Filmový klub osamělých srdcí

Dvacetiletá Jenny potřebuje náhradní bydlení, než bude v provozu nová kolej její univerzity, bratři Grangeovi, kteří provozují dům U Zapadajícího slunce zase finanční injekci. V domě ubytovávají důchodce, ale aby jej udrželi, potřebují peníze z grantů. Jednou z možností je pronajímat pokoje studentům a přispět tak k vzájemnému porozumění mezi mladými a seniory. Navzájem od sebe mohou čerpat, navzájem si mohou i něco dát. Bude mezigenerační soužití fungovat? Jenny začne pořádat filmové večery, na nichž promítá snímky svého dědečka. Budou filmy mostem mezi obyvateli domu?

David M. Barnett se českým čtenářům představil už jedním románem, který vydalo nakladatelství Beta pod názvem Major Tom a modrý anděl. Ještě jsem ji nečetla, ale poté, co jsem dočetla Filmový klub osamělých srdcí, jsem rozhodnutá to napravit, protože autorův styl se mi hodně zamlouvá.

Ve své druhé knize se zabývá kontrasty mezi soužítím dvou generací. Jak spolu budou vycházet mladí studenti, kteří mají všechno ještě před sebou a senioři, jimž život pomalu mává na rozloučenou? Moc se mi tato myšlenka líbila a byla jsem hodně zvědavá, co se v tak různorodém společenství může přihodit.

Autor napsal příběh namíchaný z pestré škály emocí. Je dojemný, místy hořký, plný humoru a také smutku. V popředí se objevuje Jenny, která je jiná než většina jejich spolužáků. Stylizuje se do podoby ženy vampa a jejím vzorem je herečka Lauren Bacallová. Snaží se tak maskovat svou nejistotu a zakrýt problémy s rodiči. Miluje staré černobílé filmy, zejména ty, které natočil její dědeček. S Jenny jsem měla malinko problém, protože se někdy chovala iracionálně, její názory mě trochu vytáčely. I když jsem jí v podstatě rozuměla, nechápala jsem způsob, kterým problémy řeší. Ale i ona se v průběhu děje změní a dozraje. Hodně jsem si užívala „staroušky“ v domově. Každému z nich David M. Barnett vtiskl specifické vlastnosti a osobitý příběh. Bavily mě jejich libůstky a rozmary, u nichž se autor pořádně vyřádil. Nejvíc mě bavila scéna, kdy se všichni vydali na maškarní bál do města, a taky Jennyino faux pas, když se chtěla blíže seznámit se svým profesorem.

Román Filmový klub osamělých srdcí je dojemným a milým mezigeneračním setkáním. Jeho kouzlo tkví v tom, že si během čtení uvědomíte, že staří lidé nejsou jen „čekateli na smrt“, ale že i oni mají touhy a přání a také minulost, jež mnohdy překvapí.

Z časových důvodů jsem knížku četla déle, než je u mě obvyklé, a jakkoli bych u jiného titulu byla už nervózní, že je to dlouho, u této jsem si to vyloženě užívala a nechtělo se mi s obyvateli domu U Zapadajícího slunce loučit. Pokud stejně jako já máte i vy rádi poklidnější příběhy, milujete situační humor a jemný sarkasmus, kterým dokonale vládli staroušci v domově, určitě se vám bude Filmový klub osamělých srdcí líbit. Má v sobě něco typicky britského, k tomuto dojmu přispívá i detektivní linie ve stylu Agathy Christie, která se v ději objeví. Je to přesně ten typ příběhu, jemuž sluší filmové zpracování.

Setkání s obyvateli domu U Zapadajícího slunce mě doslova a do písmene zahřálo na duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku můžete koupit na eshopu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s