Jak si žiju: 8. 10. 2014 – začínáme

Obecně bloggerské projekty nevyhledávám. Zaprvé  nemám ráda, když něco musím, a zadruhé – blogy jsou pak všechny úplně stejné. Ale i já udělám občas výjimku, a pokud to není projekt nekonečný a má nějaký smysl, jdu do něj. Jedním z takových bylo společné čtení Eseje o tragédii s Basterkou.
Druhým je projekt Rachel Roo, ke které ráda chodím na čumendu. Protože mám ráda deníky, nadchla jsem se pro její projekt Jak si žiju. Jde o to, že si blogger zapisuje zážitky ze svých dní. Ty obyčejné, které by postupem času vlastně rychle zapomněl. Ráda si pak své všední dny zase připomenu, jdu to tedy zkusit taky :). Ráda bych psala denně, ale pochybuju, že mi to vydrží, intervaly se budou postupně prodlužovat. Asi.
Takový deník sleduju i tady, autor jej píše souhrnně jednou za týden, četla jsem i jeho knížku – vydaný deník, který se mi taky líbil. 
P.S. Teď zjišťuju, že činnost blogu je pozastavena, škoda 😦

Zkusím zpětně zmapovat včerejšek:

5:30  Poprvé zvoní budík. Nevstávám, zvonit bude ještě dvakrát. Brzké vstávání je pro mě za trest, ale mám ranní, takže musím. Tohle buzení natřikrát mám naučeno od sestry, vyhovuje mi, když vím, že můžu ještě po prvním zvonění na chvíli spát.

6:00  Zvonění podruhé. Ještě mám deset minut k dobru.

6:10  Budík potřetí. Už fakt musím. Začíná klasická ranní rutina: Kafe, snídaně, svačina pro školáka, zuby, vlasy, oblečení, krmení hafanům.

6:45  Startuju auto. Málem mě omyje, když vidím rozsvícenou ikonku klíče v zámku. To budu startovat půl hodiny! Naštěstí napotřetí citrouš chytne.

7:00  Začínáme pracovat. Každodenní ranní rutina. Uvařit čaj, zapnout počítače, vytáhnout peníze, zkontrolovat upomínky, zařadit včerejší  nové přihlášky, vytisknout průkazky, zafoliovat je, uplácat půjčovnu. Do devíti práce dost. Vše jde poměrně hladce, dokud se nekousne foliovačka.Pro dnešek dohráno. Pápá.

9:00  Otvíráme!!! Je každoroční týden knihoven, takže se chodí přihlašovat noví čtenáři. Připadám si jako kolovrátek, pořád dokola omílám podmínky pro registraci a půjčování. S kolegyní se shodujeme, že by nebylo marné si to nahrát a pak to všem pouštět 🙂

11:30  Konečně čas na oběd. Ale volá šéfová, že je třeba zaskočit na dětském, otevírají právě teď a holky jsou na PC kursu. Kolegyně tam letí, já zůstávám u nás. Za půl hodiny pak už do sebe láduju kuličky s rajskou a rýží, u toho si čtu Vypravěčku od Jodi Picoultové.

13:00  Čas na kafe, ale nedávám si ho, těším se na to odpolední s manželem. Čtenářka prosí o další knihy z jedenáctidílné ságy Meč pravdy od Terryho Goodkinda. Jdu je hledat do katalogizace, kde jsou jen dva, zbytek je rozházen po okolních obcích.
Píše kolegyně, že vybrala knihy ke zpracování do naší knižní databáze za jejich pobočku. Vrhám se na výběr za nás. Tohle přehrabování v novinkách miluju 🙂

14:00  Odcházím aktualizovat. Vždy dvakrát do roka aktualizujeme provozní dobu firem a zdravotních zařízení ve městě. Mám na starosti právě doktory, kterých je docela dost.
Zase rutina. Vytáhnout lejstro, propisku a zkontrolovat poslední zápis s ordinační dobou na dveřích. Miluju doktory, kteří x let ordinují stejně a ordinační hodiny změní málokdy. Víc je však těch, kteří ji mění co půl roku, chjo. Přepisuju, škrtám, podepisuju.

16:00  Konečně doma. Dáváme si na zahradě slíbené kafe a rozhodujeme se, co budem dělat. Potřebujeme obejít obchody s nábytkem, jedeme tedy do Ostravy. Jak správně předpokládám, školák s námi jet nechce, jako správný puboš už má zapnutý počítač. Necháváme ho teda doma, slibuje, že se mrkne na učení.
Zjišťujeme, že v obchodech nic není. Tedy to, co bychom potřebovali, odcházíme se dvěmi židlemi do kuchyně a já s ukořistěným hrnkem s motivem Big Benu. Miluju Anglii!!!



19:30  Opět rutina, tentokrát večerní.Večeře, úkoly, psi ven, psi domů, pokukuju po Vypravěčce, ale ještě není její čas. Vařím si čaj do nového hrnku a těším se, až se svalím s knížkou.

22:30  Všichni spí, piju další čaj a konečně si můžu chvíli číst. Klíží se mi oči, ale knížka je tak skvělá, že spánek překonám. Za hodinu začnou poknikávat psi, ještě jednou je beru čurat. Venku je příjemný letní večer – na to, že je říjen, dobrý :).

0:00  Už jdu vážně spát, stejně trochu klimbám. Zítra zase ranní, budík bude neúprosný. Dobrou.

Autor: Zápisky jedné knihovnice

Knihovnice tělem i duší.

3 komentáře: „Jak si žiju: 8. 10. 2014 – začínáme“

  1. tak brzo budik? chudaku! krmeneni hafanu – sem cetla krmeni lachtanu 😀 ty delas v knihovne? juuu! jak to popisujes je to moc zajimavy, urcite v tom pokracuj. s tim ze byl vcera prijemny vecer souhlasim, sla sem na nocni venceni bez mikiny a bylo to prijemny. jsem moc rada, ze ses do projektu zapojila 🙂

    To se mi líbí

Napsat komentář k Knihomilka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: