Plachetnice na vinětách

Na nový počin Jiřího Hájíčka jsme čekali pěkně dlouho. V roce 2016 vyšla Dešťová hůl, pak byl menší prostoj vyplněný sbírkou haiku Muž na pokraji vzplanutí (2019), ale román jako takový, ten chyběl. Letos jsme se dočkali. Onou novinkou je Plachetnice na vinětách – příběh, v němž se autor ukazuje v trošku jiné poloze, a přesto poznáte, že je to jeho dílo.

Docentce literatury Marii je sedmačtyřicet let, je čerstvě rozvedená, dospělá dcera studuje ve Vídni. Marie se o letních prázdninách přesouvá z Prahy do Českého Krumlova, aby byla blíž rodičům, kteří mají zdravotní problémy. Když zrovna nevozí rodiče k lékaři a nečelí atakům hádavé sestry, toulá se po Krumlově. Tak se seznámí s mladým knihkupcem Filipem a nechá se unést ospalou atmosférou horkého léta přímo stvořenou pro prázdninový románek. V Mariině soukromí je toho spousta nedořešeného, rodinné křivdy a tajemství zasahují do jejího života i dnes, kdy ona sama stojí téměř na prahu padesátky, proto je pro ni proto těžké jen tak podlehnout vztahu s mužem, který by mohl být jejím synem.

Musím říct, že mám pro Jiřího Hájíčka velkou, velikánskou slabost. I kdyby knižní formou vydal svůj nákupní seznam, budu si ho užívat jako tu nejlepší knižní lahůdku. Stejné to bylo i u tohoto románu, trochu jiného, než jsme u autora zvyklí. Působil odlehčeně, jako letní čtení, přesto se v něm objevovala vážná témata, jako je uvědomění si, že nejsme smrtelní. Marie se musela vyrovnat s faktem, že její rodiče stárnou a už nejsou takoví, jako dřív. Dominantní otec se utápí ve vlastních vzpomínkách na minulost, matka, která se mu celý život podřizovala, rezignuje na vlastní zdraví, jež nepovažuje za příliš důležité. Marie musí čelit i výčitkám zahořklé sestry Veroniky. Ta se nikdy nesmířila s tím, že zůstala na vesnici a starala se o rodiče, zatímco Marie odešla studovat do Prahy, kde už zakotvila.

Tyto složité mezilidské vztahy Jiří Hájiček trefil naprosto přesně. Nejlépe se mu podařilo vystihnout žárlivou Veroniku, jíž na jednu stranu chápete, ale na druhou si říkáte, jestli není někdy vůči Marii zbytečně zaujatá. Mrazivé pocity přinášejí obavy ze ztráty rodičů a tím i narušení stability, přece jen, ať je nám pět, dvacet, nebo padesát, rodiče jsou kotvou. Naopak naprosto zbytečný mi přišel Mariin románek s Filipem, který vyústil nějak do ztracena. To jsem si spíš užívala její bloumání po Krumlově, na který mě autor nalákal, a její nadšení pro knížky z antikvariátu, kde Filip prodával.

Ale Filip není ani zdaleka jediným ctitelem Marie. Do života jí zasáhnou i jiní muži, každý z nich je pro ni svým způsobem důležitý. Mě nejvíc bavila linie s neodbytným sportovcem, která mi do příběhu sedla mnohem víc než epizoda s Filipem.

Marie je sympatická hrdinka, chytrá, sečtelá, ostatně knihy se celým dějem prolínají docela intenzivně, a blízká bude zejména ženám stejného věku, které jí asi nejvíc porozumí. Oceňuji, jak se spisovatel dokázal vžít do ženské hrdinky a dokonale ji vystihnout.

Na Plachetnici na vinětách se vyplatilo počkat. Není to mainstreamový titul, jehož reklama by na vás útočila ze všech stran, najde si vás sama, zejména jste-li fanoušky tvorby Jiřího Hájíčka, nebo se stejně jako Marie snažíte najít svou kotvu v životě.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s