým věcem. Navíc s učitelem, který má hlavu plnou nápadů a nebojí se do akce ponořit úplně stejně jako malé dítě, to musí být naprostý ráj. Dokonce si vytvořil i přátelský vztah s rodiči, což taky nebývá příliš obvyklé.

Útlounká, leč vtipem a neotřelými zážitky nabitá publikace Učitelem ve školce je typem literatury, který působí oddechově, přesto má svou výpovědní hodnotu. Ondřej Koželuh ji napsal s nadhledem a pochopením pro malé človíčky, kterým je nejen mentorem, ale především starším kamarádem. Prostě kantor ideál! Takového pana učitele bych přála sobě, svým synům a všem dětem na světě. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Autor: Zápisky jedné knihovnice

Knihovnice tělem i duší.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: