Nekonečně dlouhé odpoledne

Co ve vás evokuje název Nekonečně dlouhé odpoledne? Cítíte líné horko a chuť ledové limonády, v níž se pomalu rozpouští kostky ledu? Slyšíte vrzavý zvuk houpačky na verandě, vnímáte rozpálenou trávu pod nohama? Tak to cítíte správně. Ocitli jste se v Kalifornii, v létě roku 1959. Domy v Sunnylakes mají bezchybnou fasádu, květiny v truhlících vypadají pořád čerstvě, i když se je žhoucí slunce pokouší dostat dlouhými paprsky, stejně jako trávníky, zastřižené pěkně po vojensku. Přesně takhle vypadá i dům Joyce Haneyové. Jen v kuchyni na podlaze je krev, která by tam být neměla. Joyce zmizela beze slova vysvětlení, za sebou nechává dvě malé vystrašené dcerky, které nachází pomocnice Ruby Wrightová. Ta zrovna přijela k Haneyovům uklízet, ale místo toho nakonec skončila ve vazbě jako podezřelá. Proč? Byla na místě činu a navíc nemá barvu kůže, která rezonuje se snobským, stepfordsky laněným Sunnylakes. Případ záhadného zmizení přistává na stole detektiva Micka Blanka, outsidera místního policejního sboru. Ruby pomůže z vazby, ale aby rozpletl nitky vedoucí k vyřešení kauzy, potřebuje její pomoc. Mladá hospodyně má o obyvatelích Sunnylakes poměrně velký přehled, ale je vzhledem k rasisticky smýšlejícímu okolí poměrně skeptická. Podaří se zajímavé dvojici proniknout k jádru věci a zjistit, co se s Joyce Haneyovou stalo?

Nekonečně dlouhé odpoledne je detektivně laděným románem, který svůj žánr výrazně přesahuje. Nabízí psychologickou tématiku v podobě tlaku tehdejší americké společnosti na ženy. Ty měly být vesměs v domácnosti, pečovat o děti a manžela a neustále rozdmychávat představu amerického snu. Někdy je však těžké v této škatulce fungovat, což byl případ Joyce. Měla by být vděčná, že se tak dobře vdala, měla by se radovat z krásných dcer, měla by…

Kromě stěžejní zápletky je do příběhu také zakomponován problém rasové segregace. V tom počin výrazně připomíná dnes už notoricky známý Černobílý svět. Bílé dámy jsou zvyklé, že jim domácnost uklízejí barevné pomocnice, ale kdyby mohly, držely by se od nich na nekonečně dlouhou vzdálenost. Vznikají tak mnohdy absurdní situace, zároveň bují nepokoje a stávky posilující všeobecný neklid ve Státech.

Svérázný a nesmírně sympatický detektiv Mick Blank tvoří s Ruby Wrightovou dvojici, již si oblíbíte na první dobrou. Jsou hlavními hlasy celé knížky, kapitoly jsou vyprávěny er-formou z jejich pohledu. Do třetice je doplňuje samotná Joyce, která se zpětně vrací do onoho osudného dne, kdy zmizela. Nahlédneme do jejich soukromých životů, stojících na protipólech americké společnosti. Mickova minulost je poměrně zajímavá, Inge Vesperová ji nakousne jen zlehka, dokázala bych si představit samostatný román jen o něm. Stejně tak by bylo zajímavé sledovat další Rubyiny životní kroky.

Jestli o některém románu můžu říct, že oplývá atmosférou, která mu dominuje, je to právě Nekonečně dlouhé odpoledne. Horko sálá z každé stránky, potíte se spolu s aktéry příběhu, protože tohle je naprosto autentické a přesné. K tomu přidejte žár podněcovaný rasovými nepokoji, trochu nudy paniček žijících na typickém americkém předměstí, pár drbů a pomluv. Kdo by se divil, že pak stačí drobný podnět, jiskra, která ve finále spálí všechno kolem sebe.

Inge Vesperová mě překvapila. Není rozenou Američankou, přesto se jí podařilo přirozeným způsobem nastínit dobovou atmosféru i onen adorovaný americký sen. Jeji počin by neměl zapadnout, je jedním z těch, které se zabývají závažnými tématy hýbajícími společností.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s