Není co ztratit

                                                       Není co ztratit
Domácí násilí je i přes velkou informovanost stále ještě tak trochu tabu. Málokterá oběť sobě i ostatním dobrovolně přizná, že je „bita jako žito“. Že někdy nemusí udělat nic a stejně ji „taková jedna dobře mířená“ nemine.


Své o tom ví i Rose, která domácí násilí zažívá na vlastní kůži díky manželovi. Dlouhou dobu si to nechala líbit, vždyť ono to přece není tak zlé. Jsou chvíle, kdy je to s ním docela fajn. A je to doktor.
Jednoho dne však pohár trpělivosti přeteče i jí. Po hádce, při které manžel udeřil i jejich malou dcerku, ji sebere a odjíždí pryč. V ruce má jen pohlednici, kterou kdysi dostala. 
A právě ta pohlednice je klíčem k novým začátkům.

Když byla Rose malá, zůstala s matkou sama. Otec, bohémský  malíř, je opustil, a od té doby svou dceru neviděl. Matka propadla depresím a alkoholu. Když zemřela, bylo Rose pouhých sedmnáct let a musela se naučit žít sama a chovat se zodpovědně jako dospělá. Není divu, že jakmile později potkala o deset let staršího Richarda, tichého a nenápadného lékaře, téměř mu vběhla do náruče. Následovala rychlá svatba a po ní … noční můra. Richard těžce nesl, když jeho žena otěhotněla, nesnášel, když se chtěla sejít s přáteli. A dokázal to Rose dát najevo patřičným způsobem. Takhle to šlo několik let, až do onoho osudného dne, kdy se rozhodla vzít pokračování svého i dceřina života do svých rukou.
Když se Rose zbrkle vydává i s malou Maddie na cestu, vede ji právě obrázek z pohlednice. Je na něm vesnice, jíž namaloval její otec. Rose doufá, že tam najde muže, který ji poslal. Byl to jediný laskavý muž, kterého za svůj život poznala, byť v jeho společnosti strávila jen pár minut.
Ubytuje se v malém rodinném penzionu a doufá, že tady s Maddie najdou klid. Podporu najde u nejlepší přítelkyně Shony, která si prochází něčím podobným, a také zprvu odmítavá  majitelka penzionu podá pomocnou ruku.
Co všechno na Rose ještě čeká? Potká svého vysněného muže? A co její otec? Je ještě naděje, že by mohli znovu slepit rozbité střípky rodinných vazeb?

Román Není co ztratit je mimořádná kniha. Příběh, ve kterém jste ihned vtaženi do akce, abyste se postupně dozvěděli, co se vlastně děje. Rose je ten typ hrdinky, který působí křehce, nevyzrále a naivně. V průběhu děje se ale ukáže, že se umí postavit na vlastní nohy a postarat o sebe sama. I když přitom udělá pár chyb a kotrmelců, jak už to bývá. Ale mýlit se je lidské a přirozené. 
Moc jsem si oblíbila její dcerku Maddie. Zvláštní, citlivé, bystré a zvídavé dítko, které miluje své zaběhnuté rituály a nesnáší změny.

Autorka si opět bere na paškál velmi aktuální téma, jakým domácí násilí bezesporu je. Je ho kolem nás dost, i když ho sami někdy nevidíme. A je dobře, že se o něm píše, byť je to románovou formou. Edice inteligentních románů pro inteligentní ženy má dalšího skvělého zástupce na knižním trhu. Není třeba se bát přehnané romantiky. Je příjemně „říznutá“ humorem a doplněná lidskostí. V románu není nouze o chvilky dojemné i ty veselé, u kterých se budete smát. Třeba když si Rose nabarvila vlasy nebo situace, ve kterých se střetává se svou svéráznou bytnou.

Moc se těším na další autorčinu knížku. I přestože je dyslektička, píše velmi poutavě a čtivě. A já doufám, že pauza mezi romány bude výrazně kratší než ta poslední, která trvala deset let. 🙂
Velké plus patří krásné obálce, jednoduché a přitom výstižné, pořád jsem se na ni musela dívat. Opět platí, že v jednoduchosti je krása.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Autor: Zápisky jedné knihovnice

Knihovnice tělem i duší.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: